RECENZE (Kubrt): Pandemic Legacy

Stádium nemoci:

1. vystavení se riziku přenosu nákazy – smyslový přenos
2. inkubační doba – 1, maximálně 2 týdny
3. 1. stádium nemoci – bez vnějších příznaků
4. 2. stádium nemoci – znatelná změna vnější fyziologie
5. 3. stádium nemoci – změny chování, ovlivněn biologický rytmus a tělesná biochemie
6. 4. stádium nemoci – selhání životních funkcí – smrt

Základní informace o viru:

Jméno: Pandemic Legacy

Počet hráčů: 2 – 4

Herní doba: 60 minut

Vydavatel: MINDOK (původní verze Z-man Games)

Vystavení se riziku přenosu nákazy (smyslový přenos)

Hra Pandemic Legacy je v současné době číslo 1. v žebříčku na serveru BoardGameGeek. Pokud tento žebříček neznáte, tak jde prostě o žebříček sestavený na základě hodnocení samotných hráčů. A že je BoardGameGeek nejnavštěvovanější server o deskových hrát asi ví většina z vás. Nějaké informace o této hře se tak již s velkou šancí i k vám dostaly a říkáte si, jestli je ta hra opravdu tak dobrá, aby si to první místo v takovém žebříčku zasloužila. Všemu pomáhá i to, že jde o hru ze série Pandemic. Takže pro dostatek hráčů dostatečně známý a ověřený model. Bylo, již i na jiných hrách, prokázáno, že podobná kombinace stačí k tomu, aby se vám hra zakousla v hlavě a měli jste nutkání si hru blíže prohlédnout a zahrát.

Vše je podpořeno jednou důležitou skutečností. Nejde o klasický Pandemic, ale Pandemic Legacy. A termín Legacy se ve světě deskových her začíná velice často používat a bude asi dobré si v tuto chvíli říct co to znamená.
            

Vše začalo v roce 2011, kdy dva týpci – Rob Daviau a Chris Dupuis – dostali nápad, jak přetvořit klasickou hru RISK (nejedná se o výtvor na základě populárního soutěžního pořadu s Janem “Otec Fura Hadr” Rosákem) do něčeho, co by třeba i mohl někdo hrát. A nevymysleli další inkarnaci této značky do světa Hello Kitty, My Little Pony a podobně (hlavně ve Spojených státech se značkou RISK nakládají asi jako s Monopoly nebo s Dobblem), ale opravdu změnu, která zásadně změnila obecný pohled na možnosti deskových her.

Hra RISK je ve své podstatě syrová area control hra, která nemůže dnes ničím překvapit. A výše zmíněná dvojce ji asi hodně prožívala a vymyslela režim hry, kdy během hry můžete samotnou hru měnit. Budete ji hrát znovu a znovu a postupně se vám bude měnit pod  rukama. Dobudete zemi? Tak si vemte fixku a na herní desku napište, jak se ta země jmenuje. Nechci moc spoilovat, tak si teď budu vymýšlet – porazíte v boji soupeře, tak mu můžete vzít jeho nejsilnější kartu, kterou v boji použil, roztrhat ji a hodit ji do koše. Vy jste mu ji zničili, proč by ji měl moct použít v další hře?? Vynalezli jste raketový pohon?? Pecka! Tak si přečmárejte v pravidlech část o pohybu a místo toho tam nalepte tuto část über vylepšenou o pravidla pohybu pomocí rakety… Vtip je v tom, že ty změny jsou nevratné. Když si v první hře pojmenujete zemi Mamánkov, tak pak tu hru už vždycky budete hrát se zemí Mamánkov. Proto se tomuto prvku říká Legacy. Jde o odkaz herních partií, které si s danou deskovkou nesete i do dalších her. Důležité je také to, že hra RISK Legacy obsahovala asi tunu materiálu, o které jste po prvním otevření krabice nevěděli. Byla skrytá. V označených krabičkách a obálkách, které jste mohli otevřít až ve chvíli, kdy vám to hra řekla. Takže hra byla plná překvapení a kouzelných okamžiků.

Samotný prvek psaní na herní plán, ničení karet a dalšího herního materiálu je samozřejmě dosti kontroverzní. Samotnému mi naskakují šediny, když si moje tříletá dcera listuje mou oblíbenou knížkou nebo si s opatrností sobě vlastní prohlíží mnou nabarvené figurky z Descenta. Máme tak nějak zažité, že knížky a deskovky jsou posvátné, nemají se ničit, nemá se po nich psát a nemají se na nich dělat oslí uši. Je to jedna z věcí, kterou nám rodiče vtloukají do hlavy od mala (dobře, to je asi v normálních rodinách omezeno jen na ty knížky). No, a teď jděte a roztrhejte si vaši superraritní kartičku z Dicemasterů. Ha! Už vás vidím. No, je třeba říct, že někomu tento herní mechanismus prostě nesedí a o lidech, kteří podobné hry hrají, si myslí, že jsou anarchisti a po nocích chodí do parku šlapat na kytičky.

Takže toto nějak ve zkratce je prvek Legacy. RISK byl první a Pandemic je druhý. Jsou i další hry s tímto prvkem – například hra SeaFall od Plaid Hat Games, nebo chystaná hra Gloomhaven od Isaaca Childrese. Ty už oficiálně (především asi z licenčních důvodů) nemají přídomek Legacy, ale už tomu tak je, že se označení “legacy” uchytilo pro všechny další hry, které se nevratně mění s jednotlivými partiemi.

Inkubační doba – 1, maximálně 2 týdny

Pandemic Legacy funguje podobně jako výše popsaný RISK Legacy – však se na jeho vývoji kromě známého Matta Leacocka, který stojí za celou sérií Pandemic, podílel právě i Rob Davidau, který spolutvořil RISK Legacy. Po otevření krabice a prozkoumání prozkoumatelného obsahu (tedy mimo zavřených krabiček, zapečetěných desek označených výmluvným nápisem “PŘÍSNĚ TAJNÉ” apod.) a prostudování pravidel si řeknete: “Kurňa, když to je stejný jak normální Pandemic!”. A nebudete daleko od pravdy. V pravidlech je pár nových řádku o zraňování postav, o zaznamenávání pokroku ve hře (ta se hraje na 12 měsíců s tím, že na každý máte vlastně dva pokusy, takže vás čeká 12 – 24 her, podle toho, jak si povedete – oba extrémy jsou ale téměř vyloučené a počítejte tak s +-18 hrama) a to je tak všechno. Teda až na ta podezřele prázdná místa s nápisy typu „Místo pro nálepku X“.

Ono i zpracování hry (alespoň to netajné, co je v krabici) odpovídá poslední edici hry Pandemic. Plastové laboratoře (muhe – radši bych ty původní dřevěné) a plastové průhledné kostičky nemocí (ty u mě zas vedou!). Design hráčských karet a karet infekce je taktéž totožný. Herní paňáci a postavy jakbysmet. Ne, to kecám. Je tam jedna nová postava – univerzál. Má 5 akcí a má hodně místa na polepky. 🙂 Herní plán je větší, obsahuje místa na ta různá vylepšení, na která se můžete během hry těšit. Také jsem objevil minimálně jednu novou cestu!! Mezi Buenos Aires a Johanessburgem! 🙂 Hráči znalí posledního Pandemicu si ale budou připadat jako doma.

Asi by se na tomto místě slušelo říct něco o tom, co to vlastně je ta hra Pandemic pro ty, kteří ji neznají.

1. stádium nemoci – bez vnějších příznaků

Původní Pandemic je kooperativní hrou, ve které se hráči společnými silami snaží najít lék na 4 choroby, které se rozhodly vyhubit lidstvo. Choroby se nepěkně rychle šíří světem a je jen na hráčích, jak využijí své akce na to, aby je úspěšně potřeli. K tomu slouží i balíček hráčských karet, který vlastně obsahuje jen karty jednotlivých měst (rozdělených do stejných barev, jako jsou jednotlivé barvy nemocí), pár karet událostí a karty …. No, o těch ještě něco později.

Každý hráč má postavu se zvláštními schopnostmi a 4 akce v každém tahu. Mezi akce se počítá všelijaký způsob pohybu, léčení nemocných (odebírání kostiček nemoci), výměna karty města s jiným hráčem či postavení výzkumné laboratoře. Poslední, a celkem důležitou akcí, je vyvinutí léku. Pokud jste ve městě s výzkumnou laboratoří, můžete za pět karet barvy dané nemoci vyvinout lék na tuto nemoc. Pak se přeci jenom nemoc lépe léčí (místo po jedné kostičce můžete v rámci akce odebrat z místa kostičky nemoci všechny), v případě, že na herním plánu není ani jedna kostička nemoci, na který je již lék, tak je nemoc vymýcená a hlavně – pokud vynaleznete lék na všechny 4 nemoci, tak jste vyhráli. 🙂 Takže takhle jednoduchý je Pandemic. Trošku to komplikuje fakt, že on vlastně moc jednoduchý není. Pokud byste na jedno políčko měli přidat 4. kostičku nemoci, tak se spustí pandemie a kostičky nemoci musíte přidat do všech sousedních měst. Pandemie má také sklony se šířit, pokud totiž díky pandemii musíte přidat 4. kostičku na sousední políčko, tak se místo toho spustí další pandemie, a tak dál… Pokud se vám během hry povede spustit 8. pandemii, tak jste prohráli. Lidi prostě vymřou a přijdou na řadu opět dinosauři.

Ještě dlužím zmínit třetí druh karet, které se nachází mezi hráčskými karty kromě měst a událostí – karty EPIDEMIE. Ano, mezi kartami, které jsou pro VÁS a mají VÁM dělat radost, se nachází největší svinstvo v této hře. 😀 Je to jednoduché. Když se otočí karta epidemie, tak se v novém městě spustí epidemie (dají se do něj tři kostičky nákazy), sem tam se zvýší hodnota nákazy (jak moc kostiček budete muset každý tah rozdělovat) a hlavně se na vrch dobíracího balíčku zamíchají zpět karty infekce, které byly na odhazovacím balíčku a tím je dáno, že se nemoci šíří hlavně tam, kde už jednou byly. Spouštění pandemie je tak celkem sranda. Podle toho, kolik máte v balíčku hracích karet zamícháno karet epidemie, se také hezky ovlivňuje složitost celé partie.

Kromě 8 pandemií ještě můžete ve  hře prohrát, když si máte vzít hráčskou kartu a už není žádná k dispozici (takže jste časově limitováni neb se dobírají dvě na konci každého tahu), nebo když vám dojdou kostičky nemoci jedné barvy.

Tak toto je v kostce Pandemic a vlastně i rámec první hry Pandemic Legacy. Ale už během této první hry vám bude postupně velice jasné, že další hry už tak docela podobné nebudou.

2. stádium nemoci – znatelná změna vnější fyziologie

Hra se vám začíná měnit pod rukama. Ze hry do hry se na herní desce – ve světě – dějí věci, které už navždy ovlivní vaše možnosti a to, jak si budete moct poradit s překážkami, které si na vás hra chystá. Už nepůjde “jen” o to najít 4 různé léky na choroby, bude toho víc, mnohem víc, co po vás bude váš ultimátní úkol – záchrana lidstva – požadovat. V pozdějších hrách budete pro úspěch muset splnit třeba i tři rozličné úkoly. Další úkoly budou dobrovolné a bude jen na vás, zda pocítíte během hry potřebu je splnit. Některé úkoly vám zůstanou aktivní napříč několika hrami, pokud je nesplníte. Možností je kopec. A na konci každé mise vás čeká sladká odměna v nějakém tom vylepšení.

Rád bych vám tu květnatě popisoval ta úžasná překvapení, která hra tahá z rukávu… Ale abych znova použil přirovnání ke knížce … Ani recenzent knihy nemůže v recenzi vyzradit zápletku. To by byl špatný recenzent. A já nechci být špatný recenzent! Tato hra je totiž o prožití toho jednoho do značné míry naskriptovaného příběhu a dobrodružství. Dobrodružství, které máte šanci během hry ovlivnit a postupně odkrývat. Kdo přežije? Které město postihne absolutní kolaps? Odkud vlastně znáte toho pohledného dispečera?

Také jste během hraní původní hry Pandemic dávali jména chorobám? Neříkali jste “žlutej virus”, “černej virus”, ale tyfus, kapavka apod.? Tak to se ve hře Pandemic Legacy budete moct vyřádit i s fixou. Pokaždé, když poprvé vymýtíte nějakou nemoc, tak dostanete šanci ji pojmenovat. 🙂 Přímo na herní plán. No, není to skvělé? Stejně tak dostane jméno i každá postava, která vstoupí do hry. To je pak slz…

3. stádium nemoci – změny chování, ovlivněn biologický rytmus a tělesná biochemie

Z herního pohledu nabízí systém Legacy několik úskalí… Jak jsem psal, na zahrání celého příběhu je potřeba 12-24 her. Co ale chcete, je hrát všechny tyto hry se stejnou skupinou. Nemusíte… Můžete do jednotlivých her pouštět jiné postavy a ani nikde není napsáno, že Jarmila musí být vždy zdravotník. Ale prostě při tom, jak se vám hra vyvíjí pod rukama je škoda, když se zážitek rozmělní a všichni hráči neví, proč už nemůžou hrát za výzkumníka, nebo proč už není dobré chodit nakupovat do Paříže.

Nevím jak u koho, ale u mě toto omezení vedlo k tomu, že jsem zapojil svou drahou polovičku a prostě ji sdělil, že teď nebudeme dělat měsíc nic jiného, než hrát Pandemic. Co vám mám povídat. Skoro jsem potom dostal vařečkou. Ale jinou stabilní a spolehlivou skupinu jsem si bohužel nevymyslel.

Nutno ale podotknout, že po odehrání významné části hry (ano, přiznávám, 18+ her za sebou ještě nemáme…) už je snaha potřebná k přesvědčení ženy k další partii čím dál tím menší a občas to po mně dokonce i vyžaduje! Co doma pořád otravuju s deskovkama se mi toto ještě nestalo… Design té hry je prostě dobrý. Moc dobrý. Pokud vám jde u her o příběh, o zážitek, tak v současné době je opravdu jen málo her, které ho umí prodat lépe. A ty, které ho umějí podat lépe – ne, že by mě takhle z fleku nějaká napadla, mají zas takové jiné mouchy, že v celkovém srovnání jim dochází síly. Obrovská devíza je v tom, že v této hře si budujete opravdu vaši hru! Sami si ji polepíte, sami si ji popíšete, sami si ty kartičky roztrháte… A když se vám při hře nedaří, tak nemáte jen strach, že tu jednu partii prohrajete, už myslíte na to, co s tím budete dělat při příští hře.

4. stádium nemoci – selhání životních funkcí – smrt

Konec. Jednou tuto hru dohrajete a bude konec. Než se pustíte do hraní příběhu, tak můžete i hru Pandemic Legacy vesele hrát dokola, jakoby to byl původní Pandemic. Po konci příběhu už to je trošku, no komplikovanější. Čistě teoreticky budete moct hrát poslední vaši hru znovu a znovu dokola. Ale bůh ví, jaká zrovna ta vaše poslední hra bude a jak až moc to vůbec půjde. U RISKu Legacy to šlo relativně dobře a prostě jste měli docela dost unikátní RISK. Kdo chtěl a uměl kreslit, tak i s těma poníkama… Co jsem tak stačil postřehnout z diskuzí k Pandemicu, tak bych se na tuto možnost moc neupínal, ale těžko říct. Něco s tím třeba vymyslet půjde.

Ale ruku na srdce, jakou hru jste hráli v posledních pár letech 18×? Moc jich určitě nebude. A poznámka na krabici “Rok 1”, dává tušit, že není třeba všem Pandemic Legacy konec. 😉

Někomu princip Legacy sedne. A jsou i lidé, kteří ho nechápou a plní diskuze aktivní rezistencí. Já jsem určitě členem první skupiny. A ve hře Pandemic Legacy se zapracování tohoto principu povedlo na výbornou!

Teď už jen bacha na tu Paříž…