RECENZE (Tom): Tang Garden

Tak nám po nepříliš přesvědčivé zimě zase přišlo jaro, svítí slunce, dny se prodlužují a stromy se už zelenají. Čas vyrazit na zahrádku – a když zatím stále nemůžeme na zahrádku v oblíbeném pohostinství, nezbývá než vyrazit alespoň na tu zahrádku za domem. A pokud ani tu nemáte, tak se pojďte se mnou podívat do zahrady v dnešní recenzi Deskofobie. Nebude to navíc zahrada jen tak obyčejná, ale rovnou zahrada císařská. Přeneseme se totiž do Číny v 8. století, do takzvaného zlatého věku dynastie Tang a období vlády císaře Süan-cunga, jehož jméno by nejlépe uměl vyslovit Petr, coby náš nejzkušenější sinolog 🙂

Naším úkolem bude na jeho příkaz v roli zahradních architektů vybudovat co nejkrásnější a nejzenovější zahradu s citem pro harmonii přírodních elementů a s co nejpůsobivějšími výhledy do okolní krajiny.

Tang Garden je hra, kterou na trh přináší španělská společnost Thundergryph Games, celkem známá předchozími – především abstraktními – tituly jako Iwari, Spirits of the Forest či Tao Long. Tato novinka byla co do počtu backerů jejich dosud nejúspěšnější kickstarterovou kampaní a patrně nebude těžké uhodnout proč. Tang Garden je totiž titul, který – podobně jako pár měsíců předtím Divukraj – na první pohled zaujme především svým atraktivním vizuálem. Důležité však bude také zhodnotit, jestli bude stejně dobrá i samotná hra. Pojďme se na to tedy podívat podrobně.

Tang Garden mohou hrát až čtyři hráči a délka partie je okolo 60 – 90 minut. Hraje se na krásně stylizovaném hracím plánu, který je nutno zaplnit dílky zahrady a dekoracemi, šikovně to celé uspořádat oproti malebnému obzoru a přitom si ještě získat přízeň dvořanů, kteří přijdou krásami zahrady potěšit své vybíravé oko. Každý z hráčů přitom začne hru rovnou s jedním z nich a směsice je to vskutku pestrá – je tu obchodník, mnich, básnířka, tanečnice či sám císař pán – a každá postava propůjčuje hráči nějakou speciální schopnost.

Pravidla pro tah jsou celkem prostá: na výběr je tu ze dvou hlavních, povinných akcí, a dále může hráč dle situace provést také až tři akce volitelné.

První možností je zvolit jeden z dílků, které jsou lícem nahoru otočené na některé ze čtyř hromádek v rozích herního plánu a tento přiložit do zahrady. Platí zde klasická pravidla jako v Carcassonne, že dílek musí být přiložen hranou na existující a také, že terén po všech stranách musí korespondovat. Výjimkou jsou jen zídky, které mohou být přiloženy kamkoliv, avšak kromě možnosti uzavřít danou oblast nepřináší žádný bonus.

Po položení dílku se hned skóruje a to dvojím způsobem: za přiložení dílku daného typu (skála, voda, zeleň) si hráč na své herní desce posune kostičku na příslušné stupnici elementu. Pokud tím daný kus terénu uzavře, rovněž posouvá o jeden stupeň. Za navazující chodníky se pro změnu inkasují peníze, které zde plní funkci vítězných bodů. Pokud je současně překryto pole, kde leží žeton horizontu, musí hráč hned vybrat malý nebo velký dílek krajiny a upevnit ho do jedné z připravených škvír na některé světové straně zahrady. Jejich chytrá kombinace pak bude mít vliv na bodování dvořanů v zahradě – o tom ještě blíže za chvíli.

Druhou možností je zvolit a umístit dekoraci. V takovém případě hráč táhne z balíčku dekorací dvě karty plus tolik navíc, kolik je zrovna hromádek dílků zahrady, které nemají otočený dílek lícem vzhůru, maximálně lze táhnout karty čtyři. Z těchto si hráč následně jednu vybírá a dekoraci umístí do zahrady na příslušné místo (strom do lesa, ryby do vody a podobně). Dekorací je ale omezený počet, nižší nežli počet jejich karet, a tak pokud by se snad stalo, že fyzicky dekorace už není k mání nebo aktuálně nejde nikam umístit, nelze ji vybrat a hráč ji musí danou kartu odhodit.

Karty dekorací představují klasický set collecting, kterým hráči na konci hry získají další vítězné body. Každý druh dekorace však skóruje jiným způsobem. Stromy se například bodují tradičně exponenciálně za každý rozdílný druh stromu, který hráč zasadil. Lotosy a pivoňky zase skórují pouze v páru, stejně jako ryby a ptáci. Můstky poskytují fixní dva body za kus a u altánků jde zase o to, který hráč jich postaví nejvíce.

Důležité je rovněž podotknout, že dílky zahrady na hromádkách se neotáčí automaticky, ale pouze pokud zbude odkrytý už pouze jeden anebo poté, co některý z hráčů bere dekoraci. Nevyhnutelně tak nastávají situace, že v určitém okamžiku je nabídka dílků zahrady omezená a naopak je výhodnější táhnout více karet dekorací.

Kromě jedné z povinných akcí je možné použít některý ze čtyř žetonků s lucernou, z nichž každý poskytuje jednorázový efekt – například možnost umístit v tahu o dílek zahrady navíc, sebrat dekoraci navíc či vybrat si postavu z celého balíčku. V neposlední řadě lze také použitou lucernu obnovit odhozením tří stejných žetonů horizontu.

Konečně, tou asi nejzásadnější nepovinnou akcí je umístění postavy do zahrady. Jakmile hráč dosáhne všemi třemi kostičkami elementů dané úrovně na stupnici, může zvolit jednu z postav na dvou vyložených kartách, případně táhnout náhodně. Ale zde přichází háček – aktivní postavu před sebou totiž může hráč mít v daný okamžik pouze jednu. Znamená to tedy, že buď stávající, nebo nově získanou postavu musí ihned umístit do zahrady na některé z vyhrazených míst a natočit ji na některou světovou stranu – tato postava ztrácí svůj efekt, který (by) měla v průběhu hry, ale naopak poskytne bodový bonus na konci hry dle své „sight preference“, jinými slovy nakolik dobře se vám podaří zajistit, aby daná postava viděla na dílcích ve sloupci či řádku před sebou a/nebo na horizontu to, co má ráda. Každá dekorace v zorném poli postavy rovněž poskytuje vítězný bod navíc.

Toto považuji za velmi hezký nápad, který dává hře, jež se jinak zdá na pohled jen jako takové „čínské Carcassonne“ pocit trojrozměrnosti.

Hráči se střídají v tazích až do okamžiku, kdy zbudou na plánku poslední tři žetony horizontu. Poté se dohraje probíhající kolo a přichází čas závěrečného bodování. Každý hráč si přičte k bodům získaným během hry také další body za karty dekorací a konečně také za postavy, které umístil do zahrady a vítězem je samozřejmě ten, kdo bodů nasbíral nejvíce.

Jelikož hra byla na Kickstarteru doprovázena rovnou dvěma rozšířeními (z toho jedním exkluzivním), zmínil bych se rád ještě také o nich.

První rozšíření s podtitulem Golden Age si budete moci ke hře dokoupit i klasicky v retailu. Obsahuje nové dílky zahrady, nové malé i větší krajinky, dvě nové lucerny i nové dekorace se zajímavými efekty – například takové, co nedávají na konci hry žádné vítězné body, ale nějak vám pomohou v průběhu. Nechybí také dalších osm postav, o jejichž schopnosti můžete soupeřit, a nutno podotknout, že jsou velmi zajímavé a rozmanité. V neposlední řadě tato expanze přináší šest scénářů, které mění setup hry, určují výběr postav a dekorací či vnášejí do hry nějaké nové, zvláštní pravidlo. To vše rozhodně přispívá k variabilitě a znovuhratelnosti.

Stejně tak je tomu i u druhé, exkluzivní expanze, jež nese název Ghost Stories (neplést se známou hrou od Antoine Bauzy). Tato expanze obsahuje dalších šest scénářů, nové dílky paláce, nechybí ani čtyři nové postavy a dvě nové dekorace. Oproti Zlatému věku ale nutno podotknout, že se jedná o rozšíření v mnoha ohledech škodící – jsou tu například běžné efekty jako odstraňování dekorací či znehodnocování závěrečných bonusů postav. Na jedné straně tedy Ghost Stories zvyšují interakci mezi hráči, na straně druhé mohou pro někoho značně narušovat jinak poklidnou atmosféru hry.

Tang Garden je hra s překrásným, čistým vizuálem a pěknými kvalitními komponenty. Karton je odolný (dokonce má poměrně unikátní černé zabarvení, takže odhalené hrany tolik nevynikají), figurky jsou z tvrdého plastu, karty mají příjemný finiš.

Přesto lze ke komponentům mít i pár výhrad: figurky postav jsou například poměrně maličké, okolo 3 centimetrů, tedy menší, nežli mohly naznačovat původní 3D rendery během kampaně. Třebaže míra detailů figurek je i na tento rozměr velice dobrá, přeci jen je místy problém po otevření krabice od sebe některé postavy rozpoznat. Tomuto mají dopomoci nasazovací barevné podstavce, které jsou zde k dispozici – i tyto však mají jistý problém: některé z nich jsou totiž velice podobných barev, a to už v základní hře a obzvláště pak s přidáním postav z rozšíření. Inu, řekněme, že asi mám spektrum jen jako staré Windows o šestnácti barvách a nerozpoznám lososovou od meruňkové, notabene pokud není k mání dokonalé denní světlo. Tento menší neduh hru samozřejmě nijak nerozbíjí, avšak přesto se tomu asi dalo předejít. Také mince, reprezentující vítězné body, mohly být zpracovány lépe. Všechny mají stejný tvar a liší se sice velikostí, avšak jedničku vidíte snadno, desítky a dvacítky už jdou letmým pohledem rozpoznat hůře. Další odlišení v podobě jemného, barevného proužku a nepříliš dobře viditelné číslice není podle mě dostatečné, zde bych třeba rozlišení barvami (například na mědáky, stříbrňáky a zlaťáky) uvítal. Rovněž ikonky na kartách dekorací a dílcích krajiny, které se prezentují jako hezky stylové ruční kresby, jsou maličké a pro nás krátkozraké tak může být obtížnější je rozpoznat od sebe. Chápu, že velké ikony by mohly zase působit rušivě, avšak estetika zde poněkud převážila nad funkcí.

Na druhou stranu kvituji veskrze chytře promyšlený insert, do kterého se s výjimkou stromků, které je nutno po každé hře opět rozložit, krásně všechno vejde, včetně karet v obalech.

Menší výhradu mám také vůči pravidlům: jejich přečtení vás hru v jádru samozřejmě naučí, některé drobné, leč důležité detaily jsou však poněkud utopené v odstavcích textu a bylo by vhodné je více zdůraznit. Zrovna tak jsme při testování narazili i na několik sporných situací, na něž pravidla nedávala odpověď a bylo třeba je dohledat na BGG. Zde je na místě ocenit, že na dotazy odpovídá aktivně sám autor hry, nicméně přeci jen by bylo bývalo lepší věnovat ještě trochu péče přímo rulebooku. Kromě shrnutí postav na zadní straně pravidel by se také hodila nějaká přehledová kartička, která zde bohužel zcela chybí. Naštěstí ji ale komunita na BGG už také vytvořila a může si ji každý stáhnout.

Hra svižně odsýpá, přesto je potřeba se nad stále se měnící situací na herním plánu v každém tahu pokaždé dobře zamyslet. Nutno také říct, že hra obsahuje ne právě zanedbatelnou míru náhody – zejména pokud jde o to, jaké dílky zahrady přijdou a jaké karty dekorací hráč lízne. V tomto je hra skutečně jako připodobňované Carcassonne. Možností, jak jít štěstí naproti, tu pár je (lucerny), přesto si však myslím, že míra náhody zde může někomu vadit, jednoduše nejde o typické euro, kde si vše spočítáte.

Tyto námitky však z mého pohledu nesnižují fakt, že Tang Garden je radost už i jen hrát bez ohledu na výsledek partie. Když bych se pustil na tenký led srovnávání, pak zmíněným čistým grafickým designem a zenovou náladou připomíná Tókaidó, ovšem myslím si, že oproti němu by Tang Garden měl přesvědčit i náročnější hráče, kteří jindy Tókaidu vyčítají, že „to není pořádná hra“. Za mě jde o titul, který nepochybně budu dostávat na stůl pravidelně, zvládnou jej i sváteční hráči a přesto zabaví i hráče zkušené. Doporučuji!