RECENZE (Kubrt): This War of Mine: Desková hra

Svět deskových her je světem víceméně stabilním. Jasně. Každý rok vychází celá řada nových titulů, ale nalijme si čistého vína. Drtivá většina nových titulů jen recykluje něco, co zde již v nějaké obdobě bylo. Stále dokola se tak objevují ty samé herní mechanismy, jen třeba nově zkombinované, nebo zasazené do nového prostředí. Dynamičtější vývoj v posledních letech je způsoben zejména globalizací trhů a vývojem na poli zpracování materiálů – tím narážím zejména na nové možnosti pro tvorbu plastových miniatur a pod., kdy se v notné míře využívá například výkonné výpočetní techniky. Opravdu inovativních věcí, her, které rozvíří vody a přinesou něco úplně nového, je jako šafránu.

Ani při oznámení Kickstarterové kampaně na deskovou hru This War of Mine mi nepřišlo, že by šlo z toho celkového pohledu o něco mimořádného. Prostě další hra, která těží ze známé značky a ve které budou plastové figurky. Po bližším prostudování kampaně mě ale hra hned zaujala a ač jsem ji stále nepovažoval za něco, co se významně vymyká, rozhodl jsem se projekt podpořit a čekání na deskovou hru jsem si krátil hraním původní hry This War of Mine na tabletu.

O čem tato původní hra je? Určitě v ní spousty z vás má odehráno víc hodin než já, proto se pokusím být stručný. Hra This War of Mine nebyla pouhou hrou. Šlo o celý projekt, jak lidem přiblížit útrapy, které obyčejným obyvatelům přináší probíhající válka. Hra umožnila hráčům ovládat skupinku přeživších v jejich skrýši, kterou byla polorozpadlá ruina domu. Úkol hráčů byl celkem prostý. Pomoct obyvatelům přežít. Úkol prostý však nebyl rozhodně lehký. Obyvatele sužoval hlad, žízeň, únava, vlastní zlozvyky, se kterými museli zápolit. Každý den byl bojem. Bojem o to sehnat dost surovin, aby se přežil. Něco málo se dařilo najít v sutinách domu, ve kterém měly postavy skrýš. Další věci musely získat obchodováním s dalšími přeživšími, nočním rabováním okolí (během dne vždy hrozilo, že padnete do mušky nějakého ostřelovače) a podobně. Stejně tak vaše skrýš nebyla v bezpečí. Často byla cílem nájezdů jiných trpících lidí, kteří se snažili najít prostředky pro záchranu. Někteří bušili na dveře a ptali se, prosili, někteří si pro vaše věci prostě přišli a neptali se. Připraveni jste museli být na všechno. A ničemu ani nepomáhala celkem krutá zima, která venku panovala. Unikátním ve hře bylo to, že každá hra tvořila příběhy. Každá postava s sebou nesla nějakou minulost, každá návštěva, která vám bušila na dveře a prosila o léky pro své nemocné dítě. Bezdomovec, který vás na ulici prosil ať ho zastřelíte… Právě na tyto lidské příběhy a osudy hra hrála a snažila se je zprostředkovat. A stejně tak na rozhodnutí, která vás hra nutila učinit. Obětujete svůj jediný lék pro zmíněnou matku, která ho chtěla pro své nemocné dítě? Zítra to můžete být vy, kdo bude nemocný… Pustíte ty dva mladíky se k vám ohřát? Nikdy jste je neviděli, co když něco chystají?

O zprostředkování takovýchto příběhů a o postavení hráčů před podobná rozhodnutí usiluje i právě recenzovaná desková hra This War of Mine. Na začátku recenze jsem zmínil to, jak dnes málo her dokáže člověka překvapit něčím novým. Něčím, co ještě v žádné jiné hře neviděl, nezažil. A už asi i tušíte, že právě toto se hře This War of Mine povedlo. A to hned několika způsoby.

Na krabici se dočtete, že hra je pro 1 – 6 hráčů. U 99 % jiných her si představíte, že každý hráč bude ovládat jednu postavu a v případě kooperačních her jako je TWoM budou spolu hráči spolupracovat. Tak chyba č. 1. V této hře hráči společně řídí život jedné sdílené skupince přeživších. Na začátku máte 3 přeživší, můžou vám ubývat (často), nebo sem tam někoho naberete (podstatně méně často). Každý má jinou úroveň empatie, návky, sílu apod.  Ale stále všichni řešíte celou skupinu a vlastně se hráči střídají v tom, kdo z nich rozhoduje o osudu všech. U 99 % jiných her si představíte, že se hráči střídají v solitérním hraní – nuda řeknete si. Chyba č. 2. Ano hráči se střídají, systém, jakým se střídají, hráče nutí společně plánovat, ale zase nechává prostor na to, aby každý hráč do hry vnesl svá rozhodnutí a svůj pohled na věc.

A střídání je navíc řízeno další celkem inovativní věcí. U 99 % her najdete knížku s pravidla. Asi ji budete hledat i v této hře. Chyba č. 3. Knížka s pravidly tady totiž není. Je tu pouze jakýsi deník, který vám vždy říká, co máte dělat. A i říká, kdy má hráč předat deník dalšímu hráči a tím mu i předat rozhodující slovo o budoucnosti chovanců. Tento deník dělá sám o sobě ze hry unikát. Díky němu jsou i úplní nováčkové hru schopni začít hrát asi 5 minut po rozbalení hry. Ona hra sama o sobě není složitá a deník je psán rozumně tak, že vás provede celým dnem/kolem ve hře. Problém nastává, pokud narazíte na nějakou nejasnost, ke kterým během hry může dojít. Specifická kombinace efektů, jejíž řešení není v deníku popsáno.

 krabici najdete ještě jednu knížku kromě deníku – knížku příběhů. Ta obsahuje hlavní příběhovou náplň hry a jde vlastně o takový gamebook. V knize najdete několik tisíc očíslovaných odstavců s fragmenty příběhů. Hra vás v určité fázi instruuje, abyste si přečetli ten a ten odstavec v knize. Hráči pak jsou zpravidla vystaveni volbě a v návaznosti na ni jsou odkázáni do jiné části knihy. Kromě těchto příběhových odstavců však tato kniha obsahuje i řekněme rejstřík pravidel, která jsou rozeseta napříč celou knihou a jsou očíslována jako další klasické záznamy. Deník pak uvádí „pokud se chcete dozvědět více o fázi prozkoumávání, přečtěte si záznam 1234“. Zrovna tomuto řešení moc nerozumím a více by se mi líbila samostatná pasáž na konci deníku. Nebo samostatná brožura. Takhle není vůbec šance se nějak víc do pravidel ponořit a mít pocit, že je máte v malíku. Deník samotný je pak psán spíše tak, aby byl stručný a jasný a čtení pokynů neodvádělo zbytečně od hry. Otázky tak určitě mít budete. Z vlastní zkušenosti doporučuji se až tak nesnažit o hledání pravidla pro každou eventuální kombinaci efektů. Často ho ani nenajdete. Nechte, ať je hra řízena atmosférou a příběhem a případné pravidlové spory řešte pokud možno dohodou (klasicky volíme pro hráče nejmíň příjemnou variantu). Prostě si nenechte listováním v deníku a v knize příběhů kazit hru. Byla by to škoda, protože herní zážitek a atmosféra je to, v čem tato hra dominuje.

Již bylo nastíněno, že se hra hraje na jednotlivé dny – kola. Každý den začíná nějakou událostí a pak mají hráči možnost hrát s postavami jednotlivé akce. Většinou přesun v rámci domu, vyklízení sutin z jednotlivých místností, prohledávání starého nábytku, odemykání dveří apod. Tato činnost slouží zejména k tomu, abyste své obydlí řádné prohledali, protože ukrývá řadu cenných surovin – materiálů a i dalších věcí, které budete moci ve hře využít. Dále mohou postavy postavit nějaké nové zařízení, pokud mají dostatek surovin. Šikne se postel, past na krysy, nebo třeba filtr na dešťovou vodu. A pokud chcete vykouknout ze dveří na ulici, máte taky šanci. Ale pokoušet štěstí moc často se nedoporučuje. Spíš je lepší si občas taky trochu odpočinout, relaxovat u rádia nebo s kytárkou. Ve zdravém těle zdravý duch. V takovém stavu může každá postava vykonat tři akce. Pokud postavu něco trápí – únava, hlad, nemoc, zranění, trauma, apod., o akce přichází. Po vykonání všech možných akcí přichází noc. A to je velká šance pro hráče vyrazit na lov a rabování. Protože se surovinami, které najdete ve své ruině, dlouhé nevydržíte. Také je ale nutné někoho nechat na hlídce. Ideálně s dobrou zbraní, aby vaše drahocenné zásoby bránil. Postavy na průzkum je dobré taky vybavit zbraní, aby se mohly bránit případným útokům, je dobré jim dát s sebou nějaké cennosti, které by mohly vyměnit za něco užitečného, pokud tedy někoho potkají. A taky by se jim  s sebou hodilo pár praktických věcí. Paklíče, lopaty apod., které pomohou s rabováním. Nutné je zvážit, co která postava unese. A také to, že byste si rádi ze své výpravy taky něco přinesli. A také není úplně na škodu, aby se v noci taky někdo vyspal. Jak vidíte, je toho moc. Toto rozhodování je asi jedno z nejdůležitějších ve hře. Koho vyšlete na průzkum, kdo bude odpočívat, kdo hlídat. Volba je na vás.

K průzkumu jsou vždy k dispozici tři lokace vybrané náhodně z balíčku karet lokací. Můžete jít např. do staré školy, do knihovny, do skladu, do nemocnice apod. V každé lokaci máte zvýšenou šanci najít tam to, co byste tam očekávali. Takže do obchodu s jídlem si nechoďte pro granáty… Samotný průzkum funguje trochu na principu „push your luck“. Při každém průzkumu dostanete k dispozici X karet průzkumu dle toho, jak daleko je vámi zvolená lokace. Karty průzkumu postupně otáčíte a vyhodnocujete. Často máte volbu, že můžete udělat nějaký hluk a postupovat rychleji, nebo budete potichu, ale vezme vám to čas (vracíte neotočené karty průzkumu do balíčku). Pokud uděláte až moc hluku a někdo to uslyší, spustí se střetnutí. A střetnutí může být mnoha druhů. S vojákem, s bezdomovcem a bůh ví, s kým ještě. V návaznosti na vyřešení střetnutí pak můžete pokračovat v průzkumu. Často ve hře narazíte na karty „střet s realitou“, které vás instruují k přečtení určitých odstavců knihy příběhu a k dalším zajímavým volbám. Tyto už jsou dělané na míru vámi navštívené lokaci, takže není nouze o tématické střípky příběhů z různých prostředí. Příběhů je opravdu hodně a stalo se nám jen párkrát, že se nám nějaký opakoval.

Ještě, než se skupina (nebo co z ní zbylo) vrátí domů, dojde k nájezdu na vaše obydlí. Klasicky z balíčku karet si vytáhnete kartu nájezdu a vyhodnotí se, kdo se pokusil vloupat do vaší ruiny, jestli vám něco vzal a jakou roli v tomto sehrála postava, která je na hlídce. Vždy záleží, jak je šikovná, co má za zbraň a pod. často za obranu vašich věcí zaplatí postava zraněním, často bohužel i cenou nejvyšší. Na konci kola se ještě vyhodnocuje karta osudu. Ta určí, jak se projeví zranění, nemoci, zlozvyky jednotlivých postav apod. Pak už na hráče čeká další den/další kolo. Celkově se hráči snaží hlavně přežít do konce války a v rámci přežití splnit i  nějaké ty úkoly. Pro úkoly je opět ve hře balíček karet, který je variabilní pro každou hru. A v rámci toho, jak jste daleko ve hře, se vám jednotlivé úkoly přidávají. Pokud se vám je daří plnit, hra vám dá trochu dýchat. Pokud je však neplníte, tak tato celkem těžká hra, která nic moc neodpouští, se stane ještě veselejší…

Jak již bylo zmíněno v úvodu. Atmosféra a pocity, které tato hra vytváří, jsou v deskových hrách unikátní. Hru jsem si vždy neuvěřitelně užil a nechtějte vyprávět, co všechno se postavám tady v té hře může stát. Ony to nejsou moc veselé věci. A i s tím je rozhodně nutné počítat, než se do této hry vrhnete. Je to hra o válce. Ale ne o válčení. Není to o střílení, strategiích, taktikách, generálech a letadlech. Je to o tom, co znamená válka pro obyčejné lidi. Někteří hráči vám na rovinu řeknou, že ta hra je super, ale že ji už nikdy hrát nebudou. Protože to, o co se hra snaží, dělá až tak dobře, že se vám postavy a jejich osudy dostanou pod kůži. Vžíváte se do rozhodnutí, před která vás tato hra staví. A fakt je ten, že to jsou rozhodnutí, která v životě dělat nechcete. Takže ano, tato hra není na každodenní hraní, není pro všechny a dobře si rozmyslete, jestli chcete trávit romantický večer s přítelkyní právě u této hry.

Já za sebe mohu každému doporučit, aby při vhodné příležitosti si tuto hru alespoň jednou zkusil zahrát.