RECENZE (Tom): Yokohama

Japonsko, druhá polovina 19. století. Dlouhé období vazalských států šógunátu se nachýlilo ke konci. Nový císař Mejdži chápe, že jeho země, po staletí izolovaná od okolního světa, který mezitím zažívá překotný rozmach průmyslové revoluce, zámořských plaveb a kolonialismu, velmi zaostala. Je jasné, že pokud se Japonsko nechce stát jen jednou z mnoha kolonií světových velmocí, musí se samo proměnit ve velmoc. Musí proběhnout reformy a všestranná modernizace.

Říše vycházejícího slunce se proto otevírá světu: mezinárodnímu obchodu, novým vědeckým poznatkům a cizím kulturám. V popředí toho všeho je Jokohama. Donedávna jen malá rybářská vesnička se otevřením zcela nového přístavu změní na obchodní metropoli plnou čilého ruchu, na město mnoha příležitostí.

A zde přicházíte na scénu VY. Alespoň ve stejnojmenné deskové hře, kterou roku 2016 uvedlo vydavatelství TMG a jejímž autorem je japonský designér Hisashi Hayashi, jenž je známý pro svou někdejší vláčkovou hru Trains a rovněž spolupracoval na nedávných Railways of Nippon. Kromě toho přímo v Jokohamě i žije. Snad tedy ví, o čem mluví. 🙂

Yokohama je hra zhruba na 60 – 90 minut pro 2 – 4 hráče, kteří se ujmou rolí ředitelů obchodních společností a budou soupeřit o lukrativní zakázky, získávat technologie, dovážet a proclívat vzácné zboží a budovat svou síť krámků i velkých obchodních domů. Jednat se tedy bude o klasické budovatelské euro, které v sobě spojuje management zdrojů a budování kapacit s trochou set collectingu.

Pravidla hry jsou v zásadě velmi jednoduchá – hráči v podstatě opakují stále stejnou „hlavní akční fázi“ (která má šest snadných kroků) a příležitostně v pravý okamžik zahrají ještě „dodatečnou akční fázi“ před nebo po té hlavní. Komplexita hry však pramení z množství různých průmyslových a administrativně-komerčních lokací a akcí, které lze ve hře dělat. A jak už to bývá, nikdy nestihnete dělat úplně všechno současně.

Lokace Jokohamy a přilehlého okolí na kartonových deskách se náhodně uspořádají do tvaru obrácené pyramidy, každá hra tak bude trochu odlišná. K některým z nich pak náleží také tzv. management desky, s nimiž se pracuje pokud na dané lokaci hráč provádí akci, například se odtud berou karty obchodních kontraktů, technologií či se zde značí proclené zboží.

Základem každé obchodní strategie je samozřejmě chodit na místa, kde lze získat komodity: v tomto případě jde o čajové plantáže, rybářské doky, továrny na hedvábí a doly na měď. Ovšem hromadit zboží by nebylo mnoho platné, kdyby hráči také nenavštěvovali přístavy a nepřijímali kontrakty na směnu tohoto zboží za vítězné body a vzácný import ze zámoří. Dovezené bedny se zahraničním tovarem je zase potřeba odnést na celnici, kde lze za jejich proclení získat opět vítězné body a další výhody. Je zde také čínská čtvrť, kde lze komodity nakupovat či prodávat, pracovní agentura, která umožní získat do zásoby další asistenty a budovy nebo kostel, kde hráči soupeří o přízeň církve.

V neposlední řadě jsou zde výzkumná centra, umožňující přístup ke kartám technologií – tyto nabízí buďto pasivní výhody jako bonus k těžbě, extra body při postavení obchodního domu či zisk peněz při plnění kontraktů, nebo aktivní schopnosti, kupříkladu možnost prodat kdykoliv v rámci tahu 1 žeton hedvábí anebo případně různé výjimky z pravidel, třeba možnost jít na stejnou lokaci, kde se momentálně nachází cizí ředitel (což normálně nelze), nebo možnost umístit za kolo o jednoho asistenta více.

Tah hráče spočívá v již zmíněné „hlavní akci“, kdy hráč nejdříve položí asistenty buďto na (až) tři různé lokace anebo dva asistenty na lokaci jedinou. Pokud už na daném místě je ředitel cizí společnosti, musí mu za každého takto pokládaného asistenta zaplatit 1 yen. Následně musí hráč pohnout svým ředitelem společnosti (nebo jej stáhnout z plánu, pokud nemůže) a to tak, že půjde o libovolný počet lokací, musí však procházet výhradně přes takové, kde má své asistenty a skončit pohyb musí na místě, kde není cizí ředitel, aktuální tah je tedy vždy do jisté míry omezen předchozími tahy soupeřů.

Zejména tento systém pohybu mezi jednotlivými lokacemi může mimochodem připomenout jinou obchodní hru – Istanbul. Jenže zatímco Istanbul je rodinný filler, který má spíše charakter závodu, v němž hráči sprintují, aby co nejrychleji získali pět rubínů potřebných k vítězství, Yokohama je plánovací ekonomický maraton.

Na cílové lokaci hráč vždy provádí akci, a to s určitou efektivitou dle mechanismu, který platí na všech lokacích shodně a je celkem originální a intuitivní. Za svého ředitele, každého asistenta a případně postavené krámky a obchodní domy získává hráč 1 bod k hodnotě akce až do maxima pěti. Čím vyšší hodnota akce, tím lze získat více surovin, výměn, peněz, dosáhnout na vyšší technologii, cennější obchodní kontrakt a podobně.

Je tedy velice důležité dobře plánovat rozmisťování svých asistentů i pár tahů dopředu (což, pravda, může místy vést k analytické paralýze). Pokud navíc hráč učiní akci o hodnotě 4 a více, může na dané lokaci postavit jeden ze svých krámků či rovnou velký obchodní dům, pokud jej má v ruce k dispozici. Za to ihned získá korespondující bonus z vybraného pozemku. Pochopitelně čím dříve tak učiní, tím lepší bonus si bude moci vybrat. Navíc krámky sice mohou na každé lokaci mít všichni hráči, velký obchodní dům však pouze jen jeden a bodová odměna za jeho vybudování bývá značná. Také lze jednorázově získat bonusový žeton pro prvního hráče, který provede akci obzvlášť efektivně, tedy s hodnotou 5.

Na závěr tahu se všichni asistenti z lokace, kde akce proběhla, musí stáhnout zpět do ruky hráče. Akce je tedy nutné strategicky střídat a asistenty na plánek stále znovu rozmisťovat.

Kromě této stále se opakující hlavní akce mohou hráči vždy před či po ní provést tzv. dodatečné akce. Zde se jedná především o plnění kontraktů (klasické odevzdání komodit, zaskórování odměny a vyložení kartičky před sebe), splnění některého generického úkolu, které jsou pro všechny hráče k dispozici – například mít u sebe určitý počet jednotek daného zdroje či mít postavené krámky na množství lokací daného typu – anebo využití zahraničního agenta, což je v podstatě jedna hlavní fáze navíc na lokaci, kde máte nějaké asistenty.

Jak bylo už zmíněno, pokroku v Jokohamě i v celém Japonsku napomáhaly vztahy se světovými velmocemi. Ve hře je toto reprezentováno tím, že obchodní kontrakty a technologie jsou vždy příslušné k danému národu, konkrétně zde najdeme Velkou Británii, Francii, Německo, USA a Holandsko. Při plnění kontraktů a získávání technologií je proto kromě jejich okamžitých odměn a výhod potřeba sledovat také „národnost“ dané karty, neboť za rozmanitost lze získat dodatečné body.

Konec hry může být spuštěn hned několika způsoby: například když není možné doplnit karty kontraktů v přístavech do maximálního počtu, když se na celnici či v kostele zaplní určitý počet polí nebo pokud některý z hráčů postaví všechny své krámky či obchodní domy. Jakmile se tak stane, dohraje se aktuální kolo po startovního hráče a poté se odehraje ještě jedno kolo, už úplně poslední.

Nakonec přichází na řadu závěrečné bodování, kde se k vítězným bodům, získaným průběžně během partie přičtou ještě bonusy za největší vliv církve, nejvíce procleného zahraničního importu, nejvíce bodů v technologiích, sady karet různých národností a zbylé peníze, suroviny, zahraniční agenti a bedny s importem. Kdo má bodů nejvíce, vyhrává.

Pokud jde o celkové hodnocení hry, pro tentokrát bych začal spíše tím, jaké mám k Yokohamě výhrady. Asi nejvýznačnější je cenovka: je pravda, že herního materiálu, zejména žetonků všeho druhu, je ve hře poměrně hodně. Přesto jsem názoru, že s ohledem na obsah (karty, karton a trocha dřeva) patří hra přeci jen k těm dražším.

Dále bych podotkl, že malé kartonové žetonky budov (krámků a obchodních domů) nejsou příliš působivé. Toto jsem třeba já řešil nákupem kusových dřevěných domečků z Osadníků z Katanu a každému majiteli retailové (non-deluxe) verze Yokohamy bych doporučil totéž.

Také se domnívám, že ač je graficky hra podle mého názoru vyvedena hezky čistě, není zbytečně přeplácaná a informace na jednotlivých deskách a lokacích jsou přehledné a srozumitelné, mohly by tu a tam být přeci jen některé komponenty odlišeny výrazněji. Příkladem za všechny jsou lokace Dok a Přístav, kde lze činit identickou věc (brát obchodní kontrakty), kontrast barev těchto dvou desek však není příliš velký a mohou se tak snadno poplést.

Víceméně se však jedná spíše o kosmetické výtky, které naštěstí v konečném důsledku herní zážitek nesnižují. Snad poslední věc, byť zde už nejde vysloveně o negativum, spíše jen o prosté varování: hra je zvláště v plném počtu hráčů dosti prostorově náročná a zabere kompletně i velký stůl.

Co na Yokohamě naopak shledávám pozitivním je, že se jedná o středně obtížné euro, které vyžaduje přemýšlení a strategii, přesto není přehnaně komplikované a rozhodně fanoušky žánru potěší. Téma japonské industrializace je zde dle očekávání zastoupeno poměrně lehce a povrchově, přesto se do něj lze s trochou fantazie vžít. Tradiční je i minimum náhody: s výjimkou rozestavění desek a pořadí, v jakém chodí karty, je vše čistě na strategickém rozhodování hráčů. Hra si také dobře umí poradit s rozdílným počtem hráčů, jednoduše se odstraní některé lokace a sníží počet karet k dispozici. Ve dvou hráčích se hra stává méně kompetitivní (tolik si nepřekážíte), přesto ji považuji stále za zábavnou.

Autor měl i tak zřejmě pocit, že by bylo vhodné udělat i variantu čistě pro dva hráče a tak vznikl i Yokohama Duel, který se snad dostane na pulty obchodů v letošním roce. Ač jsem i na tento titul zvědavý, po pravdě bych více uvítal nějaké rozšíření pro klasickou Yokohamu – její znovuhratelnost je dobrá, nicméně po určitém množství partií se jistému stereotypu nevyhnete.

Závěrem: pakliže překousnete vyšší cenu, budete odměněni zajímavou hrou, o jejíchž kvalitách snad svědčí i solidní pozice v první stovce her žebříčku na BGG. U příští recenze mata miemasu neboli nashledanou!

Yokohama na e-shopu Planety her: http://bit.ly/Yokohama-TMG