RECENZE (Tom): Kočičí klub

Nebudeme si hrát, jsou tři ráno! Nežer tu kytku! Škrabadlo máš támhle!

Jsou vám tyhle věty povědomé? Pak určitě patříte mezi ty, co vlastní, nebo přesněji řečeno jsou ve vlastnictví svérázných fousatých mňoukajících stvoření, které jsou dnes a denně námětem tolika humorných videí, komiksů i internetových memů, a které všichni tak zbožňujeme, zvláště když spí.

Představme si proto aktuální novinku, kterou nejen pro kočkomilnou část deskoherní populace uvádí vydavatelství MINDOK: pohodovou a roztomilou karetní hru Kočičí klub pro dva až čtyři hráče s herním časem okolo 20 minut.

V Kočičím klubu bude vaším cílem stát se tím nejúspěšnějším chovatelem celé smečky koček, zajistit všechny jejich potřeby a díky tomu zvítězit. Hlavními mechanikami jsou především set collection neboli sbírání věcí do sady a management zdrojů (zde hlavně jídla). Karty v krabici nalezneme ve dvou základních balíčcích: jeden je malý, obsahující zatoulané kočky se zvláštními bodovacími podmínkami a druhý velký, kde je zbytek koček a ostatních karet.

Pravidla jsou opravdu velice jednoduchá a vysvětlíte je během pár minut, stejně snadná je příprava hry – snad jen ve hře méně než čtyř hráčů je potřeba některé karty vytřídit a vrátit zpět do krabice. Poté už jen zbývá rozložit prvních devět karet z pečlivě zamíchaného balíčku do čtverce 3×3 a vedle vyložit tři karty zatoulaných koček pro tuto hru – ostatní nebudou potřeba.

Hráči se střídají v tazích, kdy vždy musí sebrat jeden sloupec či řádek tří karet, s výjimkou toho, u kterého právě sedí dřevěná figurka kočky. Na kartách se kromě spousty dalších adoptivních koček může vyskytovat celá řada věcí – jídlo v podobě tuňáka, kuřete nebo mléka (případně je tu také žolíková karta, která nahradí jakékoliv jídlo), některá ze sady hraček, kočičí kostýmky nebo také plakátek o hledání ztracené kočky, šanta nebo voda v rozprašovači. Na místo sebraného sloupce či řádku se přesune figurka kočky, karty se doplní a na tahu je další hráč.

Každou nově adoptovanou kočku si hráči vykládají před sebe a od té chvíle mají o starost navíc. Hračky a kostýmky, případně šanta se naopak drží skrytě v ruce a všechny tyto karty mají vliv na závěrečné bodování.

Každá vyložená kočička má svou barvu (černá, bílá, ryšavá anebo kombinaci barev) a bodovou hodnotu, kterou hráč získá na konci hry, pokud svou kočku nakrmí dle jejího apetitu. Například můžete mít skromnou kočičku za jeden bod, které postačí jedna konzerva tuňáka. Ale můžete také chovat nenažrance za šest bodů, který se však dožaduje hned tří porcí kuřete. Některé kočky také mohou mít variabilní bodovou hodnotu v závislosti na dané podmínce (např. 1 bod za každou nakrmenou kočku určité barvy).

Kočky si kromě toho rády hrají, takže se jim musíte snažit sesbírat co nejpestřejší kolekci myšek, vlněných klubíček, škrabadel a tak dále, přičemž bodová hodnota započtená na konci hry u každé sady roste s množstvím rozdílných předmětů. Je třeba také nezanedbat sbírku kočičích kostýmků, které sice kočka nemusí ocenit, ale prostě to tak nějak k výbavě patří a kdo by nechtěl mít kočku piráta, superhrdinu nebo ufona!

Každou dvojici speciálních karet plakátu o ztracené kočce můžete kdykoliv ve svém tahu vyměnit za jednu ze tří vyložených speciálních toulavých koček nebo za žeton o hodnotě dvou vítězných bodů. A dále je tu karta rozprašovače s vodou, pomocí které můžete přemístit dřevěnou figurku kočky a uvolnit si tak řadu či sloupec, který chcete vzít a současně zablokovat něco dalšímu hráči (pozn.: prosím, v reálu ale své kočky takto nesprchujte, je to zbytečný stres).

V neposlední řadě můžete sbírat karty šanty kočičí, které mají potenciál zvýšit bodovou hodnotu vašich nakrmených koček. Ale pozor, pokud už chcete mít pro svou smečku tuhle povzbuzující dobrotu, je potřeba jí mít pořádnou zásobu. Jen za jednu rostlinku vám kočky příliš nepoděkují (a ztratíte dva vítězné body).

Konec hry nastává poté, co se dobere celý balíček a přichází závěrečné bodování. Hra vás v tuhle chvíli taky náležitě potrestá minusovými body, pokud jste něco zapomenuli nebo nezvládli sehnat. Tak například za každou nenakrmenou kočku ztratí hráč dva body. Pokud nemá žádný kostýmek, také ztrácí body. Naopak kdo jich má nejvíce, získá bonus. A v neposlední řadě ztratí také dva body ten, komu zbylo nejvíce jídla, neboť se zkazí a začne smrdět, což kočky rovněž neocení. Kdo má po nakonec bodů nejvíce, vyhrává.

Kdybych to měl shrnout, Kočičí klub je rychlá a příjemná rodinná záležitost, kterou zahrajete mezi dvěma většími hrami a je snadno přístupná i pro děti, které zvládnou trochu jednoduchého počítání. Přemýšlivější hráči pak mohou i mírně škodit a cíleně brát soupeřům karty, které potřebují. Na druhou stranu, nelze zde čekat žádné hlubší plánování a strategii, karty přicházejí náhodně a zvláště ve více hráčích se mezi jednotlivými tahy nabídka zcela promění. Je to zkrátka a dobře „pouze“ jednoduchá, za mě mírně nadprůměrná hra, která nepředstírá, že je více, nežli ve skutečnosti je.

Co se překladu týče, lze ocenit, že přestože se nezbytně ztratily v překladu některá vtipná jména koček z původní hry, (jako Pablo Picatso nebo Chairman Meow) nalezneme tu jiná, jež jsou pro změnu známá v našem prostředí – a tak je tu Garfield, Mikeš nebo kocourek Modroočko.

Co lze rovněž přičíst MINDOKu k dobru je fakt, že se podařilo lokalizaci hry uvést na trh za velmi příznivou cenu okolo 400 Kč, oproti původnímu originálu, jenž byl s bezmála dvojnásobnou cenovkou na poměry malého karetního filleru dosti drahý.

I přes některé uvedené výhrady Kočičí klub doporučuji vyzkoušet a u nějaké příští recenze zase mňau … tedy čau! 🙂