RECENZE (Tom): Cesta za štěstím

Žijeme jen jednou. Navíc nikdy nevíme, kolik zrníček písku ještě zůstává právě v těch našich pomyslných přesýpacích hodinách. Je proto přirozené, že každý chceme prožít život plnohodnotně a být šťastný. Pro někoho to znamená věnovat se kariéře, hromadit majetek, jiný poznává svět či pomáhá druhým a někomu stačí ke štěstí najít tu pravou lásku. Ať už štěstí znamená pro každého z nás cokoliv, všichni se zkrátka snažíme svůj pozemský čas využít co nejlépe a tato základní lidská touha je i leitmotivem zábavné deskové hry, kterou si dnes představíme.

Cesta za štěstím (v originále The Pursuit of Happiness) je sice již starší hra řeckého vydavatelství Artipia Games, kterou ovšem jako svou čerstvou novinku uvedly právě před pár týdny na trh REXHry v české lokalizaci. Až čtyři hráči si v ní zahrají v podstatě sami sebe, přesněji řečeno takové alter ego, které by v rozmezí 60 – 90 minut prožilo ten nejlepší, vysněný život.

Mechanicky je Cesta za štěstím zástupcem klasického worker placementu, přičemž však namísto dělníků dostane každý hráč sadu dřevěných přesýpacích hodin, představujících čas, který může věnovat jednotlivým činnostem. Ruku v ruce s tím opět už tradičně jde i management zdrojů: v tomto případě jsou tu znalosti (symbol knížky), kreativita (žárovička) či výřečnost nebo, chcete-li, charisma (stisknuté ruce). A jelikož v životě jde hodně také o peníze, ani ty zde samozřejmě nemohou chybět.

Cílem hry je získat co nejvíce dlouhodobého štěstí, jež je zde ekvivalentem vítězných bodů. Hrát se bude na nejvýše osm kol, každé představující jednu dekádu života. A proč nejvýše osm kol, pravděpodobně jen asi šest nebo sedm? Inu, aby to jeden dotáhnul až na osmý křížek, musí se udržovat v hodně dobré kondici, a to není vůbec jednoduché!

Kromě dlouhodobého štěstí lze určitými akcemi získávat také štěstí krátkodobé, které se vždy na nové kolo vynuluje. Je reprezentováno stupnicí od -3 do +3 a v daném kole přináší šťastlivcům určité výhody: slevy na zdroje při plnění životních plánů (zřejmě dle hesla „s chutí do toho a půl je hotovo“), možnost vyměnit karty v nabídce a v neposlední řadě také krátkodobé štěstí určuje startovního hráče pro příští kolo. A naopak, nešťastní lidé nemají motivaci a všechno je pro ně obtížnější.

Cesta za štěstím začíná – jak jinak – v pubertě 🙂 Každý hráč začne pouze s jednou vybranou dětskou vlastností, která dává nějakou malou výhodu po zbytek hry – například šprt se lépe učí a na sympaťáky nekladou jejich budoucí protějšky takové nároky – a s malou hrstkou startovních zdrojů. Jako „náctiletí“ mají hráči ještě omezené možností akcí, například nemohou mít práci nebo navazovat vztahy (ty vážné). Mohou si alespoň vydělat nějaké drobné na brigádě, nejspíše však stráví většinu času hraním, studiem či s přáteli – z hlediska herní terminologie nabíráním zdrojů. Nicméně už zde je třeba začít vymýšlet dlouhodobé a případně krátkodobé plány.

Právě plány jsou jedním z několika způsobů jak získávat zdroje a štěstí, ale jejich poctivá realizace vyžaduje hodně času a úsilí. Při vymyšlení projektu hráč zaplatí vstupní zdroje a získá první malou odměnu. Pro postup na další úroveň plánu je potřeba opět utratit čas a další zdroje.

Tak například: když chce hráč vymyslet deskovou hru, zaplatí 1 kreativitu a dostane prvotní nápad, co mu trochu zlepší náladu (krátkodobé štěstí). Pak pokračuje přes prototyp (za 3 kreativity) a obdrží dlouhodobé štěstí a 3 znalosti. Dalším stupněm je pak, že už hru mají na Planetě her. 🙂 A nakonec, budete třeba tak úspěšní jako Vlaada Chvátil a vyhrajete titul Hry roku – odměnou je společenské uznání a dlouhodobé štěstí. Nebo lze třeba navštěvovat čtenářský klub a propracovat se od Sudů bodrého vojáka Žvejka až ke školnímu dramatu Zločin a test 🙂 Nebo se lze naučit vařit, cvičit psa, chodit do skauta či točit amatérský film. Možností je zkrátka celá řada.

Kromě dlouhodobých plánů jsou ve hře také plány krátkodobé, které může hráč získat jen na jedno kolo. Na rozdíl od dlouhodobých však lze utracením příslušných zdrojů postoupit okamžitě na kteroukoliv úroveň a získat příslušnou odměnu. Například lze jít do Milionáře a být naprostý trouba … anebo geniální výherce hlavní ceny.

V neposlední řadě existují také projekty skupinové. Takový projekt zahájí jeden hráč, vybere si jednu z nabízených rolí a ostatní se k němu mohou přidat na další neobsazená místa. Lze třeba společně hrát v kapele, založit start-up nebo zpívat v kvartetu. I tyto úkoly platí jen pro jedno herní kolo, nicméně všichni, kdo se podíleli, získávají dodatečnou odměnu.

Další možností jak si udělat radost je utrácet peníze za věci či aktivity. Rozdíl je jen v tom, že oproti plánům lze začít na libovolné úrovni dané věci nebo činnosti, pokud si to hráči mohou dovolit. I tyto lze však posléze vylepšovat: například motocykl Jama 250 moc neohromí, avšak když motorkář naspoří, upgrade na Hajej Bejbyson už přidává pořádnou dávku společenské prestiže. Kromě toho si lze pořizovat sbírky oblečení, známek, deskových her, plný sklep vína … nebo je libo raději zahrádku, bazén či obrovskou televizi? A co třeba skočit si padákem, zahrát si golf nebo jít nakupovat?

Ještě jsem ale neřekl, jak všechny ty skvělé věci a činnosti financovat, vždyť to štěstí není zadarmo! Zde přichází na řadu karty zaměstnání ve třech různých oborech – společenském, vědeckém a uměleckém. Navíc se ještě dělí také na tři úrovně, které se liší množstvím času a zdrojů, které hráči musí pro udržení práce věnovat a rovněž výškou mzdy. V daném oboru je možno budovat kariéru a nechat se povýšit na vyšší úroveň anebo v případě nejvyššího stupně práce odejít do důchodu a dostávat malý příjem již bezpracně. Třeba obyčejný učitel se (alespoň v této hře) tolik nenadře, nicméně jeho výplata tomu bude odpovídat. Naproti tomu raketový inženýr si vydělá balík, ale osobní oběť, kterou bude muset přinášet, bude dost vysoká.

Zde je na místě zmínit, že hodně věcí a také všechna zaměstnání mají udržovací poplatek. Práci se musí věnovat čas a schopnosti, benzín do motorky něco stojí a co se sbírky deskovek týče … no uznejte, taky si kupujete stále nové! Pokud na začátku kola hráč nemůže či nechce za něco zaplatit, danou kartu ztrácí: je vyhozen z práce či musí odhodit oblíbenou věc. To bývá dost mrzuté.

V neposlední řadě je možné si opatřit partnera či partnerku. Zajímavé je, že na rande v Cestě za štěstím půjde každý (to kdyby tak fungovalo!). Avšak pokud hráč chce vztah posunout dále, už je nutné splňovat podmínky. Třeba Ludvík by chtěl chodit s někým, kdo je pořádně sečtělý (minimum 5 znalostí). Zato Božena je tak trochu na peníze a s někým, kdo jich nemá dost, se nebude zahazovat. S partnerem či partnerkou je později možné i založit rodinu, což přináší hodně dlouhodobého štěstí, avšak i zde je nutno si partnera a děti udržovat stráveným časem. Jinak se drahá polovička sbalí i s dětmi. A to bývá taky dost mrzuté.

Suma sumárum hráči nakonec zjišťují, že mají vlastně hrozně málo času na svoje aktivity, protože ho většinu stráví v práci či výchovou dětí. Už se v té hře poznáváte?

Důležitým aspektem hry je také zvládání všudypřítomného stresu. Stres představuje v Cestě za štěstím ukazatel, který nepřímou úměrou ovlivňuje, nakolik je každý hráč výkonný, čili kolik bude dostávat dělníků-hodin na herní kolo. Stres také – stejně jako ve skutečnosti – ovlivní délku života, tj. jak dlouho bude každý vlastně hrát. S nástupem stáří totiž hráči každé kolo začnou dostávat stále se zvyšující množství stresu. Takže pokud to během života někdo moc přehání, může to s ním klidně hned v šedesáti seknout a hry se už dále nezúčastní. Stres získá hráč pokud opakuje ve stejném kole některou akci, případně když něco ztratí (věc, práci, partnera).

Stres se také kumuluje přímo úměrně s množstvím plánů či při udržování více vztahů: ano, i to lze, ale jelikož se to prostě nedá stíhat, hra to prostřednictvím stresu hezky výchovně trestá. Ze všeho uvedeného plyne, že směrem nahoru to jde se stresem skoro samo, ale zbavit se ho, to už stojí úsilí. Odpočinkem si lze trochu ulevit, avšak pouze v rámci dané úrovně stresu, reprezentované konkrétní barvou. Do nižší úrovně stresu se jde dostat jen splněním plánu, který přidává za odměnu „dobré zdraví“ (symbol srdíčka) – třeba zdravě jíst, meditovat nebo intenzivně cvičit.

Hráči se střídají v tazích a postupují jedno desetiletí za druhým, až si jejich životní styl začne nevyhnutelně vybírat svou daň a postupně se dostávají s úrovní stresu mimo stupnici. Hra skončí tehdy, když zemře poslední z hráčů.

Závěrem se k doposud získaným bodům dlouhodobého štěstí ještě přičítá bonus za dědictví, tj. za každých pět jednotek každého ze zdrojů, co hráči zbyly a vyhodnotí se karty životních cílů, které byly na začátku hry vylosovány pro všechny hráče. Tyto mohou ohodnotit dalšími body například toho, kdo za život nahromadil nejvíce věcí, měl jako první děti anebo kdo žil naplno a zemřel jako první. Vítězem se pak stává ten nejšťastnější.

Cesta za štěstím je dle mého názoru povedená řachanda s tématem, které je takříkajíc „ze života“. Každého ostatně nemusí oslovit například fantasy, což je žánr, který je u REXher zastoupen v poslední době poměrně často (nic proti!). Je proto osvěžující hrát zase něco jiného, navíc simulátor života si získal už před lety velkou popularitu například v podobě série počítačových her The Sims. Z Cesty za štěstím si lze vzít poučení, že peníze často nejsou všechno, a že to hlavní je udělat si na sebe a své blízké čas a příliš se nestresovat. Stejně z té hry jménem Život nevyjdeme nikdo živý.

Cesta za štěstím disponuje také pěkným vizuálem, snadno pochopitelnými pravidly a kvalitním českým překladem. Jako určitou slabinu hry vidím to, že je zatím v prodeji v češtině jen základní hra. Nejde o to, že by neměla hodnotu své cenovky, avšak s přihlédnutím k množství karet, z nichž obvykle během partie protočíte většinu, se hra může stát repetitivní. V tomto ohledu by přišlo vhod, kdyby se REXhrám časem podařilo vydat česky i některé z existujících rozšíření nebo bonusových kickstarterových balíčků.

Kromě tohoto mě však příliš nenapadá nic jiného, co bych hře mohl vytknout. Pokud tedy hledáte zábavnou hru pro celou rodinu či skupinku přátel, rozhodně doporučuji, abyste se i vy zkusili vydat na svou Cestu za štěstím.

„Mají to na Planetě her“: http://bit.ly/Cesta-za-stestim