RECENZE (Tom): Wreck Raiders

V Essenu jsem se docela těšil na novinku od Days of Wonder s názvem Deep Blue. Pokud si ještě trochu vzpomínáte na naše živé vstupy, byl jsem z ní tehdy bohužel poměrně zklamaný. Jelikož však mám (pod)mořskou tématiku v deskových hrách v oblibě, jal jsem se proto pátrat po nějaké jiné náhradní „modré hře“. Inu, a kromě Coralie, o níž také padla řeč, jsem vlastně poměrně náhodou narazil na další jednoduchou, až překvapivě zábavnou hru od kanadského vydavatelství KTBG s názvem Wreck Raiders.

Jak už titul napovídá, vypravíme se do mořských hlubin „brakovat vraky“, a to v počtu až pěti hráčů po dobu asi 45 – 60 minut. Kromě hledání různých pokladů, které následně můžeme věnovat do muzejních sbírek anebo hamounit do sbírek soukromých budeme také sbírat na pláži mušle a v neposlední řadě kompletovat kolekci mořské fauny v akváriích. Šnorchl a ploutve nasadit a vzhůru pod hladinu!

Nejprve stručně o tom, jak se Wreck Raiders vlastně hrají. Nosnou mechanikou hry je draftování kostek, jež určují možnosti umísťování dělníků (zde potápěčů) a od toho se odvíjí následný set collecting pokladů a velkých i malých mořských potvor.

Jako herní komponenta už na samotném startu hry překvapivě slouží i samotné víko krabice – jedná se totiž o podložku pro hod kostek, kterým se určí, zda tyto budou v daném kole poskytovat okamžitý bonus v podobě drobných měkkýšů – o těch ještě více za malou chvíli.

Tah hráče je pak velmi jednoduchý: podle čísla na zvolené kostce hráč umístí (či přesune) jednoho ze svých meeplů-potápěčů na dané políčko u některého z potopených vraků, kde inkasuje jeden ze čtyř druhů pokladů – zlato, drahokamy, umělecké předměty a relikvie. Taktické umístění je však klíčové a hra evidentně odměňuje pečlivé plánování: v tento okamžik totiž přichází další podobnost s Deep Blue, neboť při každém umístění potápěče jsou aktivováni i ti na sousedních polích, ať už stejné či jiné barvy. V důsledku toho lze tedy najednou sesbírat i více pokladů najednou anebo naopak chtě nechtě nahrát soupeřům.

Aby toho nebylo málo, je možné vybrat i políčko, kde už stojí soupeřův potápěč: takový je pak vykopnut na pole na pláži označené shodnou číslicí, kde může „alespoň“ nasbírat svému hráči nějaké ty měkkýše (a ne, nemyslíme ponožky k Vánocům, nýbrž drobné živočichy v podobě ulit, hřebenatek či mořských hvězdic).

Každý sebraný poklad je navíc nutno uvážlivě umístit na desku hráče: buďto lícem dolů do některé řady podstavců tvořících požadovanou muzejní sbírku anebo lícem nahoru do soukromého trezoru. Zatímco u muzea záleží pouze na druhu pokladu – což pomáhá vyvažovat náhodu – v trezoru je optimálně potřeba ještě navíc mít trochu štěstí a posbírat v každé kategorii všechny tři rozdílné dílky.

V každém tahu může hráč splnit jeden či více požadavků muzea, pakliže již nasbíral kolekci vyobrazenou na některé kartě v nabídce. Nutno podotknout, že jde vlastně o závod, který z hráčů poskládá danou sadu pokladů jako první. Kolekce totiž nemusí být ve vyobrazeném pořadí, stačí daný počet předmětů správné kategorie. Komu by se však přeci jen podařilo poskládat sbírku správně, má nárok na bonus, třeba v podobě dalších mušlí zdarma. U těch se ještě zastavme, pro hru totiž mají nezanedbatelný význam. Neslouží pouze jako již zmíněná kompenzace ve chvíli, kdy je potápeč některého z hráčů vykopnut na pláž, nýbrž mají hned několik dalších herních využití, prohlubujících taktické rozhodování: například je možné jimi dekorovat muzejní sbírku (a zvýšit tak její bodovou hodnotu), vzít více pokladů najednou či měnit hodnotu kostky o jedničku směrem nahoru či dolů.

V neposlední řadě za ně může hráč v každém kole získat právě jeden kus akvária s krásně ilustrovanými mořskými rybami a další havětí – žraloky, delfíny, koníky, olihněmi, ježíky, kapustňákem … a sestavit tak na základě rozličných skórovacích podmínek co nejcennější rezervoár.

Hra v tomto duchu pokračuje, dokud některý z hráčů nezíská daný počet karet muzejních sbírek. Pak má každý z jeho konkurentů ještě jeden závěrečný tah a šanci urvat z hlubin poslední možné body – následně se všichni vynoří na povrch a přichází závěrečné sčítání sbírek, trezorů a sestavených akvárií. Nejlepším lovcem pokladů (a mořským biologem) je samozřejmě ten s nejvyšším počtem bodů.

Hra Wreck Raiders se pro mne stala příjemným překvapením. Z titulu, od kterého jsem na první pohled nečekal mnoho a vzal jsem ho víceméně na zkoušku díky slevě, se vynořila hezká rodinná hra, kterou na jedné straně zvládnou bez potíží děti školního věku, přesto nabízí zajímavé rozhodování a plánování tahů dopředu i pro dospělé hráče. Výhodou je také jazyková nezávislost a přehlednost: veškerá ikonografie a efekty jednotlivých komponent jsou hezky znázorněny přímo na desce hráče.

Za určité negativum lze považovat vyšší cenu okolo tisícikoruny, neboť za krabici zhruba velikosti Carcassonne to není právě malá částka. Na straně druhé je to alespoň částečně vyváženo množstvím komponent a také jejich kvalitou: v krabici je toho opravdu hodně, karton je pevný, karty mají poctivou gramáž, obojí je lakované plus tu máme dřevěné meeply potápěčů a roztomilých skórovacích krabů.

Hra sice obsahuje ne zcela zanedbatelnou míru náhody a je pravdou se někdy prostě ne a ne podařit najít ten správný třetí druh drahokamu či relikvie do trezoru. Možností jak skórovat je tu ale naštěstí hned několik a také hodnoty na kostkách je možné ovlivnit. Náhoda zde tedy není nijak fatální a podle mého názoru je zastoupena „tak akorát“.

Závěrem mohu říci, že pakliže tedy hledáte zajímavou a vizuálně atraktivní rodinnou hru, jsou Wreck Raiders titul, který mohu celkem s klidným svědomím doporučit.

Hra na e-shopu Planety her: http://bit.ly/Wreck-Raiders