RECENZE (Tom): Ishtar

Veletrh SPIEL Essen je za námi a jak ostatně zmiňoval Petr v Ranní kávě, znamená to jediné: začíná krásné období dlouhých večerů a testování všech těch (snad!) skvělých nových titulů, které jsme si přivezli domů. A už při letmém pohledu do našeho edičního plánu na celou nadcházející zimu – aniž bych prozrazoval detaily – se můžete, milí příznivci Deskofobie, těšit na opravdu masivní množství obsahu a, jak doufáme, i inspirace, čím si třeba necháte udělat radost na Vánoce.

Dnes si představíme hru Ishtar: Gardens of Babylon, jednu z horkých novinek francouzské společnosti IELLO, jejímž autorem je Bruno Cathala – renomovaný to herní designér, kterého jistě netřeba dlouze představovat.

Ve hře Ishtar: Gardens of Babylon se až čtyři hráči stanou na přibližně 40 minut zahradníky, pověřenými nelehkým úkolem: na příkaz sumerského krále vybudovat uprostřed pouště překrásnou zahradu plnou květin a ztepilých stromů. Naštěstí v té nehostinné krajině jsou pro začátek alespoň magické fontány, které tu dle legendy zanechala sama bohyně plodnosti, a mezi skalami se také blyští vzácné drahokamy ve třech barvách – fialové, červené a nejcennější bílé – které zde budou sloužit jako platidlo.

Hra má velice jednoduchá pravidla, přesto se nenechte zmást, doporučovaný věk je 14+ a hra má potenciál docela potrápit mozkové závity. V každém tahu se nejdříve posune dřevěná konvička kolem koberečku s dílky zahrady o jedno místo po směru hodinových ručiček a hráč na tahu může získat daný dílek vegetace. V případě, že se mu daný dílek nezamlouvá, může utratit jeden nebo více drahokamů, které má v zásobě, a posunout za každý z nich konvičku ještě o další pole.

Získaný dílek vegetace, který může obsahovat jak travnatá políčka, tak květinový záhonek, následně musí umístit na herní plán a přitom dodržet několik klíčových pravidel. Umístěný dílek musí buďto navazovat na jiný, kýmkoliv dříve umístěný, čímž se rozšiřuje daná zahrada, anebo musí začít coby nová zahrada u některé z fontán. Současně však dílek nesmí být umístěn tak, aby vegetace propojila dvě samostatné fontány, ani nesmí propojit záhonky s květinami, které už jsou obsazené dvěma figurkami zahradníků. Nová vegetace také nesmí překrýt fontánu nebo posvátné kamenné desky, které se z kdovíjakého důvodu na místě nové zahrady objevují v pozoruhodném množství. Hráči tak budou stát před stále složitějším rozhodováním jak novou vegetaci umístit, aby si nezablokovali budoucí tahy, případně aby naopak zaškodili soupeřům.

Položením dílku hráči získávají drahokamy, které ležely pod ním a v případě, že dílek obsahuje jeden ze speciálních symbolů, je možné dále provést zvláštní akci: symbol zahradníka značí, že je na právě položený květinový záhon možné umístit jednoho ze svých meeplů-zahradníků a celý souvislý záhonek tak zabrat pro sebe. Symbol hvězdy znamená možnost odemknout si za poplatek dvou drahokamů novou zahradnickou schopnost a symbol otazníku pak znamená, že je možné provést kteroukoliv z těchto dvou akcí.

U hráčské desky a skillů je potřeba zmínit, že jsou to právě ony, které tvoří základ strategie každého z hráčů. Vyobrazeny jsou ve dvou řadách po pěti, přičemž spodní řada jsou výhody v průběhu hry, zatímco horní řada odemyká nějaký způsob získávání vítězných bodů na konci hry. Platí ovšem restriktivní pravidlo: aby bylo možné se naučit schopnost z horní řady, je nutné nejprve umět právě tu bezprostředně pod ní. Tento systém způsobuje, že hráči musí podle situace na herní desce pečlivě zvážit „na co pojedou“, neboť drahokamy i dílky, které umožňují se učit, jsou značně omezené.

Namátkou lze získat speciální dílky s kytkami, kterými lze rozšířit, případně propojit samostatné záhonky. Nebo je možné si rezervovat nějaký dílek z nabídky pro budoucí tah a získat dalšího zahradníka (každý začíná se dvěma a může získat další dva), případně je možné si jednorázově vyměnit dva drahokamy za jiné. A jak lze například skórovat? Třeba za každý strom sousedící s hráčovým záhonkem, za zbylé drahokamy – přičemž je rafinovaně obrácená jejich hodnota – nebo za získané a současně nepoužité zahradníky.

V neposlední řadě mohou hráči v každém tahu za uspořené drahokamy kupovat karty stromů a následně fyzicky umístit stromek do zahrady na jakýkoliv trávník. Kromě bodového ohodnocení za každý strom může jeho šikovné umístění navíc podpořit vlastní strategii anebo efektivně zablokovat soupeře, například od připojení velkého, dosud neobsazeného záhonku s květinami.

Jak hra postupuje, ubývají hráčům jak drahokamy, tak i možnosti, kam legálně umisťovat dílky. Konec nastává ve chvíli, kdy ve dvou ze šesti hromádek s vegetací dojdou dílky, poté se dohraje dané kolo a přichází čas součtu bodů. Tyto dostávají hráči za vysázené stromky, všechny květiny na jimi ovládnutých záhonech, za kontrolu fontán (ovládá ten, kdo má více políček s květinami v přilehlé zahradě) a konečně za naučené schopnosti. Vítězem je samozřejmě ten nejlepší zahradník.

Ve hře Ishtar: Gardens of Babylon lze celkem na první pohled poznat autorův charakteristický rukopis logické hry, kde něco skládáte a sbíráte v rámci zvolené strategie a postupně vám ubývají možnosti, připomínající předchozí tituly jako Five Tribes nebo Yamatai.

Přestože se jedná ve své podstatě o rychlý filler, hra má velmi obstojnou znovuhratelnost, danou skutečností, že během jedné partie není absolutně možné stíhat všechno a je nutné si vždy vybrat jednu nebo dvě věci, na které se hráč zaměří. Zde považuji za velké plus, že všechny strategie jsou shodně validní a alespoň dle našeho dosavadního hraní se nezdálo, že by některá jakkoliv převažovala.

Hra zároveň oplývá krásným grafickým zpracováním, což by jeden u firmy IELLO už skoro považoval za samozřejmost, a také hezkými komponenty v podobě plastových drahokamů či dřevěných stromků. Nebál bych se proto označit Ishtar za určitě jednu z nejhezčích (de facto) abstraktních her, která tu za poslední dobu byla. Rovněž je na místě zmínit – opět u francouzských her už docela obvyklý – funkční insert, který vám parádně všechny komponenty zorganizuje.

Co lze rovněž zmínit jako klad, že se hra dá pořídit za cenovku lehce pod tisícikorunu, což, přiznejme si to, přestává bohužel u titulů s produkcí podobnou Ishtaru být běžné.

Nenapadá mne upřímně mnoho negativ, které bych hře mohl vytknout. Co jsme snad považovali za trochu nepohodlné, bylo vyjmutí setupu hry na samostatný list papíru: nevidím moc důvod, proč by to nemělo být v hlavní brožurce s pravidly a skoro to evokuje vzpomínku na otravné rozdělování pravidel na dvě místa u her z produkce Fantasy Flight Games.

Také nás napadlo, že s ohledem na obsah hry a například i reklamní plakáty Ishtaru je trochu s podivem strohá a na regálu obchodu tak možná poněkud přehlédnutelná grafika na krabici. Nicméně toto jsou naštěstí opravdu drobnosti a důležitá je samotná hra. A ta se podle mého názoru povedla. Ishtar: Gardens of Babylon je hra, kterou (se) naučíte za pár minut a přesto nabízí nečekané taktické možnosti, určitě proto doporučuji vyzkoušet.