RECENZE (Kubrt): Robinson Crusoe

Z deníku Petera Hardwooda – lodního tesaře

1. září 1837 ráno

Ztroskotali jsme. Někde mezi Kingstontownem a Havanou. Proč? Nevím. Všude byla voda. To vím. Pák mě trefilo ráhno a další, co si pamatuji, je, že jsem se s tím protivou Adamsem probral na pláži neznámo kde. Nejlepší společník na pobyt na osamoceném ostrově je rozhodně kuchař, to Vám povím.

Celou dobu stojí opodál divný domorodec a divně na nás kouká. Adams ho zkusil posunkama zaúkolovat, aby z vody vytáhl pár beden, co se vyplavily z vraku,  ale jinak jen kouká. Ani nám neřekl, jak se jmenuje. Je pátek, asi – tak mu říkáme Pátek.

Jinak nemáme nic. Z kapes Adams vysypal dva suchary a já mám zbytky rumu – tak lok pro každého. Snad se nám ještě podaří něco najít. A pak se utábořit a doufat, že nás nabere další loď, která pojede kolem. Jak na sebe jen upozornit?

Takhle nějak by mohl vypadat úvod do deskové hry Robinson Crusoe: Dobrodružství na prokletém ostrově. Hráči se ujmou rolí ztroskotanců na pustém ostrově a v závislosti na jejich počtu jim může pomáhat Pátek nebo pes.

Každá hra je řízena scénářem. K dispozici je jich hned 6. A jako bonus je v české verzi přibalen 7. scénář – King Kong Island. A jako další bonus (to už je jak v teleshopingu…) je přiložen základ pro scénář 8. – Pátrání po doktoru Livingstoneovi. Scénáře jsou různorodé a do značné míry utváří každou hru. Při úvodním scénáři – Trosečníci – se pouze snažíte přežít, nashromáždit dostatek dřeva a ten zapálit, abyste na sebe upozornili a mohla vás vyzvednout kolemplující loď.

Ve scénáři sopečný ostrov se snažíte vypořádat s eruptující sopkou a s následky této erupce, které ovlivňují celé okolí v jiném scénáři zase zachraňujete líbeznou krásku z malého šutru na otevřeném moři – a není to ani mořská panna, ani psiréna a ani halucinace.

Během hry musíte čelit řadě nástrah, které vás na ostrově čekají – jmenovitě musíte shánět jídlo, abyste neumřeli hlady, musíte mít kde složit večer hlavu, aby na vás nepršelo, musíte mít čím zatopit, aby v případě studené noci jste neumrzli, musíte se chránit před divokou zvěří a podobně. A krom toho se musíte snažit splnit zadání vašeho scénáře. Opravdu toho není málo a hra je převážně o tom, jak rozprostřete dostupné zdroje mezi výše popsané potřeby, protože vždy nemůžete mít pod kontrolou úplně všechno.

1. září 1837 večer

Tak, je večer. Nemáme už nic. Jen ty suchary. Já se byl kouknout kolem a našel jsem celkem zajímavou část ostrova, je tam skála s takovou menší jeskyňkou – je to spíš taková prohlubeň. Myslím, že se do ní budeme moct schoval před deštěm a větrem. Snad se tam vejdeme všichni tři. Pátek se celkem osvědčil. Donesl ty bedny z vody a bylo tam něco málo k snědku. Samozřejmě už nic nezbylo. Jen ty suchary… Ale ty alespoň vydrží.

Každé kolo začíná fází událostí. Pro každý scénář je sestaven a zamíchán balíček karet událostí a od druhého kola se tyto události vyhodnocují. Nečekejte nic příjemného. Nečeká na vás slunné počasí a teplo domova. Ani pečení holubi z nebe padat nebudou.V balíčku událostí nic takového není. Jsou tam jen nepříjemné věci, kterým musíte čelit. V prvotním návrhu hry to bylo jiné. Půl karet bylo dobrých, půl špatných a balíček byl sestaven náhodně. Jeden chytrý muž (říkejme mu třeba Vlaada Chvátil) však tvůrci hry (ještě jsem ani nestačil zmínit, že autorem hry je také velmi známý polský tvůrce Ignacy Trzewiczek) poradil, že lepší bude, když události budou jen pojížděcí. Hra je tak více pod kontrolou a méně závislá na náhodě. A je to dobře. Ignacy zkusil princip náhodně smíchaného balíčku dobrých a špatných zpráv implementovat v další své hře (takže tak úplně si radu k srdci nevzal) – deskovému Zaklínači. A nejen můj názor je, že ta hra se až tak moc nepovedla.

Události ve hře Robinson Crusoe mají ještě jednu zvláštnost. Přijde například velký liják a z tábora vám udělá bahniště. Je to jednorázový průšvih, který zabolí. Karta události je potom přesunuta na konec fronty dříve zahraných událostí. Pokud na konci není místo, tak se dřívější událost posune ve frontě dál. A ve frontě jsou jen dvě místa. Pokud by se nějaká karta měla posunou z fronty pryč, spustí se její další negativní efekt. V případě lijáku například nastane sesuv půdy a vy vašemu táboru uděláte pápá. Vy máte události ve “frontě” šanci řešit a tím je z fronty dostat pryč a udělat místo událostem dalším. Je na vás, jestli během kola vezmete lopatu a to bahniště místo tábora uklidíte, nebo budete čekat, jestli to vydrží…

2. září 1837

To jsme nečekali. V noci přišla taková průtrž mračen, že tu naší jeskyňku úplně vyplavila. Včera se nám podařilo nasbírat nějaké dříví. Chceme totiž na kopci rozdělat hranici na signální oheň, abychom na sebe upozornili, až pojede nějaká další loď kolem. Tak to dříví už nemáme. Tolik vody jsem snad padat z nebe ještě neviděl. A Adams také ne. Takže dnes opět pro dřevo. Navíc se tu furt brodíme ve vodě. S tím by také chtělo něco udělat. A Adams říkal, že v noci slyšel divné zvuky. Mám celkem strach, že jsme v té jeskyni úplně na očích. Ona to totiž fakt není žádná velká jeskyně. Možná by stálo za to se přemístit a postavit něco odolnějšího. Kde ale? Navíc to vypadá, že ty černé mraky jen tak neodejdou. Budeme muset vymyslet, jak se večer zahřát.

Během plánování akcí je většinou opravdu co dělat a jen tak se vám nestane, že se půjdete poflakovat kolem tábora a odpočívat. Kromě řešení otevřených událostí můžete jít prozkoumávat ostrov, sbírat suroviny na již objevených místech nebo stavět. A pokud se Vám během dřívějšího objevování ostrova podařilo narazit na nějaké divoké zvíře, můžete se za ním vypravit a jít ho lovit, což vám může poskytnout nějaké to jídlo a kůže, které se dají využít místo dřeva na vylepšování tábora. Pak hra nabízí ještě dvě možné akce – úklid tábora a odpočinek. Odpočinek vám umožní trošku vylepšit zdraví vašeho trosečníka, úklid tábora zvedne celé skupině morálku. Ta je velice důležitá, protože když je morálka skupiny špatná, každé kolo přichází jeden z hráčů o odhodlání (to je zdroj, kterým se v této hře spouští zvláštní schopnosti jednotlivých trosečníků). Pokud je morálka naopak dobrá, odhodlání roste.

Morálka vůbec v této hře funguje dobře. A opět v tom má prsty náš starý známý Vlaada Chvátil. Ve zmíněné první verzi hry, kterou Ignacy přijel testovat na Moravu krom jiného i s Vlaadou, postavy se ztrátou životů přicházely o své schopnosti. Vlaada decentně Ignacyho upozornil, že to není úplně nejlepší způsob, jak trestat hráče. Když postavy ztrácely životy, asi se jim moc nedařilo a byly blíže smrti – prohře ve hře. Pokud by u toho ještě ztrácely schopnosti, hráčům by to dále přitížilo a byli by tak trestaní několikrát. Na tuto připomínku reagoval Ignacy právě tím, že vymyslel princip morálky. O morálku totiž skupina přichází, i když postavy ztrácí zdraví. Představte si situaci, že zraněný kuchař chodí po táboru a pořád si stěžuje, že ho něco bolí a není mu dobře. To morálce skupiny určitě nepřidá. Je tak úkolem celé skupiny s morálkou pracovat a vztah to nemá na schopnosti postav, ale na zdroj, kterým se jednotlivé schopnosti spouštějí. Ve hře to funguje výborně. Mechaniku, že se ztrátou životů přichází postava o schopnosti, také ještě zkusil Ignacy použít v jiné hře – překvapivě opět v Zaklínačovi. Ten se tak stává oficiálně odpadkovým košem Ignacyho nápadů, které v jiných hrách chtěl použít, ale někdo mu to rozmluvil s tím, že jsou špatné.

4. září 1837

Už to nejde. Tábor jsme rozložili u řeky. Zdálo se to ideální. V řece ryby, kousek dál les s dostatkem dřeva… Nejdřív se ale Adams ztratil, když šel pro ty bobule, který jsme sbírali u pláže. Byl pryč celou noc a dorazil až včera ráno. Já zas zkoušel postavit něco jako chatrč. Nechápu, jak to, že mi to nevyšlo. Jasně. Zdálo se to jako hračka, ale to by se nesmělo rozpadnout to shnilé prkno, které přitáhl Pátek nevím odkud. Takže já mám oteklý kotník a chatrč není. Příště se to ale už musí podařit! No, s rybami to také tak slavné už není. Po tom slejváku z předvčerejška se dnes uvolnil břeh a i řeka je plná bahna a špíny. Po rybách ani stopa…

K jídlu nemáme nic. Můžeme leda kuchnout tu kozu, kterou s sebou přivedl Pátek z jedné z jeho objevovacích cest. Naštěstí už máme nůž. Vyrobil jsem ho z jednoho ostrého kamene, který ležel u naší jeskyně. Takže by mohla koza posloužit k večeři a z její kůže bych zítra spíchl střechu. Pokud si ale Adams furt nepřestane stěžovat, že ho bolí břicho a má hlad, tak spíchnu jeho! Pátkovi už podle mě taky leze na nervy. Myslel jsem, že jako kuchař bude mít v malíku triky, jak z ničeho udělat guláš… Místo toho ho furt musím tahat z nějaké bryndy.

Plánování akcí v této hře je v podobě umísťování pracovníků/žetonů. Každý hráč má k dispozici každé kolo dva a ty představují úsilí, kterým se chcete některé z činností věnovat. Stačí na akci umístit jeden. V tom případě ale musíte během akce hodit speciálními kostkami a čekat, co se stane.

Jedna kostka určí, zda jste při akci přišli k úhoně, či nikoli, druhá kostka určí, zda jste během akce zažili nějaké vedlejší dobrodružství a konečně třetí kostka určí, jestli se vám vaše úsilí povedlo, nebo jste selhali a pouze Vám z akce zbylo odhodlání se příště zlepšit. Pokud se kostkami nechcete trápit, tak na akci umístěte žetony dva a máte automatický úspěch a nic dalšího nehrozí. Teda pokud vše probíhá standardně. Toto plánování je asi hlavním jádrem hry a je důležité, že pro každou akci mají kostky jinou distribuci symbolů. Přistavění něčeho v táboře vás asi nebude čekat nějaké dobrodružství, ale dost možná přijdete k úhoně a je velká šance, že se to nepovede dle plánu. Naopak při sběru surovin z prozkoumané části ostrova spíše potkáte něco zajímavého a šance, že někde zakopnete a něco se stane nebo se vrátíte s prázdnou, je menší.

Ze začátku se většinou snažíte jít na jistotu a moc neriskovat s kostkami. V dalším průběhu hry však zjistíte, že vůbec nic nestíháte a pokud chcete mít šanci uspět ve scénáři, musíte riskovat začít. Někde něco ožulit a doufat, že to vyjde. A i kdybyste si riskovat netroufli, hra se sama postará o to, že budete mít o zábavu postaráno.

8. září 1837

Střechu už zase nemáme. Vítr. Když přestalo pršet, přišla vichřice. Ryby pořád nedorazily, tak chodíme pro bobule a pro banány.  Je to trochu z ruky. Chtěl jsem vyrobit past na králíky, přísahám, že jsem je tady viděl. Ale fakt nevím, kam dřív skočit. A když už se nám něco povede, druhý den se stane něco, co to zničí. Alespoň se nám zatím daří vrstvit dřevo na náš signální oheň. Adams bručí, že by tím dřevem radši zatopil, ale to nemůžeme! Stejnak by si stěžoval. Od včerejška má průjem. Říkal jsem mu, ať ty houby nejí… Ten smrad se už skoro nedá vydržet. Od té doby, co se Pátek nevrátil z výpravy, je to čím dál horší. Pátek sice ničemu nerozuměl, ale aspoň si nestěžoval.

Stavět v této hře se dá spousty věcí. Samotný tábor, střechu, která v závislosti na tom, jak kvalitně ji máte zpracovanou, vás chrání před nástrahy počasí, palisády kolem tábořiště, které vás chrání před volně pobíhající zvěří či si vylepšovat zbraně. Ty se samozřejmě využijí především při lovu. Kromě těchto věcí je v nabídce spousta dalších nápadů, které můžete realizovat. Pro vytvoření věci z nápadu ale musíte splnit pár předpokladů. Občas mít k dispozici nějaký ten zdroj, úspěšně stavět a také mít již objevenou část ostrova, která vystavění daného typu věci umožní. Chcete nůž? Tak to by se hodil nějaký ostrý kámen. Ten bude asi někde ve skalnatém prostředí. Chcete postavit hrnec, abyste si mohli něco uvařit? Tak to by se hodilo najít nějakou kopcovitou část ostrova, která vám poskytne nějakou hezkou hlínu. Chcete lano? Tak to se vydejte na louku, abyste tam našli stébla vhodná k jeho upletení. Každá postava navíc jde do hry s nějakým specifickým nápadem, který po realizaci může skupině pomoci.

Průzkumník může vymyslet zkratky kolem tábořiště a zefektivnit sběr surovin, kuchař může za nesnědené jídlo pomoci vyléčit vaše bolístky, tesař umí vyrobit past na zajíce, která poskytne nějaké to jídlo navíc a voják umí celkem užitečný oštěp. Pokud se podaří zrealizovat některý z nápadů jednotlivých postav, tato postava navíc dostane další odhodlání z dobrého pocitu, že přispěla skupině. Všechno hezky zapadá do sebe a herní mechaniky opravdu neuvěřitelně tématicky sedí.

11. září 1837

Stálo nás to hodně sil, ale už jsme blízko. Hromada dřeva na hranici je téměř hotová. Dřeva jsme nasbírali dost, ale už se stmívá. Dodělat to musíme zítra. Už i víme, jak to zapálit, aby to hezky blaflo. Stačí vydržet do rána. To se zdá jako jednoduché, ale pravda je, že už nevěřím, že to můžeme dát. Poslední noci dokonce i sněžilo! Alespoň Adams se poslední dobou dal do kupy. Dokonce i byl užitečný. Vymyslel jak udělat polívku z šutrů. Nekecám… Prostě hodil kameny do vody, něčím tam kvedlal a bylo z toho něco, co jsme dva dny jedli. Asi už oba blouzníme. Což bude asi i z té horečky, se kterou bojujeme asi od středy (a byla to vůbec středa??). Mám pocit, jakoby tento ostrov byl prokletý…

Jestli úvodní příspěvek Petera Hardwooda připomínal úvod hry Robinson Crusoe: Dobrodružství na prokletém ostrově, tento poslední dochovaný záznam z deníku asi nejlépe vykresluje pocity, které mají hráči Robinsona ke konci hry… Je to většinou dost zoufalý pocit. O to je však větší zážitek, když se zadaří a ve hře zvítězte. Jak se hra hraje jsem se už rámcově zmínil. Ještě jsem se však nezmínil o tom, jaká ta hra je. Po vizuální stránce se hře nedá nic vytknout. Česká verze hry od Albi navíc vychází z chystané druhé edice hry a obsahuje tak vylepšené žetony surovin. V původní verzi bylo všechno reprezentováno dřevěnými a plastovými kostičkami, tato verze má místo hnědé kostičky reprezentující dřevo kus dřeva, místo žluté kostičky reprezentující jídlo má banán (teda ehm, dřevěný), jako jídlo s delší dobou minimální spotřeby má toust apod. Během hry to působí moc dobře a pomáhá to už i tak dobrému vtažení hráčů do děje. Také tato edice obsahuje polepky na žetony hráčů, takže máte opět větší pocit, že na téměř jistou smrt posíláte opravdu kuchaře a nikoli bezejmenný žlutý žeton.

Kritiku ovšem zaslouží krabice. Mám možnost srovnat s anglickou edicí od Zmana (která byla o něco dražší, ale zase založená na původní edici bez banánů) a tam je vidět propastný rozdíl. Krabice od Albi je sice větší (proč netuším), ale co se týče síly kartonu použitého na krabici, tak je poloviční. Obsah je v krabici sice nestísněný, ale i tak je celkem těžký a když krabici přenáším, mám skoro pocit, že se obsah musí propadnout dnem, jak se krabice prohýbá. Krabice od Zmanů byla pevná a bytelná. Insert krabice mohu hodnotit jen z hlediska výdrže, jelikož v jednom kuse jsem ho nikdy neviděl. Komponenty (které, jak jsem zmínil, nejsou úplně lehké) asi správně předvídaly, že by šel insert stejně z krabice pryč (u her, kterých si cením si nechávám tak 1 insert z 10), a byly tak hodné a ještě před prvním otevřením krabice insert rozmetaly na kousky. Asi byl ze stejného materiálu jako krabice. Nutno podotknout, že český distributor Albi velice ochotně zasílá insert náhradní. Jelikož ten se asi opravdu nepovedl a je choulostivý

Toto je ale ve skutečnosti jediná kritika, kterou hra zaslouží, a prosím vezměte v potaz, že na krabici a vnitřní uspořádání krabice jsem osobně vysazený. Na hru to vliv nemá a 99 % z vás by nad tímto ani nepozvedlo obočí.

Pravidla byla pro účely druhé edice hry (a tato byla využita i pro českou verzi od Albi) přepracována, sám Ignacy kdesi psal, že původní pravidla nevysvětlovala nic, ta nová vysvětlují všechno. Zas taková sláva to není, ale je pravda, že jsou podstatně lepší, než pravidla v původní verzi. Problémem v tomto směru jsou scénáře. Ve všech scénářích funguje jeden obecný rámec toho, jak hra funguje, a to je v pořádku a výborně popsané. Každý scénář však vnáší do hry nějaká nová pravidla, která se různě složité integrují se zmíněným základním rámcem. Sem tam občas tak narazíte na situaci a kombinaci, která v pravidlech není popsaná tak, abyste ji mohli 100% podle pravidel vyhodnotit. Budete se tak muset přiklonit k jedné z několika variant, které se nabízejí. S trochou představivosti toto ale není problém, pokud nejste pedantní hnidopiši, kteří radši budou hodinu až dvě hledat v pravidlech a po internetu nějakou poznámku jak toto hrál ten a onen, než aby situaci vyřešili za sekundu za použití selského rozumu s rizikem, že budete mít o dřevo míň, nebo víc. Osobně jsem si těchto drobností ani nevšiml, protože upřednostňuji plynulejší hraní, ale vím, že toto někteří zmiňují a asi musím dát za pravdu, že k těmto situacím dochází.

Sečteno a podtrženo, ve hře Robinson Crusoe máme vynikající kooperativní hru pro 1 až 4 hráče se silným důrazem na téma a atmosféru. Scénáře v této hře jsou od sebe natolik odlišné, že zaručují vysokou znovuhratelnost hry a i v rámci jednoho scénáře umí každá hra být jiná a unikátní. Hra na stole vypadá výborně a pokud se v rámci herní skupiny umíte vypořádat se syndromem vůdčího hráče (hráč, který během kooperativní hry do toho všem kecá – takového doporučuji během hry použít na jídlo nebo jako vábničku na medvědy), tak s touto hrou určitě nešlápnete vedle!