RECENZE (Tom): The Isle of Cats

Ve vodách Pacifiku okolo japonského ostrova Honšú najdeme při (hodně velkém) zvětšení mapy maličké a podle jmen jako Aošima či Taširodžima našincům nejspíše úplně neznámé ostrůvky. Není na nich skoro nic, jen malé usedlosti, ani jeden hotel nebo bar, přesto jsou pravidelně navštěvovány turisty. Kvůli čemu? No přece kvůli kočkám! Micky si sem někdy v historii přivezli pěstitelé hedvábí a rybáři, aby chytaly myši na lodích a morušových plantážích. Ale jak šel čas, bourec už se tu nechová, rybáři už jsou taky převážně pryč, jen přemnožené kočky na ostrově zůstaly a jejich populace tak násobně převyšuje tu lidskou.

Ostrov plný koček ale zjevně není jen kuriozitou a koníčkem japonských důchodců. Inspiroval se jím také novopečený britský herní designér Frank West a mladičký tým s názvem The City of Games, jenž má zatím na kontě jen tři herní tituly, přičemž vychází Isle of Cats jako ten nejúspěšnější. Hra proběhla loni v létě Kickstarterem a před nedávnem se dostala i do českého retailu. Stojí za to? Pojďme to společně zjistit.

Ve hře Isle of Cats se vypravíme na jeden takový kočičí rajský ostrov, nebude to ale jen tak na výlet. K ostrovu se totiž blíží flotila lodí, které velí padouch poeticky zvaný Veš Temnoruka. Ten sem pluje, co mu vítr v otrhaných plachtách stačí, s cílem ostrov vydrancovat, všechny kočičky pochytat a prodat je do nejbližšího asijského bistra. Budeme tak mít pouhých pět dní (herních kol) na záchranu co nejvíce předoucích chlupáčů a na sklonku pátého dne bude třeba rychle zmizet.

Každý hráč obdrží v rámci přípravy hry desku hráče představující loď, na které je sedm oblastí jako kajuty, příď, záď či jídelna, poházené mapy s poklady v pěti barvách a spousta krys, což dává tematicky o důvod víc ke kočičí adopci. V neposlední řadě dostane také každý hráč jeden žeton proutěného košíku, aby bylo kočku v čem na palubu dopravit.

Fáze kola jsou na hráčské desce přehledně popsány a pravidla jsou rovněž jednoduchá. Nejdříve se v každém kole musí doplnit kočky do polí, odkud je budeme lákat do košíků na naši loď. První hráč vezme pytel plný koček a vzácných pokladů a do každého ze dvou polí na každé kolo vytáhne počet dílků koček daný počtem hráčů, přičemž je-li tažen vzácný poklad, tento se odloží na stůl stranou a tahá se dál. Kočičky se zde nachází v pěti barvách a mají poměrně roztodivný vzhled: zelená či modrá srst, malé paroží nebo ocásky obrostlé kapradím … inu, exotika.

Poté, co si všichni hráči naloví přesně dvacet ryb, které duálně slouží jako platidlo a jako návnada, následuje fáze objevování, reprezentovaná draftem karet. Těch obdrží každý hráč do ruky sedm a draftuje se po dvou kartách, dokud se všechny nerozeberou. Avšak, draft ještě nezaručuje, že karty hráči zůstanou. Podobně jako například v Teraformaci Marsu je potřeba si karty do ruky koupit zaplacením tolika ryb, kolik je hodnota uvedená v horním rohu karty, a třebaže některé karty lze získat i zadarmo, celková suma za silnější karty se může pěkně nahromadit. Hráči tak musí pečlivě zvážit, kolik ryb si mohou dovolit utratit, aby měli ještě dost na přilákání vybraných koček.

Karet je zde hned několik druhů a jsou přehledně odlišeny lícovou barvou. Například zelené karty jsou takzvané „rescue cards“, tedy karty, které vám budou přidávat iniciativu a další košíky. Modré jsou karty úkolů, které mohou na konci hry přinášet další vítězné body. Žluté karty mohou přinést poklady, hnědé karty zase umožní najít speciální kočku jménem Oshax. A konečně tu jsou fialové „anytime“ karty, umožňující zvláštní akce, které lze zahrát, jak název napovídá, kdykoliv.

Ještě než ale přistoupíme k samotnému zachraňování čičin, vyloží se karty úkolů (které se zde bůhvíproč označují jako „lekce“). Tyto mohou být tajné, které si hráč ponechá lícem dolů u sebe, anebo veřejné: ty se naopak vyloží doprostřed stolu a platí pro všechny. Nutno podotknout, že některé z těchto úkolů mohou být i škodící – například stanoví podmínku, za jejíž nesplnění bude na konci hry pro všechny bodový postih. Nebo mohou naopak zvýhodnit hráče, který úkol zahrál – třeba tím, že vybírá barvu kočky, na kterou se bonus bude vztahovat.

Ale pojďme už k samotnému jádru hry, fázi záchrany koček. Zde všichni hráči nejdříve z ruky mohou vyložit lícem dolů libovolný počet zelených („rescue“) karet, poté všichni naráz odhalí. Na kartách lze nalézt symboly dodatečných košíků a ikonky bot s číslem. Čím vyšší součet u ikon bot hráč má, tím vyšší je jeho iniciativa a posouvá se výš v pořadí hráčů.

Záchrana kočky probíhá tak, že hráč použije košík – otočí žeton nebo odhodí kartu s košíkem, případně dvojici karet s potrhanými košíky, které se započítají jako jeden celý – a zaplatí tři nebo pět ryb, podle toho, na kterém poli se vybraná micka právě nachází. Získanou kočku hned umístí na loď, přičemž je nutné navazovat ortogonálně na dříve umístěné dílky. Jelikož jsou kočky rády ve společnosti svého druhu, je taky vhodné snažit se kočky jedné barvy skládat pospolu. Jen tak totiž utvoří „rodinu“, která bude moci být patřičně bodově ohodnocena. Zároveň je třeba snažit se překrývat ikony krys a také systematicky zaplňovat jednotlivé oblasti na lodi, jakákoliv nedůslednost totiž bude na konci hry potrestána ztrátou vítězných bodů.

Jako malý bonus mohou posloužit již zmíněné mapy pokladů: pokud se podaří překrýt mapu kočkou dané barvy, je možné si ihned odebrat a umístit jeden z běžných pokladů: ty samy o sobě sice nic nepřináší, ale jde o maličké dílky skvěle zaplňující různé drobné díry.

Poslední fází kola je nakládání vzácností: hráči mohou zahráním karty sbírat vzácné (tj. bodované) či běžné poklady anebo si přisvojit dílek vzácného Oshaxe. V takovém případě si hráč vybere jeden z vyložených dílků, umístí jej do lodě a označí jej meeplem kočky zvolené barvy. Daný Oshax se pak pro všechny herní účely počítá jako právě takto zbarvená kočka.

Hra takto pokračuje po celých pět kol, po němž přichází závěrečné skórování za kočičí rodiny od každé barvy, za splněné úkoly, vzácné poklady. Body však téměř nevyhnutelně budou hráči i ztrácet: za každou viditelnou krysu, každou nezaplněnou místnost či za některé nesplněné veřejné úkoly. Hráč s nejvíce body vítězí.

Už tedy víme, jak se Isle of Cats hraje, proto přejděme k zhodnocení. V první řadě bych zmínil grafické zpracování: obecně je velmi povedené, až takové, řekl bych, pohádkové. Neodpustil bych si snad jen pár drobných připomínek: běžné a vzácné poklady se od sebe liší jen velikostí dílků a barevným odstínem (zlaté vs. měděné), což může při horším osvětlení a zdálky být hůře rozeznatelné. Také ryby mají žetonky v hodnotách „1 ryba“ a „5 ryb“, avšak pětirybové vypadají díky stínům na ilustraci spíše jako třírybové, což je trochu matoucí. A konečně záchranné karty obsahují milé ilustrace kočky nějaké barvy, je tak nutno při vysvětlování pravidel zdůraznit, že jde skutečně toliko o ilustraci a neomezuje použití karty jen na danou barvu kočky – napoprvé to totiž vždycky někoho napadne. A ještě jeden grafický detail: uměl bych si asi představit lepší logo na krabici, je to takové divně hranaté. 🙂

Na hře samotné oceňuji svižné, nekomplikované tempo a i v plném počtu hráčů ji odehrajete za pohodlných 75-90 minut. Ostatně ve více hráčích bych také hru doporučoval hrát, draft je tak zajímavější, méně předvídatelný a projdete více karet.

Je potřeba zmínit se také o míře náhody. Mně osobně nevadila a přišla mi v pohodě snesitelná. Avšak připouštím, že poněkud negativně se může projevit u výběru úkolů. Nezřídka se může stát, že dostanete do ruky úkol, který už jste prostě propásli, například mít přesně pět červených koček nebo mít kočky či poklady v určitém uspořádání. Takový úkol je pak v podstatě mrtvou kartou a vy maximálně zvažujete, zda ho nevzít jen proto, aby jej neměl soupeř. Dílky koček a pokladů totiž jsou umístěné na loď natrvalo a nelze s nimi později už pohybovat. Nevolám přímo po tom, aby se kočičky házely přes palubu, ale určitě by bylo zajímavým námětem případné budoucí expanze, kdyby šlo například „anytime“ kartami dílky dodatečně přeskládat.

Některé úkoly se také zdají být jen těžko splnitelné v krátkém časovém limitu pěti kol – například mít patnáct koček, mít aspoň tři kočky od každé barvy nebo dokonce zaplnit celou loď … možná by stálo za zvážení jestli by hra neměla být ještě o jedno kolo delší. Lze to samozřejmě vnímat i tak, že časová tíseň vás nutí víc zvažovat, co vzít, co obětovat a to přináší do hry správnou dávku napětí a taktického přemýšlení, avšak opravdu bych rád zažil tu situaci, kdy by se mi ten úkol za 25 bodů podařilo splnit. Moc tomu nevěřím.

Lze pochválit, že hra je – obrazně řečeno a v tom dobrém slova smyslu – inkluzivní. Díky expanzi Late Arrivals ji lze rozšířit až pro šest hráčů. Expanze taky přidává nové karty úkolů, z nichž se vždy vybírá určitý počet setů, tímto se tak podporuje variabilita a znovuhratelnost. Nechybí sólo mód. Hra také obsahuje také „rodinnou variantu“, třebaže tu na druhou stranu považuji za zjednodušenou až příliš – ruší totiž kompletně hru s kartami a vynechány jsou i ryby a košíky. Jednoduše se jen každé kolo vyloží daný počet koček a ten se postupně rozebírá, na konci hry si pak každý vyhodnotí dvě karty úkolů, které si mohl na začátku hry vybrat ze tří rozdaných. Budiž, pro hraní s menšími dětmi je asi dobře, že je tu tato možnost. Nicméně pro kohokoliv byť marginálně zkušenějšího by se hra stala veskrze nudnou, neboť odebráním hlavní mechaniky – přemýšlení o kartách a managementu ryb – je redukována na pouhý kočičí Tetris. Proto bych radil vždycky hrát plnou verzi, která už je opravdu hrou. Ona ta pravidla vážně nejsou nijak složitá.

Finální verdikt? Isle of Cats je podle mého názoru příjemná, mírně nadprůměrná hra, která neurazí a jistě příjemně zabaví. Cílí na oddechové hraní, avšak současně musím zcela na rovinu uznat, že se nejedná o nic nového či převratného: podobných skládacích, optimalizačních polyomino her už je na trhu celá řada, ať už namátkou zmíníme třeba Bärenpark nebo Uweho Patchwork a všechny jeho další iterace. Isle of Cats do tohoto již vyzkoušeného (skoro by se chtělo říct provařeného) modelu přináší draft karet, coby alespoň nějakou trochu pokročilejší, „hráčštější“ mechaniku, ale jinak sází především na hezký vizuál a „cute faktor“. Náročným hráčům těžkých eurovek tak z dlouhodobějšího hlediska nemá v podstatě co nabídnout a bráno čistě z této perspektivy by hodnocení asi muselo být příkřejší.

Pokud však žádnou takovou tetrisoidní hru ještě doma nemáte či hledáte pěknou lehčí hru, kterou si zahrajete i s dětmi či svátečními hráči a navíc vás podobně jako mě oslovuje kočičí téma, rozhodně se zkuste na Isle of Cats podívat, může pro vás být zajímavou volbou. Doporučuji nicméně v každém případě počkat na české vydání, které již oznámilo vydavatelství MindOK, coby další přírůstek do svého portfolia rodinných her – vedle například veleúspěšných Křídel, Kvedlalů z Kvendlinburku nebo tematicky příbuzného Kočičího klubu. Dle aktuálních informací by český Ostrov koček měl vyjít letos na podzim.