RECENZE (Petr): Khôra – Rise of an Empire

Dnes si posvítíme na horkou novinku z nedávné výstavy Spiel Essen, konkrétně na hru Khora od vydavatelství IELLO. Ocitáme se ve starověkém Řecku, každý z hráčů dostane na starosti jeden městský stát a má devět kol na to, aby z něj vybudoval tu nejúžasnější říši ze všech. Hra je určená pro dva až čtyři hráče, herní doba se pohybuje lehce nad jednu hodinu.

Jaké to je
Khoru předchází pověst přístupné a poměrně svižné hry, která by ráda byla takovou odlehčenou civilizačkou. Možná něco jako Hadara, kterou u nás vydal Mindok. A hned na úvod si řekněme, že toto opravdu nesplňuje. Civilizační téma je utopené v řadě stupnic a většinu času se budete zajímat jen o to, jak se dostat k vítězným bodům. Pokud je téma hry, to co vás na ní láká, tak dlužno podotknout že si ho zas až tolik neužijete. To ale samo o sobě nemusí tolik vadit, pokud hra dokáže doručit na váš stůl zajímavou hratelnost.

Zajímavou hratelnost… No pojďme to vzít od základního mechanismu hry, což je action selection realizovaná pomocí kostek. Tam se musím přiznat, že to vlastně celé zní lépe na papíře, než jaká je realita. Problém je v tom, že kostky vás vlastně nijak neomezují, téměř vždy máte možnost zahrát přesně ty akce, které potřebujete, jen vás to hold někdy bude stát nějaký ten zdroj navíc. Onen hod kostkami není okamžikem napětí a nevytváří rozhodovací moment. Pokud vám kostky nepřejí, tak budete muset častěji volit akci legislativy. To vás ale zpomalí a kol ve hře není zas tolik, abyste to nepocítili. Takže ano, centrální mechanismus podle mě nevytváří zajímavé herní okamžiky a obsažená náhoda vás přitom dokáže nepříjemně pojet. A k tomu musím připojit ještě jednu velmi velikou výtku.

Říká se tomu efekt sněhové koule a obecně je vnímán jako chyba herního designu. Tedy jakmile v Khoře nastartujete svůj pomyslný motor… už vás jen tak něco nezastaví. Odemknete si třetí kostku a najednou hrajete v každém kole o akci navíc. Jednotlivé karty vám mohou citelně zvýhodnit tu či onu akci, ale hlavně… události často benefitují hráče, který je ve vedení, aby si navíc koply do prohrávajícího. A to upřímně řečeno moc nechápu, protože to vždy začne rozevírat nůžky do té míry, že jeden hráč nahraje třeba stodvacet bodů a druhý šedesát. Na vině nejsou jen události, ale například také achievementy, které opět benefitují vedoucího hráče. Můj nejméně oblíbený je ten, který vám dá odměnu, pokud jako první dosáhnete deseti vítězných bodů. To na mě působí opravdu hodně nešťastně.

Když už jsem u té kritiky, tak ještě chvíli budu láteřit. Hra má na své zvolené téma poměrně mizernou znovuhratelnost. Sice máte na výběr z několik městských států, ale během testování se mi nikdy nestalo, že by po dohrané partii lidé řekli, že si to chtějí zahrát znovu, aby si vyzkoušeli jiný národ. Ten totiž působí velmi abstraktně a jen vám trochu upraví hru tu či támhle, ale ve skutečnosti hrajete pořád to samé. A to je velká škoda. Ani události, či draft karet to nedokáží plně zvrátit a Khora se tak stává hrou na pár zahrání. Pak rychle vyšumí, jak sklenička s matonkou. A to mě také mrzelo.

Nicméně pojďme se podívat na nějaké klady. Po stránce zpracování je myslím hra docela povedená. Některé ilustrace by podle mě mohly být lepší, ale celkově potěší dvojvrstvý karton a funkční insert v krabici. Kovové mince si sice musíte dokoupit, ale zase jsou opravdu kvalitně provedené. Hra nezabere na stole tolik místa a ani příprava či sklizení netrvají tak dlouho, jak by se mohlo zdát.

Hra je plně hratelná v jakémkoliv počtu hráčů, což je samozřejmě dáno zejména tím, že se jedná o veskrze solitérní záležitost s minimem interakce. Herní partie se opravdu drží jen lehce nad jednou hodinu čistého času a vysvětlit hru vám zabere překvapivě málo času. Jedná se tak o titul, který by s přihlédnutím k uvedeným záporům mohl stále docela dobře sloužit jako fajn vstupní hra pro začínající hráče, kteří si chtějí vyzkoušet něco jiného, bo jsou unavení z Carcassonne či Bangu!

Karty mají poměrně zábavné efekty a tím posouvají úvodní draft z přípravy hry bezmála k tomu nejzábavnějšímu, co hra dokáže nabídnout. Pokud se vám podaří získat kýžené kombo karet a ještě je během hry dostat na stůl, dokáže to vytvořit hezky upokojivý pocit. Karty vám navíc posilují běžné akce a tak hra dokáže vytvářet pocit, že si opravdu před sebou budujete něco smysluplného.

A právě tyto pocity musím také započítat do svého výsledného hodnocení. Přestože mě hra vyloženě nezaujala a myslím si o ní, že se nejedná o kdo ví jak dobrý herní design. Určitou zábavnost ji upřít nelze a proto jsem se po delším přemítání odhodlal ke třem hvězdičkám z pěti.