RECENZE (Tom): Rise of Tribes

V posledním roce se nám docela roztrhl pytel s civilizačními hrami. Je to sotva pár dní, co Petr videonávodem představil novinku Hadara od MINDOKu a krátce před tím jste mohli vidět také unboxing hry Gentes od Youdy. Loni nám rovněž vyšel Nový úsvit, čtvrtá edice Twilight impéria či maďarský počin Prehistory. Kdo má tedy rád budování a péči o svůj kmen, říši či civilizaci, má rozhodně z čeho vybírat.

Civilizační hry si většinou spojujeme s vysokou komplexitou, rozsáhlými technologickými stromy, spoustou různých akcí a herní dobou čítající i několik hodin. Existují nicméně i takové, které na to jdou z druhého konce a snaží se naopak o přístupnost, kratší herní dobu a abstrakci těch řekněme zábavnějších elementů budování civilizace. Právě jednu z takových her, která se pokusí prosadit a zaujmout v konkurenci výše uvedených titulů, si představíme dnes.

Hru Rise of Tribes vydalo loni na podzim vydavatelství Breaking Games a autorem je poměrně málo známý Brad Brooks, který má za sebou zejména slovní hru Letter Tycoon z roku 2015. Jedná se v zásadě o rychlou hru asi na 40 až 60 minut, která na pohled působí jako „Root na poloviční body“. A skutečně – nejde zde o obsazení nejrozsáhlejšího území ani nepotřebujete porazit všechny na hlavu. Rise of Tribes je totiž závod s cílem dosáhnout jako první 15 vítězných bodů. Přesto se v této jednoduché hře skrývá překvapivá míra taktizování a existuje zde více cest k vítězství.

Herní plán se skládá z šestiúhelníkových území lesů, jezer a pohoří, které se odpočítají dle počtu hráčů plus jedno navíc a rozloží do uvedeného tvaru. Některá z území mohou být též nahrazena speciálními, což autor uvádí jako variantu, osobně bych však alespoň jedno nebo dvě doporučoval použít vždy – místa jako ledovec, jáma s dehtem nebo prales hru pokaždé ozvláštní.

Každý hráč dostane desku jednoho z osmi kmenů, na níž najde popis tahu a podobiznu svého vůdce (z nichž jeden rozhodně vypadá jako Ragnar ze seriálu Vikingové :-)), dvacet figurek kmene ve zvolené barvě a balíček karet vynálezů a úkolů. Tento balíček mají všichni hráči stejný, rozdíl je tedy jen v tom, v jakém pořadí bude každý hráč tyto karty získávat a plnit. Jednotlivé kmeny se dále kromě ilustrací a původu v různých kulturách (severské, mezoamerické, africké, blízkovýchodní…) liší již pouze složením surovin, za něž staví vesnice. Vřele proto doporučuji pro alespoň částečné zvýšení asymetrie vždy hrát s další z variant, kdy si hráči vybírají jednu ze dvou speciálních schopností svého kmene.

Každý hráč někde na plánku začne s prvními členy kmene, případně s pár surovinami, které zde mohou čítat dřevo, kamení a jídlo v podobě ryb, a následně se hráči střídají v tazích, dokud někdo nedosáhne zmíněných patnácti bodů.

Tah hráče se skládá vždy z několika fází. Ze všeho nejdříve se ověří, zda hráč vlastní nějaké postavené vesnice: pokud ano, obdrží za každou jeden vítězný bod. Následně hráč hodí dvěma kostkami, které jsou volné a v případě shodných symbolů na obou kostkách spustí novou událost a/nebo nějak ovlivní události již ve hře.

Poté se provádí dvě ze čtyř možných základních akcí s pomocí právě vržených kostek. Systém spouštění akcí je jednoduchý, leč docela inovativní: použitá kostka se přidá zleva do řady kostek na dané akci, čímž vytlačí dolů tu nejvíce vpravo. Poté se podle kombinace symbolů v řadě určí účinnost dané akce. Je-li v řadě každý symbol jiný, nebo se zde nacházejí alespoň dvě prázdné kostky, hráč provede akci o standardním účinku. Pokud se sejdou dva symboly slunce, jedná se o jakési „dobré časy“ a akce bude silnější. Sejdou-li se však dva měsíce, jedná se o „zlé časy“ a účinek bude naopak slabší. Tak například u akce růstu je možné standardně přidat na herní plán tři nové členy kmene. Za dobré konstelace přibudou noví lidé hned čtyři. Naopak v době úpadku jsou to jen dva noví človíci. Při sběru surovin lze standardně sbírat ze dvou území po dvou surovinách. Za zlých dob to bude však jen jedna surovina a v dobrých časech zase kmen posbírá po dvou surovinách hned ze tří území. Dále lze také své figurky přesouvat na sousední políčka anebo táhnout nové karty úkolů a vynálezů, opět s různou efektivitou podle kombinace nebeských těles.

Po vyhodnocení obou akcí je potřeba zjistit zda někde vznikl konflikt. Figurky jednotlivých hráčů se mohou po ploše volně pohybovat a mohou klidně v mírovém soužití sdílet území s někým jiným. Bezproblémová kapacita každého území je však jen pět figurek. Jakmile se vlivem přírůstků či pohybu kmenů někde objeví šest figurek nebo více, nastává boj.

Tento je řešen velice jednoduše: od každé barvy se odstraňuje po jedné figurce, dokud na daném území nezbude jen jedna barva. Pokud je boj vyvolán přelidněním území jednou barvou (ano, i to vyvolává konflikt!), sníží se počet figurek „jen“ na limit pěti. Pokud navíc některý z hráčů přišel o posledního válečníka na území se svou vesnicí, je tato zničena a odstraněna. Za boj samotný však nejsou žádné vítězné body a útočník má zpravidla stejné ztráty jako obránce. Z toho plyne, že konflikt je zde velmi drahý, přesto je v mnoha ohledech nezbytný.

Po vyhodnocení všech konfliktů může hráč postavit na některém svém území vesnici dle ceny na své hráčské desce, případně splnit libovolný počet svých vyložených karet úkolů. Tyto se dělí na „achievementy“, například mít majoritu ve třech lesích nebo posbírat v daném tahu alespoň šest surovin, a na „technologie“, kdy za zaplacení surovin lze něco vynalézt a získat tak permanentní výhodu: například osedlání koní umožní přesouvat se o jedno území dál, vynález luku představuje výhodu v boji, košíkářství zase umožní sbírat více surovin z každého území a podobně. V neposlední řadě splnění obou typů úkolů okamžitě přináší vítězné body. Zde stojí za zmínku poslední z variant hry, kterou rovněž doporučuji brát za standardní součást: figurky šamanů, které umožňují za poplatek využít vynálezu jiného hráče. Rozhodně totiž sníží vliv náhody při tahání kartiček a umožňují vyrovnat výhody silnějšího soupeře.

Body lze také získat prostřednictvím některých událostí: například se mohou objevit nájezdníci, kteří okupují nějaké území a lze je porazit v boji. Nebo lze jít lovit nebezpečného šavlozubého tygra, případně obětovat suroviny a lidi na oltáři.

Skutečnost, že ve hře nejsou žádné skryté informace, umožňuje hráčům takticky ovládat či blokovat území a podobně jako v již zmíněném Rootu se projeví tradiční kontrolní mechanismus, že kdo v bodování začne příliš utíkat, bude svými protihráči promptně „zaříznut“ – zde je právě ona častá nezbytnost vyvolávat boj, vytlačovat soupeře z území, případně jim ničit vesnice. Samozřejmě to má i své úskalí: při nesprávném vyhodnocení situace může hra místy sklouznout k určitému kingmakingu. Přesto je právě díky tomuto hra velice napínavá až do samého konce a bodové rozdíly mezi hráči bývají obvykle minimální.

Celkově lze konstatovat, že Rise of Tribes je pravidlově snadná, přesto takticky rozmanitá hra, která může oslovit prakticky každého, komu ve hře nevadí jistá míra konfliktu a podíl náhody. Oceňuji přístupnost, pěkné grafické zpracování a výborný, funkční insert. Nicméně i u této hry bohužel nalezneme nějaké to „ale“. Tím prvním je především cena. Ačkoliv je hra de facto filler, zaplatíte za ni více než tisícovku. Navíc, v základní hře jsou některé komponenty sice skvělé (meeplové jednotlivých kmenů – každá barva má jiné), jiné ale zrovna nezapůsobí. Je jasné, že ani sebelepší komponenty nedělají hru apriorně kvalitnější, avšak například žetonky surovin jsou zde opravdu tenké a maličké a prostě produkci hry neodpovídají. Ke hře lze koupit deluxe upgrade pack, který komponenty vylepší o 100% (viz obrázek): místo kartonu dostanete spoustu dřeva a koneckonců, kdo by nechtěl mít meepla-mamuta nebo šavlozubého tygra! Problémem však je, že tento upgrade stojí dalších více než 500 korun. V součtu tak cena hry už stoupá opravdu hodně vysoko.

Dále bych hře vytknul občasné nejasnosti v pravidlech. Základní pravidla jsou napsána srozumitelně a bez větších problémů se v nich každý zorientuje. Potíže se nicméně místy vyskytují zejména u destiček událostí. Zde vysvětlivky v knížce pravidel nepovažuji za dostačující, a přestože lze skoro na všechno najít odpovědi v diskuzích na Boardgamegeeku, kde lze navíc ocenit podporu přímo od autora hry, domnívám se, že toto mohlo být ošetřeno lépe.

A konečně: uvítal bych větší variabilitu mezi kmeny a také více možností ovlivňovat náhodu. Přehazování či jiná manipulace s kostkami tu téměř neexistuje (pouze jeden z kmenů umí za surovinu změnit měsíček na sluníčko). Pakliže tedy máte hodně smůlu na kostky, nezbývá než se spolehnout na vynálezy, které alespoň částečně kompenzují špatné hody.

Celkově Rise of Tribes hodnotím jako mírně, opravdu mírně nadprůměrný titul, který neurazí a na čas jistě zabaví, avšak i přes zmíněnou podobnost určitě nečekejte nějakou konkurenci Rootu. Ale ten zas je totálně asymetrický a určený spíše pro náročnější hráče. Inu, každému co jeho jest.

Rise of Tribes na Planetě her: http://bit.ly/Rise-of-Tribes