Nemusel jsem to dělat… Práva na hru se vrátila zpátky do Portal Games. Hra byla již nějaký čas vyprodána a bylo očividné, že uděláme reprint. Vždy jsem byl pyšný na herní design Strongholdu a chtěl jsem mít tu hru zpátky na pultech obchodů.
Ale… opravdu bylo nutné udělat úplně novou edici?
V roce 2014 jsem se zamýšlel, co bych mohl pozměnit pro chystaný reprint. V první řadě pravidla jako taková by snesla přepsání. Ano, čtverce jsou lepší než obdélníky, to bychom určitě v nové verzi změnili. Ano, obrázky na kartách vypadaly jako z roku 2009. Byla tam hromada věcí, co bychom mohli zlepšit.
Tady někde byl bod, kde jsme se mohli zastavit. Jakmile bychom dali do kupy všechny produkční problémy s předchozí edicí, poprosil bych můj tým, aby je napravil a měli bychom hotovo. Mohl jsem mít novou edici v řádů týdnů.
Ale to bych nebyl Ignacy Trzewiczek. Nikdy nehledám snadná řešení.
Deska slávy je super tématická, ale mate celou řadu hráčů. Určování vítězných podmínek to celé komplikuje a někdy to bránícího se hráče navádí k velmi netématickým tahům, aby dosáhl vítězství. Rozhodl jsem se to celé zahodit.
Dobývací beranidlo bylo v edici od Portalu příliš slabé a naopak přesílené v edici od Valley. Kolem a kolem… nikdy jsem ho neměl rád. Takže taky zahodit.
Varianta hry pro 3 a 4 hráče byla určitě funkční, ale na celém světě nebylo hráčů, kteří by ji kdy vyzkoušeli. Šup s ní do koše.
Pořád dokola – tohle ven, tamto zahodit.
Ale vážně. Četl jsem na BGG velkou spoustu názorů na hru. Prošel jsem si ohromnou spoustu recenzí. Přečetl komentáře ke hře na stránkách obchodů. A co je úplně nejdůležitější – začal jsem tu hru znovu hrát. A přestože jsem si myslel, jak moc jsem pyšný na její design, našel jsem pár věcí, které bych dokázal udělat lépe.
A tak jsem to udělal.
Žádná deska slávy
Útočník vyhraje hru, pokud se mu podaří prolomit hradby do sedmi kol. Obránce vyhrává hru, pokud se mu podaří udržet hrad po sedm kol.
Tak jednoduché to teď je.
Co se mi nejvíce líbí na tomto řešení je, jak úžasně k němu přistupovali testovací hráči, hrající za invazi. Postupně plánovali, ve kterém kole tvrdě udeří a kdy budou útok jen předstírat, kdy otevřít dvě fronty naráz… Seděli nad hrou a věděli, že mají sedm kol. A tak plánovali. Nejprve si vše řádně přichystali a pak vyrazili do útoku. To je velmi tématické a zároveň strategické, funguje to na obou úrovních, jednak ve snaze vyprávět příběh a jednak poskytnou hráči strategickou výzvu.
A hlavně… je to vůbec nejjednodušší podmínka vítězství.
Rychlejší start!
Vždy jsem si přál, aby hra začala co nejrychleji, chtěl jsem, aby souboj mezi hráči propukl co možná nejdříve. To je důvod proč ve druhé edici začíná dobyvatel s již nastoupenými jednotkami na herním plánu, připraven vyrazit ztečí proti hradbám. Je to hned první kolo, kdy se ozvou kanóny, je to první kolo, kdy zem pokryjí těla mrtvých goblinů a orků.
Udělal jsem hru kratší. Teď je to jen sedm kol, na plánu máte od začátku své jednotky, jste vrženi do akce od samotného počátku. Žádné meškání a očumování okolo. Jednotky jsou nastoupeny, tak marš do boje! Za slávu a bohatství!!
Karty cílů a plán obrany
Do hry jsem přidal karty cílů pro útočníka a také skryté plány obrany pro hráče střežícího hrad. 10 karet pro každého z nich. Každá z těchto karet mění hru. Útočník bude zvažovat konkrétní tahy, aby dosáhl svých cílů a obránce zase může plánovat, jak svého soupeře překvapit.
Karty cílů mají vždy specifikované podmínky spuštění, například “Měj orky na dvou sousedních částech zdi” nebo “Znič dvě sekce obranné zdi” a pokud se útočníkovi podaří tuto podmínku splnit, dostane za odměnu malý bonus jako “Přidej si do armády dva orky” nebo “Znič jeden kanón”.
Plány obrany tvoří odvetu. Dávají bonus obránci, ale jsou tam ne úplně dobré následky. Můžete například v daném kole použít dvakrát své kanóny, ale následně je úplně odstraníte ze hry. Dostanete navíc akční body, ale ztrácí dvě jednotky. Vaši vojáci ze sebe dostanou maximum, ale vždy za to zaplatíte nemalou cenu.
S deseti kartami cílů a deseti plány obrany jsem byl schopen přidat do hry další úroveň znovuhratelnosti.
Ve hře jsem toho změnil mnoho. Místo pár týdnů pohodové práce na novém reprintu jsem strávil se svými testovacími hráči mnoho dlouhých měsíců na odladění úplně nové verze hry. Byl to ohromný závazek. Rozebíhali jsme se proti hrádbám po mnoho hodin a postupně ladili hru – stále dokola, ale výsledek je prostě úžasný. Ve chvíli, kdy můj tým dokončil finální testování, byli všichni úplně vyčerpaní a měli hry plné zuby. Nakonec byli ale šťastní, že je práce za námi a že jim konečně přestanu volat s žádostí o další testování.
Co je ale ze všeho nejdůležitější… jsme na hru pyšní. Udělali jsme o mnoho více, než jen pouhý reprint. Vůbec nepochybuji, že nám pošlete pár palců nahoru, jakmile si hru zahrajete. A vím, že si je zasloužíme. Již teď se nemůžu dočkat vašich ohlasů.
Ignacy Trzewiczek
Článek byl původně publiková na blogu autora a na stránkách boardgamegeek. Zde je přetištěn a přeložen se svolením autora.
[bgg id=179460]
