RECENZE (Kubrt): Escape Room: Úniková hra

V dnešní recenzi se vrátíme k tématu únikových her. Je to v pořadí druhá recenze Deskofobie na deskovou únikovku. První jste si mohli přečíst recenzi na Unlock! a pokud je tato recenze prvním vašim článkem o deskových únikovkách, určitě se na recenzi Unlocku! podívejte, protože se tam těmto hrám věnujeme i obecněji. Navíc také nemohu slíbit, že se na tuto recenzi nebudu zde odvolávat a že se ubráním srovnání. Ono srovnání těchto her se totiž přímo nabízí a nabízí se i srovnání s dalšími únikovkami, ke kterým se ale v rámci Deskofobie teprve dostaneme. Pokud vás tedy únikové hry zajímají, nastavte si frekvenci a sledujte pozorně naše stránky.

Hra Escape Room: Úniková hra nad všemi zatím vydanými únikovkami vyčnívá. Vyčnívá cenou a vyčnívá tím, co najdete v krabici. Koukat na cenu by bylo asi nespravedlivé a pro posouzení a srovnání je nezbytné přepočíst cenu na hodinu hraní. Jelikož právě hodina je doba, kterou v zatím všech mně známých únikovkách máte na zahrání u jednoho scénáře. V Unlocku jsou scénáře tři, EXITy se prodávají jako samostatné balení jednotlivých scénářů. V Escape Roomu jsou scénáře 4. Co se týče výkonu, tak jsou všechny tyto únikovky v podobné cenové hladině, jen v Escape Roomu toho kupujete prostě víc. Pojďme se proto podívat, čím vyčnívá obsah krabice, to bude zajímavější povídání.

Ostatní únikovky jsou víceméně karetními hrami. U hry Escape room to není. Ne, že by zde karty nebyly. Ale je jich minimum a hrají zanedbatelnou roli v rámci celku. Zde dostáváte do ruky přímo hmatatelné věci. Teda, hmatetelné… Prostě věci. 😀 Jsou většinou také poskytnuty v podobě kusu papíru, ale máte je. Teď to zní asi divně co? Nemáte karty, ale máte jiný kus papíru. Ono prostě tak nějak funguje jinak, když máte kartu, která má červený rámeček, protože to je věc, a kvůli tomu se s ní může dělat to a to, a něco jiného je, když máte v ruce útržky poznámek, kódovací kámen, nákupní seznam, výpis z mobilu apod. Ale dočkáte se i hmatatelnějších věcí než papíru. Každý scénář využívá speciální zařízení, kterému se říká Chrono dekodér (předem upozorňuji, že to často komolím). Tento Chromodeodér má trojí funkci. Odpočítává vám čas do konce scénáře (onu hodinu), slouží pro řešení jednotlivých kódů ve hře a navíc sám funguje jako pomůcka pro řešení šifer, jelikož po svých stranách obsahuje řadu informací užitečných pro luštění – například obsahuje morseovu abecedu, nebudete tak během hry muset googlovat nebo vzpomínat na časy strávené v letních táborech.

Po otevření krabice působí toto zařízení podivně. A také působí podivně plná hrst plastových klíčů, která na vás také určitě vypadne. Zařízení působí tak, že opravdu bylo vytvářeno s ohledem na rozpočet, a první dojem z jeho zpracování na naší straně nebyl nejlepší, ale věřte, že během hry se toto úplně ztratí a Chronodemodér plní ve hře přesně to, co má.

Ve hře jsou čtyři scénáře a každý se dělí do 3 částí. V rámci každé části musí hráči sestavit speciální čtyřmístný kód, který pak pomocí klíčů zadávají do Chronodebugéru. Scénář tak ve své podstatě vždy představuje 3 větší hádanky, které jsou často děleny na pár drobnějších a váš cíl je během scénáře složit postupně 3 čtyřmístné kódy. Hranopromotét hned pozná, jestli jste se kombinaci správných klíčů trefili, nebo jste úplně mimo. Ozve se patřičný zvukový doprovod a vy pak buďto pokračujete další částí scénáře, a nebo brečíte, že jste přišli o drahocennou minutu, kterou vám Krajokombajnér za špatný tip odečetl.

Samotné klíče jsou záludné v tom, že každý je jiný a těch faktorů, v kterých se liší, je celá řada. Nesou na sobě symboly pro čísla, tvary, písmena a další. Ani je tu nebudu jmenovat, protože si myslím, že i to patří k objevování a bádání, které má pro vás hra připravené. Pocit ze správně zadaného kódu do faktického zařízení, které na vás reaguje, přidává do hry obrovskou porci atmosféry a do samotné hry hráče mnohem více vtahuje, než když je vyřešením hádanky „otoč kartu – dobře/správně“, nebo zadání kódu do aplikace v mobilu. Za toto patří této hře ohromné plus.

Pojďme se blíže podívat na jednotlivé scénáře. Ty je doporučeno procházet postupně a i obtížnost má být tomuto přizpůsobena. My jsme toto doporučení poslechli a začali scénářem „Útěk z vězení“. Příjemný, přímočarý. Zavřou vás do vězení (samozřejmě neprávem). Dostanete celu po nějakém geniálním matematikovi, který se snažil z vězení uprchnout za pomoci vědy, ale než se mu to podařilo, tak ho přemístili. Ještě, že si v cele zapomněl své poznámky! Takže váš úkol je jasný. Už po tomto scénáři jsme oba se ženou konstatovali, že to byl náš zatím nejlepší deskoherněúnikový zážitek. A to byl teprve začátek! Další scénář vás zavede do laboratoře trošku odvážného chemika a jeho né úplně šikovné kolegyně, která v době nepřítomnosti profesora upustí baňku s chemikálií, kterou ji profesor doporučil neupustit. Situace se má tak, že se do vzduchu dostala látka, která vás za hodinu usmrtí a protilátka je zamčená v profesorově sejfu. Kdyby vám jen ten profesor zvedal telefon!! Třetí scénář vás umístí do role týmu řešícího jaderné ohrožení. To přesně představuje ta bomba, kterou někdo umístil neznámo kam do města. Nezbývá, než stopovat pohyb podezřelého v posledních dnech, bombu najít a zneškodnit. Poslední scénář se odehrává ve ztraceném Aztéckém chrámu. Úkoly máte dva. Dostat se z něj ve zdraví ven a ideálně u toho najít bájný aztécký poklad. Vašemu mentorovi se to nepovedlo. Ale třeba někdy našel stopy, které budete moct využít!

Scénáře jsou výrazně odlišné, hádanky se neopakují a každý scénář vás dokáže překvapit. Několikrát jsme si doma klepali na čelo a ptali se toho druhého, co to provádí za hloupost, jelikož řešení jsou občas opravdu neortodoxní. Ve hře je mechanismus nápověd. Není to ale jak v jiných hrách, kde nápovědu volíte, když nevíte kudy kam. Tady nápovědy funguji automaticky – v zadaném čase (a chronodemág na to zvukově upozorní) vezmete patřičnou kartičku nápovědy, umístíte ji do speciálního filtru a ten zobrazí drobnou nápovědu. V závislosti na čase jde ale o věc, kterou byste už měli mít vyřešenou a pokud ji ještě nemáte, nápověda vás příjemně nakopne. Za celé 4 scénáře se nám, až na jednu drobnou výjimku, nestalo, že by nápověda byla nepřiměřená a nějak ovlivnila zážitek ze hry. Opravdu se dařilo, že jsme vždy byli časově drobně před nápovědou a i vám to dává vnitřní klid, že vše jde tak, jak má. Oproti systému nápovědy ve hře Unlock! je to o dost něčem jiném a zde to funguje lépe.

Musím ještě zmínit počet hráčů. Na krabici píšou 3-5. My to hráli ve dvou. Na oficiálním fóru je zmínka, že ve dvou lze doporučit první dva scénáře. Poslední dva mají být kvůli vyšší obtížnosti pro dva hráče méně vhodné. My však žádný problém nezaznamenali. Úspěšně jsme vyřešili všechny scénáře a všechny v časovém intervalu 4 – 6 minut od konce. Pravda, poslední scénář byl 4 minuty po konci, ale dali jsme ho. 🙂

Za mě musím hru Escape Room: Úniková hra doporučit a osobně doufám, že se dočkáme i v češtině rozšíření, která už v angličtině vychází.