RECENZE (Kubrt): Hra o Trůny Železný trůn

„Když hraješ hru o trůny, buď zvítězíš, anebo zemřeš. Žádná střední cesta není!“ Cersei Lannister, bůh ví kdy…

Her čerpajících ze světa Písně ledu a ohně je již celá řada. Máme karetní hru, deskovou hru, chystá se předělávka Katanu a k dostání je i spousty menších her – například Intriky Západozemí nebo Pobočník krále. V dnešní recenzi se podíváme na hru Hra o Trůny: Železný trůn, která je jedním z nejnovějších zástupců této rodiny a kterou firma Blackfire nedávno zlokalizovala.

Všechny zmíněné hry těží ze světa George R.R. Martina a jeho literární ságy. Kromě literární ságy je ale poslední dobou velice dobře známý seriál HBO Hra o Trůny a hra Železný trůn cílí zejména na fanoušky tohoto seriálového zpracování. Výrobce hry, firma Fantasy Flight Games, pro hry z prostředí Hry o Trůny využívá většinou svou vlastní grafiku, která je postupně vytvářena pro živoucí karetní hru Hra o Trůny: Karetní hra. Grafika z této karetky se objevuje například ve hře Hra o Trůny: Desková hra a těšit se na ní můžete také v předělávce Osadníku z Katanu, která bude pojednávat o životě Noční hlídky. Pro Hru o Trůny: Železný trůn se však firma FFG rozhodla využít grafiku přímo ze seriálu. Ač se to nezdá, je toto dvousečná zbraň. Dříve (myšleno před více než deseti lety) vycházela řada sběratelských karetních her například ze světa Star Treku, Star Wars a podobně. Některé tyto hry byly opravdu kvalitní a některé byly… no, řekněme jen, že se snažily vytěžit známou značku a to s co nejmenším úsilím. A použití „vytípaných“ snímků přímo z daného seriálu/filmu byla vždy ta jednodušší a rychlejší varianta, než vytvářet novou grafiku. Problémem bylo, že tehdy nikdo o žádném Full HD a 4K rozlišení neslyšel. A je celkem známým faktem, že pro kvalitní tisk potřebujete řádově vyšší rozlišení než pro zobrazení v televizi, a to samozřejmě k dispozici nebylo. Obrázky na takových kartách tak byly zoufale neostré a koukalo se na ně často velice špatně. Což vedlo k tomu, že tvůrci her, kteří se snažili o kvalitu, toto řešení většinou nevolili. Dnes je situace ohledně dostupných grafických podkladů z filmů a seriálů jiná a co se týče kvality finálního grafického zpracování, tak v případě přiměřeného úsilí je rovnocenné variantě využití kreslené grafiky. Stigma mezi hráči však často zůstalo a využití filmové grafiky se v jejích očích rovná odfláknuté práci a o snahu jednoduše něco prodat. A víte co, já této obavě celkem rozumím.

Stejně kontroverzní je i druhý nešvar, který se nám deskovkama rozléhá, a který se právě recenzované hry týká. Předělávky starších her. Nejenom druhé a třetí edice těch samých her, ale i takzvané přeskinované hry. Abych popsal tento termín, vezměte si například Monopoly. Krom obyčejných Monopolů dnes máme Monopoly Star Wars, XMen, Fallout a podobně. Vezmete hru, dáte ji jiný kabát a hurá s ní do obchodů. Do jaké míry je toto využíváno ve chvílích, kdy si to prostě sedne a poslouží to k vytvoření něčeho nového, co stojí za zmínku? A kdy jde jen o snahu prodat to samé (třeba hru Cosmic Encounter) podruhé, potřetí a posté?

Hra o Trůny: Železný trůn je naštěstí, alespoň pro mě, hrou, která rozhodně stojí za pozornost a kvůli výše zmíněným dvoum nešvarům bych ji nezatracoval. A v následujících odstavcích se vám pokusím popsat proč.

Je to právě starší hra od Fantasy Flight Games – Cosmic Encounter, která slouží jako rodič Hry o Trůny: Železný trůn. V původní hře jste se ujali mimozemské rasy a snažili jste se obsadit co nejvíce soupeřových planet. A to jak po dobrém, tak většinou po zlém. Hra byla založena na blafování, uplácení a vrážení nožů do zad a těžila zejména z množství ras se specifickými schopnostmi, které do značné míry modifikovaly vaše možnosti a i některá pravidla hry. Už z tohoto krátkého popisu je vám možná jasné, že zrovna Hra o trůny je ideální kandidát pro novou verzi této hry. Protože co jiného se děje ve Hře o trůny, než tahání za nitky, blafování, přetváření se a podrážení nohou? Rasy jsou nahrazeny postavami jednotlivých rodů ze Západozemí a místo obsazování planet se snažíte šířit vliv vaší rodiny. A opět to jde jak po dobrém, tak po zlém.

Hra je určena pro 3 až 5 hráčů. Horní hranice je vymezena počtem rodů, které máte k dispozici. Pokud jste obdařeni znalostí anglického jazyka, je již k dispozici rozšíření pro tuto hru „The Wars to Come„, které přidává další dva rody (Greyjoye a Martelly) a tak vám s tímto rozšířením nic nebrání hrát až v sedmi. Každý hráč se ujme svého oblíbeného rodu (nebo pokud se nedomluvíte, tak rodu, který mu byl přidělen) a z nabízených postav (každý rod má na výběr 5) si vybere tu, která bude pro danou hru pro daný rod vůdce (ja ja, Mein Führer.). Neznamená to však, že by ostatní postavy měly volno. Právě naopak. Budou to tyto zbylé postavy, které hráči budou během hry posílat do výzev. Postava vůdce vám však po celou dobu hry dává unikátní schopnost, kterou můžete hru ovlivňovat a má vliv na celou řadu událostí, ale o tom až později, až budete vědět, jak se tato hra hraje.

Už jsme si řekli, že na začátku hry má každý hráč zvolený rod, zvoleného vůdce rodu a k dispozici další 4 postavy. Každá postava, včetně vůdce, má na začátku hry danou moc. Moc v této hře znamená schopnost ovlivňovat dění kolem sebe. Takže nejde jenom o moc fyzickou, ale i o schopnost tahat za nitky, morální sílu apod. Hodnota moci se značí zvláštním žetonem korunky a každá postava začíná s mocí na úrovni 4. Korunky se skládají na sebe a proto čím vyšší sloupeček korunek na dané postavě, tím má postava větší moc. Ono toto je sice na pohled velice efektní a ano, ve výsledku to funguje, ale často se vám bude stávat, že si počet korunek ve sloupečku budete přepočítávat. Takže co hra získává na originalitě a wow efektu, trochu ztrácí na praktičnosti. Kromě postav a korunek má na začátku hry každý hráč 5 žetonů vlivu. A účelem hry je se těchto žetonů zbavit. Komu se jako prvnímu podaří rozdělit všechny mezi ostatní rody, ten vyhrál. Poslední částí výbavy každého hráče je balíček karet rodu, z kterého si každý na začátku hry vezme pět karet a během hry si z něj dle možností, které mu dávají pravidla, dobírá. Na rozdíl od hry Cosmic Encounter má v této hře každý rod svůj vlastní balíček. Každý balíček se skládá z útočných karet, karet příměří a karet postav, ty budete využívat během střetnutí.

Pojďme se vrhnout na to, jak se tato hra hraje. Na začátku kola si aktivní hráč dobere kartu z balíčku střetnutí, která určí, kterého hráče bude aktivní hráč v daném kole vyzývat. Z aktivního hráče se stává útočník a z druhého obránce. Oba tito hráči si mohou dobrat kartu z balíčku a přemístit jeden žeton moci z karty vůdce na jakoukoli postavu. Poté vyzyvatel určí, kterou postavu do daného střetnutí vyšle a to samé pak učiní obránce. Poté následuje velice důležitá část hry, kdy každý hráč postupně po směru hodinových ručiček může jedné straně nabídnout některou svou postavu jakožto podporu, což samozřejmě může snadno ovlivnit misky vah. Ve hře je mnoho. Váš podporovatel za podporu dostane za případnou výhru ve střetnutí stejnou odměnu jako vy. Ale jde do toho i ze stejným rizikem plynoucím z hrozící prohry. A velice často, téměř vždy, tato podpora nebude zadarmo. Můžete smlouvat, prosit, naléhat, slibovat hory doly… Ale jak to tak bývá – sliby jsou občas od toho, aby se porušovaly. Ale zrovna ve hře o trůny je řada příležitostí, jak si plnění slibu vymoci.

Když už jsou zvoleny postavy ve střetnutí na straně útočníka i obránce, nezbývá, než střetnutí vyhodnotit. Hráči útočníka a obránce (nikoli ti, kteří pouze podporují) tajně zvolí kartu rodu z ruky a lícem dolů ji vyloží na stůl. Poté se najednou otočí a výsledkem může být jedna ze tří možností. Pokud obě strany zahrály kartu útoku – kartu, na které je zobrazeno číslo, nebo kartu postavy, která se pro tyto účely považuje za útočnou kartu s hodnotou 0 – dojde k boji. Číslo na kartě si každý hráč přičte k hodnotě moci všech zúčastněných postav na své straně a který hráč má ve střetnutí větší moc, ten vyhrál. Pak je nutné posoudit, kdo byl útočník, kdo obránce a na základě toho se rozdělují odměny a postihy. Jde o přesun vlivu na kartu rodu jiného háče, zranění postav (odebrání poloviny žetonů moci), zajmutí rukojmích a pod. Pokud oba hráči zahrají kartu příměří, tak k boji nedojde, ale musí se domluvit podmínky tohoto příměří – výměna rukojmích, přesun vlivu apod. Pokud se hráči nedomluví, tak oba dostanou postih. Velice zajímavá je třetí možnost, kdy jeden hráč zahraje kartu příměří a druhý kartu útočnou. Tomuto řešení se říká zrada. Zrádce se v tuto chvíli vyhodnocuje, jakoby vyhrál vojensky, ale kompenzací pro hráče, který byl zrazen, je, že se mu podaří od každého hráče na straně zrádce vzít jednoho rukojmího, což může být pro další průběh hry velice důležité. Pro výše uvedené je nutné podotknout, že hráči se většinou baví o tom, které karty zahrají. Je tam opět prostor pro smlouvání a nabízení všemožných a nemožných věcí, jen aby střetnutí dopadlo tak, aby se to právě jim hodí. Vše jsou také schopny ovlivnit jak schopnosti vůdců jednotlivých rodů, tak i karty postav, které mají hráči na ruce. Každá postava má na své kartě uvedenou svou schopnost a pokud je postava vyslána do střetnutí, tak tuto schopnost můžete zahráním karty rodu spustit. Jedná se o velice silné schopnosti a když už je budete po pár hrát znát, tak si hodně rozmyslíte, jestli do střetnutí s baby Tyrell půjdete anebo ne… Tady vstupuje do hry i další aspekt vašeho vůdce. Karty postavy vašeho vůdce totiž můžete zahrát bez ohledu na to, jakou postavu máte ve střetnutí.

Hra je do značné míry o tom, co se děje mimo hrací desku. Právě o tom přesvědčování k podpoře, slibování věcí za to, že soupeř přistoupí na příměří, na načasování toho, kdy ostatní zradíte a podobně. Pokud by tento aspekt ale na samotnou hru neměl nějaký zásadnější vliv, tak by to bylo špatně. A i z toho důvodu do hry vstupuje již zmíněný mechanismus rukojmích. Prakticky po každém střetnutí se jedna či druhá strana někoho zmocní. Kdo si má vzít od soupeře rukojmího, vezme si buď náhodnou kartu z jeho ruky, vrchní kartu z jeho dobíracího balíčku a nebo si vezme jiného rukojmího, který je v držení jiného rodu. Pokud máte štěstí, skončíte s kartou postavy. Pokud štěstí nemáte, skončíte s kartou útočnou, nebo s kartou příměří. Pokud jste nebrali hráči rukojmího přímo ruky, tak ten naštěstí nemá ani tušení, co za „poklad“ máte ve svém držení. Na základě nějaké dohody můžete rukojmího vrátit, což může být pro daného hráče celkem úleva. Pokud ale nemáte svůj den, můžete se rozhodnout rukojmí mučit. A tam už pak záleží na tom, co se vlastně rozhodnete potrestat. Pokud to je karta postavy, tak daná postava okamžitě ztrácí 4 žetony moci, což ve většině případů znamená její konec (pokud nemá žádný žeton moci a nejedná se o vůdce, je postava zabita a její žeton se otáčí). Když máte jinou kartu jako rukojmí, tak je dopad o poznání mírnější a postižený hráč si pouze musí přesunout jeden žeton moci z postavy ve hře na vůdce. Dobrým nápadem je tak v otázkách rukojmích i dost blafovat.

Se zabíjením postav se váže i způsob, jak tuto hru ukončit. Pokud nějakému hráči zemřou všechny 4 postavy ve hře, hra okamžitě končí a vyhrává ten hráč, který do té chvíle rozdal nejvíce vlivu. Celkem paradoxně tak může vyhrát i ten hráč, kterému byly pobity všechny postavy. Inu, proč ne?

To jsem asi popsal vše, co se týče toho, jak se hra hraje. Můžu se tak vrhnout na popis toho, jak se mi hra líbí. Co se týče zpracování, tak já osobně k němu nemám žádné připomínky, ač je nutné brát v potaz co jsem psal v úvodu ohledně využití grafiky ze seriálu. Seriál mám rád, knížky od George R.R. Martina jsem nikdy pořádně nečetl, takže osobně si nemohu stěžovat a zážitek ze hry mi to v tomto případě spíše vylepšilo. Drobná výtka jde k žetonům moci ve formě korunek. Vypadají fantasticky a rozhodně se v tomto případě jedná o prvek, díky kterému se tato hra odlišuje, ve funkčnosti a praktičnosti jsem však vždy, když jsem je musel třikrát přepočítávat, spatřoval mezery.

Hra rozhodně není pro každého. Už tím, že jde o hru plnou zrady, blafování a přetvářky. Už tím, že většina hry se děje mimo stůl. Pokud jste zarytí eurohráči, kteří u hry vyžadují klid, ticho a přísnou disciplínu, tak zvolte jinou hru. Pokud očekáváte epickou hru plnou atmosféry a příběhů z prostředí ledu a ohně, zvolte jinou hru. Železný trůn je jednoduchý, omezuje se na jeden mechanismus a i ve více hráčích máte určitě do hodiny dohráno. Prvních pár her s nováčky bylo vždy ovlivněno tím, že hráči neznali schopnosti jednotlivých postav. Nevěděli co čekat a spíš to bylo o překvapení. Když se podaří se skupinkou zahrát víc her po sobě, tak hra rozhodně získává plusové body. Komunikace a reakce hráčů už přímo vychází z toho, že tuší, co proti nim stojí. Vy si budete užívat ty chvíle, kdy do střetnutí vyšlete třeba Daeneris, která po spuštění schopnosti nasaje sílu za každý žeton vlivu, který všichni hráči vaší strany rozdali, a stává se z ní doslova zabiják. Každý hráč si bude dlouze rozmýšlet, jestli podpořit vašeho soupeře. A jen vy budete vědět, že kartu Danny ke spuštění její schopnosti na ruce vůbec nemáte 😀

Železný trůn je svým způsobem filler. Já mám rád komunikační hry, mám rád hry, kde je hodně interakce a hlavně hodně sociální interakce (miluji vlkodlaka!!). Hře o Trůny: Železný trůn se velice dobře daří toto tématicky přenést do světa Písní ledu a ohně. Rody jsou vytvořeny tak, aby odpovídaly svým předlohám (vždy morální Starkové, kteří kopou za spravedlnost pro svou rodinu, lstiví Lannisteři), schopnosti jednotlivých postav jsou také velice dobře provázány s originály (Joffrey Lannister mučící rukojmí, Catelyn Stark, která je naopak schopná osvobodit zástupce své rodiny ze zajetí apod.) a celkově jsem si díky mé oblibě seriálu tuto hru užil dokonce více, než původní Cosmic Encounter. Otázkou je ,zda se podaří do češtiny dostat i již zmíněné rozšíření. Základní hra obsahuje rody Lannisterů, Starků, Targaryenů, Tyrrelů a Baratheonů s tím, že každý rod má 5 postav. Další dva rody by jistě zvýšily variabilitu hry a také si myslím, že u této hry platí, že čím více hráčů, tím víc adidas!

„Když hraješ hru o trůny, buď zvítězíš, anebo zemřeš. Žádná střední cesta není!“ Cersei Lannister, bůh ví kdy…

Tímto citátem, kterým obdarovala Cersei Neda v Králově přístavišti, jsem začal celou recenzi. A nutno podotknout, že přímo naráží na další drobnou kaňku na této hře. Dva i více hráčů, kterým zbývá rozdělit už jen jeden žeton vlivu, se v této hře mohou velice jednoduše domluvit a oslavit společné vítězství. Takoví hráči se mohou spojit a zaútočit na nějakého ubožáka a nebo ještě hůř se během vzájemného střetnutí domluvit na příměří a za cenu zvolit výměnu žetonů vlivu. Tady narážím konkrétně na partii hry, které se zúčastnili manželé Čáslavovi. A Petrovi k jasnému vítězství stačilo, aby ve střetnutí zahrál jakoukoli kartu, ale jen kartou příměří se o vítězství „podělil“. Ale přece by Petr Kačenku nezradil – fuj!  😉 Mohou tak vznikat sem tam WTF momenty, které mi do Hry o trůny moc nepasovaly a nedá se říct, že by vždy měli ostatní šanci toto nějak ovlivnit. Ale tak je to i o hráčích. Já jsem si všechny hry i přes toto užil a nemám problém tuto deskovku komukoli doporučit! A na ten moment mezi sezdanými redaktory Deskofobie vlastně teď zpětně vzpomínám nejraději. 😀