RECENZE (Kubrt): T.I.M.E Stories

Asi se ze mě stává expert na recenzování jednorázových her. Tedy her, které si jednou zahrajete a opakované hraní je víceméně problém. První takovou hrou, kterou jsem v poslední době recenzoval, byla hra Pandemic Legacy. Druhou je hra T.I.M.E Stories. Specifikum těchto recenzí je, že vlastně moc nemohu psát o tom, o čem ta hra je. A dalším specifikem je, že na rozdíl od ostatních her, které se před recenzí snažíte zahrát víckrát v různém složení lidí a při různých příležitostech, u těchto her se musíte většinou držet jedné party a máte na to jeden pokus. U Pandemic Legacy to bylo lehčí v tom, že tu hru jsem nakonec hrál celkem 14krát, než jsme její potenciál vyčerpali. U T.I.M.E Stories vám vlastně ani nemohu napsat, kolikrát jsem ji hrál, abych vám nevyzradil něco z jejího tajemství – ale časově to byly jednotky hodin. Zážitek z této jednorázovky je tak hodně ovlivněn okolnostmi, za kterých jste se ke hře dostali. A za sebe můžu říct, že možná i díky okolnostem, za jakých jsem ji hrál, se dostavil spíše rozporuplný pocit plný otázek, než očekávaný wow efekt a pocity okamžitého nadšení.

Každou jinou hru bych mohl odložit a za týden si ji v klidu zahrát znova, u T.I.M.E Stories toto nejde, a tak píši recenzi s výše zmíněnými rozporuplnými pocity a níže se vám zkusím popsat, z čeho plynou. Ale třeba na konečné hodnocení hry až takový vliv mít nebudou…

Pokud jste viděli film Na hromnice o den více s Billem Murrayem, nebo třeba film Na hraně zítřka s věčně mladým Tomem Cruisem (že by za to mohli scientologové???), asi vám bude znám koncept uvěznění člověka v jakési časové smyčce. Hrdinové těchto filmů prožívají určité časové okno stále dokola a díky znalostem a dovednostem nabytým v minulých “pokusech” mají tito dva představitelé šanci připravit se na perfektní zvládnutí daného časového okna. V případě filmu na Na hraně zítřka mohl za časovou smyčku tajemný mimozemský tvor a jeho radioaktivní sliz. Tom Cruise ve filmu začíná jako vojenský úředníček a mediální specialista, který snad v životě nedržel v ruce ani nůžky na nehty. Díky schopnosti získané po kontaktu s výše zmíněným slizem nabývá schopnosti, která mu umožní se po své smrti epicky vrátit den před rozhodující bitvu. Během asi tisíckrát prožitého dne před bitvou a po asi tisíci vlastních úmrtích se dokáže stát supervojákem, který vždy ví, kam se nepostavit, aby na něj nic nespadlo, umí vždy překvapit své kolegy tím, co o nich všechno ví, a podaří se mu mimochodem i odvrátit mimozemskou invazi (ano, je to trochu spoiler, ale copak jste si mysleli, že by mohl film s Cruisem skončit špatně?). Film Na hromnice o den více řeší trošku lehčí a příjemnější téma, a tím je: “jak se dostat do kalhotek sličné kolegyni” (v tomto případě poněkud nesličné Andy McDowall). Andy má ráda pouze správňáky, takže se během jednoho dne, který se Murraymu opakuje stále dokola (bez žádného vysvětlení – asi za to může všemocná láska), z něj z jakožto namyšlené televizní rosničky stává celkem příjemný chlapík.

Teď jsem vyspoiloval dva filmy, abych na nich mohl popsat, co čekat od hry T.I.M.E Stories, aniž bych spoilnul hru T.I.M.E Stories. Uff. Jelikož je mi příjemnější romance než mimozemská invaze, vybral jsem si pro další popisy a nastiňování toho, co čekat od T.I.M.E Stories, film Na hromnice o den více. Pokud si ho chcete užít bez mých komentářů, teď je ta pravá chvíle vyndat ze sklepa video, najít tu správnou VHS kazetu a film si pustit. Dobře, asi bývalo bylo nejlepší si ho pustit před čtením minulého odstavce, ale což.

Kdysi v budoucnu ovládne člověk moc tajemné tachyonové injektáže, což je fajn, protože mohou lidé konečně cestovat do minulosti a zkoumat i jiné možné paralelní dimenze. Ne, že by mohli sami do těchto jiných světů cestovat, ale mají možnost ovládnout mysl někoho z té doby, z té dané reality. A to včetně jeho schopností apod. Bohužel, co jde využít, jde také zneužít, takže je nutné zřídit speciální vládní oddíl, který má za úkol dohlížet nad udržením “té správné” reality. Ve hře T.I.M.E Stories se stáváte agentem právě této organizace. A je to svým způsobem práce snů. Můžete navštívit různé historické epochy, různé paralelní reality a možnosti jsou téměř neomezené. Téměř. Ono to totiž je celé i v té naší budoucnosti celkem drahé, takže máte jen tákhle ——— málo času, než se spojení vypne. Ještě, že se vždy můžete vrátit na začátek a zkusit to znova.

Jednotlivé vaše mise tvoří scénáře. V základní krabici je tento scénář 1 – Sanatorium. Podíváte se na začátek 20. století do francouzské psychiatrické léčebny. Co si přát více? A jelikož vás tam posílá vaše agentura za nemalé prostředky, tak si pište, že se tam děje něco nekalého. Nudit se nebudete. To je asi tak všechno, co vám o jediném scénáři, který je v současné době dostupný v češtině, mohu říct. Hra je totiž hlavně o objevování. O procházení neznámem a o skládání kusých útržků do jedné reality tak, abyste nakonec mohli celou záhadu rozmotat a úspěšně splnit vaši misi. A o to vás nechci připravit.

Představme si tak hypotetický scénář “Na hromnice o den více”, v kterém se vtělíte do Billa Murrayho a máte od agentury za úkol zahájit dobrovolný! romantický vztah s vaší kolegyní Andy. Na začátku toho moc nemáte a pouze se v těle Billa objevíte na zimní vesnické slavnosti. Ve hře takovouto lokaci představuje série na sebe obrázkami navazujících karet. Hráč si během tahu může vybrat, na jaké místo se v dané lokaci podívá. V naší ukázkové situaci by tak mohl Bill oslovit svou kolegyni Andy, popovídat si s neznámým divákem slavnosti, prohrabat odpadkový koš a bůh ví co ještě. Hra T.I.M.E Stories je pro 2 až 4 hráče, takže na to sami nejste. Většinou se každý vtělíte do někoho jiného, rozdělíte se a každý jde zkoumat jiný kousek lokace.

Průzkum lokace představuje otočení  a přečtení karty – tu ale může vidět jen ten hráč, který se vydal na dané místo. Obsah karty může zbytku týmu popsat jen zprostředkovaně svými slovy. Občas to je asi jedno, ale občas to jedno sakra není. Ne každý si všimne v textu nějakého detailu, ne každý při odříkání toho, co viděl, řekne všechno. A ne na každé kartě je text. Může tam být obrázek obsahu odpadkového koše… A to už se slovy popisuje hůř bez toho, aby vám nějaký detail neunikl. A občas budete mít třeba i jinou motivaci pro to, abyste si něco nechali pro sebe.

Po tomto průzkumu se hráči mohou rozhodnout co dál. Mohou jít zkoumat další místa dané lokace, mohou se pokusit pomocí svých schopností vyřešit nějaký úkol, který je na jimi obsazeném místě, a podobně. Vše vám ale bere čas, a toho je pomálu. Až ukazatel času dojde na nulu. Konec. Musíte začít znovu.

Zmínil jsem úkoly. Takovým úkolem může být například přemluvení kameramana, aby vám prozradil, že cíl vašeho romantického snažení je vegetarián, hloubkový průzkum již několikrát zmíněného odpadkového koše, nebo třeba i boj. Každý úkol je ve své podstatě řešen kostkami. Každý hráč se vtělí do nějaké postavy, která má základní sadu statistik a nějakou tu zvláštní schopnost. Takže každému půjde lépe něco trochu jiného. A nic vám nebrání po neúspěšném pokusu o projití scénáře si pro další průchod vybrat jinou z nabízených postav, o které si budete myslet, že vám pomůže lépe.

Kromě průzkumu dané lokace a úkolů se jako tým můžete vydat i do jiných lokací, které vám scénář nabízí. To už může stát i více časových jednotek a opět to závisí na tom, jak moc vás má rád ten náš oblíbený šestistěnný zázrak. Pokud se vám v kůži Billa Murrayho podaří během prvního průběhu ukecat kameramana, aby vám sdělil, že je vaše kolegyně vegetarián, v dalším běhu (časové smyčce) se už kameramanem nemusíte zabývat, vy už to víte, a můžete rovnou jít udělat rezervaci do vegetariánské restaurace. A takto poskládanými informacemi a střípky se snažíte projít ideálně scénář tak, abyste ho úspěšně splnili v co nejkratším čase. No, a to je ve zkratce asi tak vše k tomu, jak funguje hra T.I.M.E Stories. Opusťme už Billa a Andy a pojďme si teď říct, jak to všechno šlape dohromady. A nakonci si ještě něco řekneme ke scénáři Sanatorium, který je do základní krabice přiložen.

Samotná hra T.I.M.E Stories je vyvedena střídmě. Nic okázalého. Všemu dominuje bílá barva a neutrální nic neříkající symbolika. A toto všechno má velice důležitý důvod. Hra funguje jako prostředek na přehrávání scénářů. A scénáře mohou být zasazeny do různých prostředí. Od prvorepublikového lazaretu, přes faraónský Egypt, sci-fi prostředí s mimozemskou civilizací až po fantasy svět plný magie a draků (ony paralelní dimenze). A hra je navržena tak, aby fungovala v každém tomto prostředí a v každém možném grafickém zpracování, kterého může daný scénář využít. Proto strohost, nevýraznost a neutralita. Modrý žeton může být v jednom scénáři vlašský oříšek, v jiném vlas děda vševěda…

Hrací plán je přehledný a insert je navržen tak, aby krom vhodného uspořádání komponentů mohl sloužit i pro uložení hry v případě, že se rozhodnete skončit v průběhu jednoho běhu (časové smyčky). Ničím jiným asi hra zpracováním nevyniká. Jako taková je ale geniální. A vůbec se nebojím to tady takto napsat bez předchozího varování. Hráčům poskytne zážitek, který je ve světě deskových her unikátní. Atmosféra, vžití se do prostředí, postupné objevování a dedukce, domlouvání se mezi hráči o tom, co se vlastně děje.

Ano, znovuhratelnost je diskutabilní. Ale vyčítá někdo knížkám, že když si je člověk přečte, tak už se příště ten prvotní wow efekt nedostaví? Vyčítá někdo filmům, že když se na ně jednou podíváte, tak už víte, jak dopadnou? Na scénáře ve hře T.I.M.E Stories se musíte koukat podobně. Nabízí vám jednorázový intenzivní zážitek. Můžete se k nim vrátit v rámci jiné skupiny lidí. Můžete se k nim vrátit po čase, když se vám už informace v hlavě poztrácejí. Ale poprvé je holt jen jednou. U této hry kupujete zážitek. A ve srovnání cena/výkon podle mě scénáře stále vedou nad návštěvou biografu. Ale to už narážíme na možný problém… Scénáře. Zatím je česky jeden. A s ním si musíte koupit i samotnou hru. A to už dohromady taková hitparáda co se ceny a výkonu týče není. Nad dalšími scénáři v češtině zatím visí otazník. Vydavatel se nechal slyšet, že s nimi počítá. Že k dispozici budou. Ale pravděpodobně to ještě nějakou chvíli trvat bude a otázkou je, kolik scénářů se ve finále objeví a zda bude hra do budoucna podporována.

 Druhým problémem se mi zdá hra ve dvou. Je totiž řešena systémem, že každý hráč hraje za dvě postavy. To si tvůrci hry opravdu hodně ulehčili. Ono totiž tady je celkem složité vybalancovat počet hráčů a to, kolik dostanete času/tahů na jednu časovou smyčku + některé schopnosti postav. Nebo složité… Někdo by se musel zamyslet. Dostanete pokyny pro hru ve 4, pro hru ve 3 a proč ne pro dva hráče? Ono v jiných hrách (např. Zombicide) to je řešeno stejně, ale tady je to dle mého úsudku na škodu. Najednou se jeden hráč hrající za dvě postavy dostává k dvojnásobnému množství informací za tah, takže to dávkování není tak postupné, je narušeno vžití se do vaší postavy a ten určitý roleplaying. Přitom na webu BoardGameGeek už jsou fanouškovské tipy pro hru dvou hráčů (jsou jiné pro každý scénář), a fungují… Škoda, že tento servis už nebyl od výrobce.

Ale to vem čert. Jako herní prostředek k přehrávání scénářů je hra T.I.M.E Stories sakra dobrá a ode mě si odnáší krásných 4,5 bodů z pěti!

 Samostatné hodnocení si v případě této hry zaslouží i přiložený scénář, který nese jméno Sanatorium. Mám ambici psát recenzi na každý scénář, který Blackfire lokalizuje do češtiny, tak začneme rovnou tímto a rovnou přiznávám, že právě tady je mé hodnocení určitě ovlivněno okolnostmi, za jakých jsem se k hraní dostal.

Ve scénáří Sanatorium jste vyslání do 20. let minulého století do prostředí francouzského sanatoria. Ano, mezi menší a větší blázny. Bylo tam zjištěno narušení časové kontinuity a možná hrozba vytvoření časové trhliny. No, a hráči mají za úkol se tomu podívat na zoubek.

Scénář rozhodně zaujme grafickým zpracováním. Kresby na kartách jsou špičkové. Také funguje výborně jako ukázkový scénář pro naučení se herních principů. Samotný příběh se mi osobně zdál možná až moc lineární a spíš než postupné objevování a na konci očekávaný “no jo, vlastně!!” efekt se vše točilo okolo jednoho hlavolamu. I samotný závěr scénáře postrádal nějakou významnou gradaci. Ale možných konců je asi víc, tak ty neprozkoumané možná nabídnou i to. Řada slepých uliček, blázinec plný bláznů a občas až humorných výjevů však zaručuje, že nudit se určitě nebudete. Na dohrání scénáře  (několik jednotlivých běhu) si celkově připravte asi 5 – 6 hodin. Nemusíte hrát  v jednom kuse, ale nedoporučuji dělat delší přestávky. Mně do toho přišla služebka a řešení rodinných záležitostí a 14denní pauza mezi běhy neudělala zrovna dobrotu. Po této pauze už se také nějaké věci začaly z hlavy ztrácet a místo důkladně připravených běhů s jasně danými úkoly a cílem se dostavila z velké části jen metoda pokus/omyl. I když jsme nakonec scénář vítězně zvládli, neměl jsem ze scénáře pocit, že bychom využili dřívějších běhů pro nějakou vyšší optimalizaci a celé mi to přišlo jako vítězství hrubou silou, což jsem od hry nečekal. Výsledný dojem tak byl právě i díky tomu rozporuplný v kontrastu s vysokým očekáváním, které jsem do hry během roku čekání vkládal.

Scénář tak celkově hodnotím 3,5 body z 5.