RECENZE (Tom): Ceylon

Pokud patříte mezi tu část populace, co dává před ranní kávou přednost čaji o páté, určitě jste už slyšeli o Cejlonu neboli Srí Lance, o ostrově v Indickém oceánu, odkud pochází podle mnohých jedny z nejlepších čajových směsí na světě. Co ale možná už není tak všeobecně známo je skutečnost, že tomu tak nebylo vždy a Cejlon býval naopak rájem „kafařů“. V druhé polovině 19. století však přišla katastrofa: pandemie zkázonosné houby napadla a prakticky zničila veškeré kávové plantáže, bylo proto nutné přesedlat na jiný obchodní artikl. Na scéně se tenkrát objevil podnikavec jménem James Taylor s nápadem vysadit rostlinu, které se už nějakou dobu dobře dařilo v sousední Indii. Na Cejlonu se tak zrodil zcela nový průmysl s lahodným nápojem, který si už brzy dobude věhlas (nejen) po celém Britském impériu.

A do této kapitoly historie Cejlonu se společně podíváme i my ve stejnojmenné deskové hře, kterou představilo na loňském veletrhu v Essenu španělské vydavatelství Ludonova.

Ceylon je hra pro 2 – 4 hráče s délkou partie okolo 45 minut. Jedná se na první pohled o celkem klasické „pick up & deliver“ euro, s dávkou managementu zdrojů, ovšem v tomto případě řízeném kartami. Hráči se postaví do role pěstitelů a obchodníků s čajem, kteří budou v nížinách i horských oblastech zakládat čajové plantáže, sklízet a prodávat čaj, získávat přízeň místních poradců, případně se podílet na technologickém rozvoji. To všechno samozřejmě za účelem zisku peněz, které jsou zde mimořádně důležité, a hlavně také co nejvíce vítězných bodů.

Herní deska znázorňuje čtyři provincie ostrova s hexovými políčky, na něž se před zahájením partie náhodně rozmístí rozdílně tvarované pahorkatiny a na ně ještě po jednom samostatném kartonovém hexu, představujícím území vysoko v horách. Takto připravená mapa pak reprezentuje různé nadmořské výšky pro pěstování tří odlišných druhů čaje: černého, zeleného a toho nejvzácnějšího, bílého.

Před zahájením hry dostane každý hráč svou desku s osmi čajovými lístky, figurku svého plantážníka, šest žetonů pro bodování a aktivaci rádců, patnáct rupií do startu, tři akční karty, jednu kostičku černého čaje a – jako variantu, kterou nicméně doporučuji zařadit automaticky – žeton jedné unikátní schopnosti, použitelné jedenkrát během celé hry. Každý hráč poté umístí svou první plantáž a figurku ve zvolené barvě a hra může začít.

Hráči se střídají v tazích po (standardně) jedné akci, která je spuštěna povinným zahráním karty z ruky. Zde se představí klíčový mechanismus hry. Akční karty jsou zde totiž dvouhlavé a na každé z nich je kombinace dvou z celkem pěti hlavních akcí plus uprostřed dvě možné akce vedlejší. Kartu, kterou hráč zahraje, musí položit na příslušnou odhazovací hromádku na herním plánu tak, aby bylo zřetelně vidět, která akce směřuje k symbolu jedné tečky – tuto může zahrát on sám – a která k symbolu tří teček – tuto budou moci zahrát postupně všichni jeho soupeři. Alternativně mohou všichni místo toho provést jednu z akcí vedlejších. Toto hodnotím jako zajímavé a originální pojetí klasické mechaniky „následování akce“, kterou můžeme znát třeba z Malých velkých galaxií či Dobyvatelů vesmíru.

Obdobně jako ve zmíněných titulech to s  sebou přináší pozitivní efekt redukce prostojů mezi tahy jednotlivých hráčů, zvýšení interakce a nutnost promýšlet tahy tak, aby hráč na tahu svou akcí příliš nenahrával soupeřům. Nicméně – a to je také pozitivní – žádná akce zde nevyjde nikdy zcela naprázdno. I tehdy, kdy hráč nemůže provést nabízenou hlavní akci, může vždy vybrat jednu z vedlejších, které jsou ve skutečnosti neméně důležité.

Poté, co všichni odehrají nebo pasují, dobere si aktivní hráč kartu, aby měl pro svůj další tah opět na ruce výběr ze tří.

Hlavní akcí je možné založit za poplatek pěti rupií novou plantáž, čímž hráči rozšiřují své možnosti pěstování čaje a také odemykají další pole pro kontrakty s více obchodními společnostmi. V této souvislosti hráči mimo jiné závodí o to, kdo se co nejrychleji rozšíří se svými plantážemi do všech provincií, za což je dodatečná bodová odměna.

Dále lze sbírat čaj, a to vždy z políčka, kde má hráč svého správce a ze všech sousedních. Pozoruhodné je, že hra umožňuje sklízet čaj i z plantáží, které náleží soupeřům. Takovou akci je však potřeba dobře zvážit: jednak protože kapacita skladu je standardně omezená na pět beden čaje, především však majitel plantáže za každou takto odebranou kostičku ihned získává vítězný bod. A to se může v dlouhodobém měřítku stát rozhodujícím.

Hlavní akcí lze také prodat čaj do jednoho ze tří vlakových vagónů v nabídce: každý je označen číslicí od jedničky do pětky, reprezentující jednotlivé čajové společnosti. Po odevzdání požadované kombinace čaje je také nutno se rozhodnout, zda hráč za odměnu vezme kýžené vítězné body anebo raději peníze: připomeňme, že ty jsou zde potřeba doslova na každém kroku.

Peníze lze totiž také investovat do postupu na stupnici technologie, za což hráč vždy dostane technologický žeton, a jelikož technický pokrok prospívá celé komunitě, každý ze soupeřů si vždy vezme ze zásoby jednu rupii. Žeton technologie je pak možné jednou za tah utratit a provést ještě jednu kteroukoliv hlavní či vedlejší akci s výjimkou dalšího postupu v technologii. Postupem na technologické stupnici tak lze nejen získat dodatečné akce, ale také vítězné body a v neposlední řadě se jedná o univerzální tiebreaker pro všechny shody při závěrečném bodování (něco jako čest v Rising Sun).

A konečně pátou hlavní akcí je najmutí rádce pro danou provincii, jak jinak než opět za finanční obnos. Rádcové jednak hráči odemykají své pasivní schopnosti, například zvětší kapacitu skladu o jednu bednu čaje nebo zlevní vysazování nových plantáží, ale jak si povíme za malou chvíli, jsou rovněž stěžejní pro závěrečné bodování.

Vedlejší akcí je pak možnost vzít si jen tak dvě rupie anebo pohnout svou figurkou po mapě o libovolnou vzdálenost, ovšem s tím, že pohyb o jeden hex je zdarma, každý další už stojí jednu rupii.

Během tahů může také hráč použít jednorázově svojí zvláštní schopnost, třeba se pohnout na libovolnou vzdálenost zadarmo nebo splnit objednávku čaje, přestože mu jedna bedna chybí.

Konec hry je spuštěn buďto dobráním balíčku akčních karet, případně ve chvíli, kdy některý z hráčů vysadí svou poslední, osmou plantáž. Hráči poté dohrávají dané kolo a následuje závěrečné dodatečné bodování. Soutěží se primárně ve třech oblastech a u všech se hodnotí shodným, intuitivním systémem: kdo je nejlepší, získá deset bodů. Druhé místo vynese šest bodů. Třetí už jen tři body a poslední hráč získá jen jeden bod.

Hodnotí se množství zbylých financí, pozice na stupnici technologií a konečně majorita plantáží v každé provincii. Zde je však ještě navíc podmínka: aby se plantáže daného hráče mohly vůbec do tohoto bodování započítat, musí mít v dané oblasti „zapnutého“ daného rádce. Jinak má smůlu. Každý z hráčů si také přičte bonus za to, kolika rozdílným společnostem prodal alespoň jednu zásilku čaje, trestné body se naopak odečítají za případně zbylé nezasazené plantáže.

Jak je vidět, množství bodů udělovaných během závěrečného bodování je zpravidla mnohem vyšší než body získané v průběhu hry, což prokáže, kdo dokázal nejlépe dlouhodobě plánovat.

Ceylon je podle mého názoru povedená, řekl bych i nadprůměrná hra, první z úspěšnějších titulů dvojice autorů, Chrise a Suzanne Zinsliových. Obdobných „pick up & deliver“ her už sice na trhu máme poměrně dost (nabízí se srovnání například se sérií her Century), nejedná se tedy o něco revolučního, nicméně u Ceylonu je přesto patrná snaha pojmout žánr zase trochu jinak.

Na hře oceňuji zejména její dynamiku. Partie sama o sobě svižně odsýpá a navíc díky již zmíněné karetní mechanice je hráč stále vtažen do rozhodování i během tahů soupeřů. To spolu s možností využívat i konkurenčních plantáží dává narozdíl od například již zmíněné Cesty koření a dalších „multiplayer solitaire“ titulů přeci jen větší pocit interakce mezi hráči.

Plusem je bezesporu také jazyková nezávislost a hezké, přehledné grafické zpracování.

Co bych zmínil jako mínus nebo přinejmenším diskutabilní je znovuhratelnost: s ohledem na omezené množství speciálních destiček poradců či unikátních schopností hráčů objevíte všechna zákoutí hry poměrně rychle. V tomto ohledu by určitě nebylo na škodu vydat alespoň nějaké minirozšíření. Nejedná se tak o hru, kterou byste měli hrát stále dokola.

Co nám při hře také poněkud vadilo, byla skutečnost, že koncem partie se mohou karty s akcí najímání rádců stát v podstatě mrtvými. K dispozici jsou naštěstí vždy vedlejší akce, přesto jsme měli pocit, že by tato akce mohla mít pro případy, kdy už všechny rádce k dispozici máte, ještě nějaký sekundární účinek.

Jako poslední připomínku bych uvedl, že ač se hra dá samozřejmě hrát bez problémů i ve dvou hráčích, díky již zmíněné interakci hra lépe vynikne v plném počtu hráčů.

I přes uvedené výhrady bych se však nebál Ceylon doporučit jako příjemný filler k čaji a sušenkám, který rozhodně neurazí a zvládnou ho bez problémů i sváteční hráči. A teď mne omluvte, píská mi konvice na plotně. 🙂

Na Planetě Her: http://bit.ly/Ceylon-eng