Nedá se říci, že bychom kdo ví jak trpěli na nedostatek deskoherních akcí. Přes prázdniny se některé dokonce přímo překrývají. Kde ale opravdu nemůžeme chybět, je Gamecon. Tradičně v Pardubicích a s několika sty fanoušky, kteří se mezi různými larpy, šifrovačkami, vodními bitvami a kdo ví čím ještě – rádi zabaví i nějakou tou deskovkou.
Posledně to bylo moc fajn a tak jsme se rozhodli se do toho letos opřít ještě o poznání více. Na Gamecon jsme vyrazili s po střechu naloženým autem a část krabic jsme si museli dokonce nechat poslat. Na místě se nás pak sešlo za DF celkem pět. Já (Petr), Káča, Panchy, Ondra a Youda. A propukl maraton.
Hrozně rád bych vám popsal, jak bylo na Gameconu, co všechno jste tam mohli zažít a popsat vám, jak úžasný festival to je. Nicméně je pravdou, že já jsem ve skutečnosti nevytáhl paty z deskoherny, která tvoří tlukoucí srdce festivalu. Ano, lidé si na Gamecon často jezdí užít nejrozličnější taškařice, ale téměř všichni dříve či později zavítají do hlavního sálu, kde najdou volné stoly a širokou nabídku deskovek.
Na Gamecon tradičně jezdí s novinkami Mindok či Albi. K vidění jsou i hry od CGE a své místo si najdou i “indie” projekty jako From the Void. Popovídat si můžete i na stánku Altaru, HOPE studia či Notre Game. Deskofobie dorazila na festival primárně s neuvěřitelnou kopou her. Jen na zapůjčení jsme do herny dodali přes 100 různých titulů (!), které se po čas festivalu hrály a hrály. Aby taky ne, když se kolem nich motalo pět sympaťáků ve žlutých tričkách, kteří vysvětlovali pravidla 19 hodin v kuse, aby si pak na 5 hodinek zdřímli a druhý den to samé.
V podstatě po celý čas festivalu se na většině stolů hrály naše hry a to nám dělalo ohromnou radost. I když to občas bylo trochu náročné, právě z důvodů velikosti naší nabídky jsme si hry mezi sebou rozdělily a každý předváděl něco. No a někdy se stalo, že jsme potřebovali jednoho člověka naklonovat.
Letos poprvé jsme také nabídli návštěvníkům i možnost si hry přímo na místě zakoupit a rozšířili jsme tak stávající nabídku zavedených vydavatelů.
Nicméně… našel jsem si i trochu času, abych si něco zahrál. Tady jsou mé krátké postřehy, založené vždy na jedné maximálně dvou hrách. Takže takové mikro preview.
Boží zboží
Je malá karetka od Mindoku, která vyšla relativně nedávno. U nás v redakci o ní básnil Opčik v jednom z dílů DF, nemohl jsem tedy odolat a chvíli po začátku festivalu jsem si to namířil k Mindoku, abych ji vyzkoušel.
Autorem hry je Alexander Pfister, který vymyslel například i Port Royal, což je má oblíbená malá karetka. Za hrou stojí myšlenka karetní Agricoly ve značně derivované formě. Tedy opravdu značně derivované – v podstatě takové homeopatické Agricoly. Začínáte s minimem karet, na stole pouze milíř, na něm sedm beden uhlí a v ruce pět karet. Ty představují budovy a suroviny. Jak hra postupuje, snažíte se stavět nové a nové budovy, protože vám to přináší vítězné body a optimalizovat výrobu a spotřebu různých surovin. Do toho řešíte proměnlivou nabídku na stole a fakt, že produkovat můžete vždy jen někde.
Hra jako taková má celou řadu moc hezkých herních mechanismů, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že končí přesně v momentu, kdy mě začala nejvíce bavit. Do té doby jsem trochu zápasil s tím, aby mi mé malé hospodářství tak nějak fungovalo. Je to hodně solitér a ve více hráčích ztrácí tah na branku, ale v poměru cena výkon rozhodně zajímavá hra.
7 Wonders: Duel
Je pro mě hodně příjemné překvapení. V podstatě je to opět nějaké optimalizování vlastního království a maximalizování vítězných bodů. Ale hra má nesmírně jednoduchý a chytrý draft karet, kdy se musíte neustále rozhodovat, jakou kartu potřebujete, jakou kartu potřebuje váš soupeř a zda mu třeba neotvíráte svým tahem lepší možnosti. Na to, jak je to malá hra, se do ní podařilo autorům (Antoine Bauza a Bruno Cathala) dostat hned tři hlavní cesty k vítězství, přičemž ani jedna není vyloženě nalinkovaná a musíte se přizpůsobovat a chytře improvizovat. Stavění divů světa ještě nikdy nebylo tak zábavné a přestože původních 7 Divů Světa považuji za dobrou hru – Duel mě bavil ještě o řád více.
Salát
V HOPE studio se kutí něco nového…. To byla první informace. Automaticky jsem očekával rozšíření k jejich velké karetní hře HOPE, ale místo toho jsem dostal minimalistickou párty řachandu ve stylu Coup.
Na začátku hry dostanete nějakou skrytou identitu, která v této hře může být třeba rajče či okurka. Vaši soupeři mají podobné a vy se pomocí hraní akčních karet snažíte dopátrat přesné složení “salátu” a nahlas ho odříkat. Je to trochu těžší, protože někdy víte třeba jen barvu, jindy třeba velikost a případně zda se jedná o ovoce či zeleninu. Ingredience navíc při hře různě rotují, mění majitele a není vůbec jednoduché to uhlídat.
Za mě určitě fungující a zábavná hra, která mě velmi potěšila. Na Gameconu byla ve fázi pokročilého prototypu a pokud kluci přijdou s nějakým zajímavým vizuálním zpracováním, tak se jim může podařit opravdu fajnová pártiovka.
Malé velké galaxie
Ve hře se snažíte kolonizovat cizí planety a rozpínat své malé velké vesmírné impérium. Hezký twist dodávají kostky, které představují akce, které máte k dispozici. Všichni hráči jsou v podstatě celou hru vtaženi do dění, protože mohou využívat akcí, zahráních aktuálním hráčem. Planety pak přinášejí různé speciální akce a vytvářejí bohatou a výživnou hratelnost.
Malá krabička… ale přitom má v sobě překvapivě velkou hrou, která není jen obyčejnou výplní volného času. Klidně dokáže být hlavním bodem programu a to se cení. Za mě určitě oba palce nahoru.
Robots
jsou dalším prototypem, který jsem na festivalu zkusil. Letos obecně bylo na Gameconu hodně začínajících autorů a tak nebyla nouze o zajímavé tvůrčí počiny. Pavel “Kolaps” Kolářský se ve své hře tak trochu inspiroval u Battletechu, kde si půjčil hexovou mapu s rozdílnými terény, kráčející MECHy a pár dalších věcí. Souboj ale připomíná spíše Arkham Horror. Yep… trochu nezvyklý mix, ale proč ne.
Hra na mě působila trochu nedodělaně. A chyběla mi v ní nějaká výzva, herní prožitek. Nicméně autor pracuje s celou řadou módů, jak by se dala hra hrát a tak doufám, že jeden z nich nakonec převáží a vzejde z toho dobrá hra. Protože souboje MECHů já opravdu můžu 🙂
Slovní jízda
přišla na řadu v řádně pokročilé hodině. Dlouho po půlnoci jsem hledal něco na “doražení” a zvolil tuto jednoduchou hru, ve které se snažíte šoupat písmenka na svojí stranu herní desky. Podobně jako Krycí jména, je i tato hrou týmovou. Od soupeřů dostanete zadání typu “učí se to v geometrii” nebo “záliba jednoho z protihráčů” a na to se snažíte v časovém tlaku vymyslet co nejlepší slovo, které by ideálně obsahovalo souhlásky, které moc moc toužíte dostat na svoji stranu desky. První tým, který ukořistí 8 písmenek – vyhrává hru.
Ze začátku je to snadné a skoro každé slovo vám přinese zisk nějakého toho písmenka. Jenže – pak začne přituhovat. Jakmile začnou písmenka docházet, musíte vymýšlet stále více a více konkrétnější slova. A do toho vám soupeři samozřejmě škodolibě radí nesmysly a vyvádějí vás z míry.
Je to zábava? Je to zábava 🙂
Steam Park
Tuto hru jsem nikdy nehrál čistě proto, že mi přišla ošklivá. Přiznávám, že barevné kombinace a vůbec celý ten zábavní park pro roboty – mi vždycky přišel takový bezútěšně depresivní. Ale nakonec jsem se odhodlal a hru zahrál.
První dojem je, že hra je ještě o poznání ošklivější, když je rozložená na stole 🙂 Příčinou je hlavně to, že nemáte žádný hezký herní plán. Všude se jen povalují různě žetony, přičemž jedna hromádka jsou oficiálně žetony špíny 🙂 Na druhé straně máte panel prasete, který absolutně nechápu, ale ano… pokud má být ve hře panel, kam si odkládáte akční kostky, proč by to nemohl být panel ve tvaru plechového prasete.
Hra má dvě části. V první zběsile házíte kostkami tak, aby vám ideálně padly symboly, které potřebujete. Jde ale o čas, protože první hráč, kterému se to podaří, má slušné výhody, kdežto poslední louda to řádně odnese. Házení kostkami je opravdu frenetické a u stolu je díky tomu vskutku živo. Ale i pak je o zábavu postaráno. Kostky utrácíte za akce a snažíte se budovat jednotlivé atrakce a přilákat k nim zákazníky. Cílem je vydělat co nejvíce peněz a mít co nejméně zaneřáděný park.
Hra jako taková je zábavná a je pro mě milým překvapením. Sic házení kostek v časovém tlaku nevyhledávám a obecně si myslím, že zejména v rodinné hře je to diskutabilní prvek. Pro odrostlejší jedince, potažmo dospělé, se jedná o moc hezkou hru. A ty 3D atrakce trochu zmírňují mou bolest očí, takže nakonec musím přiznat, že jsem vzal Seam Park na milost. Je to fakt dobrá hra.
A to je co se týče her všechno. Ještě jsem se stihl vrátit k pár starším kouskům a nakonec došlo i na ten Battletech, ale to je jiná písnička. Každopádně bych rád poděkoval všem, co se za Deskofobii na Gameconu podíleli a samozřejmě i samotným organizátorům festivalu, že nás na něj pozvali a že to celé dali tak hezky do kupy. Letos to byla opět pecka a dokonce počasí ani nebylo tak moc úmorné, jak obvykle bývá. Tak za rok zas ju.
Kompletní fotogalerii z Gameconu můžete vidět u nás na Facebooku
