RECENZE (Kubrt): Arkham Horror 3rd Edition

Arkham Horror je jednou z těch klasik, které se úspěšně ukotvily i v naší krásné kotlině. Možná je to tím, že šlo o mimořádně dobrou hru. Možná to je tím, že v době vydání české verze Arkhamu zas tolik velkých her v češtině nebylo. A asi to bude trochu z obou těchto důvodů. Každopádně pokud už někdo znal Carcassone a Osadníky z Katanu, tak byla i velká šance, že zná Arkham. Buď ho hrál, nebo o něm alespoň slyšel legendy. Čím Arkham vyčníval? Výpravností, hutnou atmosférou, nepovedeným překladem prvního tisku, spoustou pravidel a spoustou pravidel, na které se zapomínalo. Tato vlastně druhá edice hry (a první edice od firmy Fantasy Flight Games (FFG) – původní edice vyšla od firmičky Chaosium) založila celou sérii her nazvanou Arkham Files, v rámci které FFG dnes vydává celou řadu her z prostředí Lovecraftova Mythosu – zmiňme například Mansions of Madness, Elder Sign, Arkham Horror LCG nebo Eldritch Horror. V dnešní recenzi se podíváme na novou – třetí – edici samotného Arkhamu, kterou má na svědomí Nikky Valensová, která je podepsána například i pod hrou Mansions of Madness: Second Edition, a jedná se pravděpodobně o její poslední počin pro FFG. A již v úvodu je potřeba dodat, že jde o hru, která by nemusela být třetí edicí nějaké jiné hry, ale mohla být novou hrou sama o sobě, ale proč té hře nedat známou značku a nezajistit si široké cílové publikum, že?

Třetí edice Arkhamu totiž podle mě není dalším drobným vývojovým stupněm druhého Arkhamu. Když si vezmete například Eldritch Horror, tak má s původním Arkhamem mnohem více společného, jen je vyhlazený a zasazený do jiného měřítka. Měřítko je naopak to, co si z druhé edice odnáší edice třetí, takže se opět vydáme přímo do ulic městečka Arkham v americkém státě Massachusetts. Zůstává také systém střetnutí. Skončíte kolo na poli nemocnice, čeká vás střetnutí v nemocnici. Doberete si kartu z daného balíčku čtvrti a řešíte část věnovanou právě špitálu. Zůstávají také testy závislé na dovednostech vyšetřovatelů, které jsou řešeny kostkami. Ale tím podobnost končí.

Třetí edice Arkhamu se již netočí kolem zvoleného prastarého, kterého se snažíte odpudit zavíráním bran. Každou hrou vás provede scénář, který přesně specifikuje postupné cíle, které ve hře musíte plnit. V základní krabici jsou scénáře k dispozici 4. A ano, pokud znáte Lovecrafta a deskové hry z Mythosu, jistě vám již ze samotné grafiky karet scénářů a názvu scénářů bude jasné, s kým že se to budete pouštět do křížku. Takže o Azathotha, Cthulhua a spol. rozhodně nepřijdeme… Scénář jako takový toho nabízí ale mnohem víc, než více či méně přítomného prastarého. Každý scénář bude mít unikátní sestavení modulární mapy, unikátní balíček karet událostí a unikátní karty zápletek, o kterých se pobavíme ještě později.

Se scénářemi a kartami zápletky se nový Arkham silně inspiroval u živoucí karetní hry Arkham Horror. V této karetce je každá hra jedním krátkým příběhem a vy v rámci hry vždy ovlivňujete, jestli se spustí pozitivní větev příběhu, nebo spíše ta negativní. Vašim úkolem je plnit zadání daného úkolu mise, ale zároveň hasit problémy, které v okolí způsobuje přítomnost zla – monster, bran a dalších elementů ovlivňujících příčetnost. Pokud plníte misi, posouváte příběhem a snad se přibližujete dobrému konci ve scénáři. Pokud se vám ale zároveň nedaří řešit problémy, tak se naopak spouští špatné události a hra vám začíná víc a víc zatápět. Vzniká tak dynamika a větvení příběhu, které je ještě podpořeno tím, že během scénáře můžete i narazit skutečně na body, kdy se můžete rozhodnout o dalším vývoji příběhu. Ve třetí edici deskového Arkhamu je přesně toto zavedeno také kartami zápletky.

Balíček karet zápletky obsahuje očíslované karty. Instrukce pro rozložení hry vám např. řekne, abyste do hry umístili kartu č. 4. Na této kartě je kromě nějakého atmosférického textu i série instrukcí. Karta vám může například říct, že pokud má u sebe vyšetřovatel alespoň 4 stopy a nachází se v lokaci nemocnice, tak tuto kartu může odhodit a z balíčku zápletky si dobrat kartu č. 44.  A dále na ní může být uvedeno, že pokud se ve čtvrti s nemocnicí objeví anomálie, tak tuto kartu ihned odhodíte a doberete si kart č. 45. Dojde tak k větvení vývoje scénáře dle toho, jak jste ve hře úspěšní. Jestli investujete vše do sbírání stop a holt to risknete, že se anomálie nestačí objevit, nebo půjdete spíše opatrně a budete investovat akce do toho. aby se anomálie v dané čtvrti nevyskytla. Což ale také nejde do nekonečna, protože většinou čas neúprosně tiká…

Průběh kola je podobný jak minulému Arkhamu, tak i Eldritchi. Každý hráč dostane do vínku dvě akce a může se tak pohnout, zaútočit, soustředit, nebo například odebírat elementy zkázy z dané lokace. Po té, co všichni odehrají svá kola a šanci dostanou i monstra na herním plánu (která jsou oproti Arkhamu i Eldritchi zjednodušená na kost – prostě se hýbají a pak dávají pro ně konstantní zásah na zdraví i příčetnost), se každý hráč v rámci své lokace střetne. Vezme si kartu dané čtvrti a vyhodnotí střetnutí ve své lokaci. Následuje fáze mýtů. Ta už se však liší. Na rozdíl od předchozího Arkhamu a Eldritche zde tato fáze není řešena karetně, i když z Eldrtiche se opět inspirace vzala. Tam byla tato fáze do značné míry řízena symboly, které se nacházely na dobrané kartě. Třetí edice Arkhamu zůstala pouze u těchto symbolů. Ve hře dostanete množství tokenů, které vyobrazují jednotlivé symboly, které mají v této fázi jasně definovaný význam. Scénář vám pak určí, které z těchto tokenů budou v dané hře k dispozici. Vy je vyberete a vložíte do pytlíčku, nebo jiné vhodné nádoby, ze které budou moct být náhodně vytahovány. V rámci fáze mýtů pak každý hráč/každá postava náhodně vybere dva žetony, a ty se vyhodnotí. Na základě těchto žetonů se do hry přidávají další stopy, přichází zkáza do jednotlivých lokací či rovnou vortex temnoty, objevují se nová monstra a spouští další herní události, které jsou ve hře reprezentovány kartami novinových titulků. Když máte štěstí, tak si vytáhnete prázdný žeton a nic moc se neděje.

Vyšetřovatele, kterých se v této hře zhostíte, není třeba představovat. Jedná se o velice známé tváře – klikaře Rex Murphyho, diplomatku Jenny Barnesová, dobráka Michaela McGlena apod. Každý se svými statistikami, počátečním vybavením a nějakou tou schopností. Ke statistikám se zde nachází jedna novinka. Jako akci se máte šanci soustředit a vzít si žeton některé ze schopností. To vám tuto schopnost permanentně zvyšuje o jedna a navíc můžete žeton schopnosti odhodit a díky tomu si přehodit kostku při testu dané schopnosti. Každá postava má svůj limit, kolik žetonů soustředění pro různé schopnosti může vlastnit. Vždy ke každé schopnosti však jen jeden…

To by asi tak bylo k tomu, jak se hra Arkham Horror Third Edition hraje, nezbývá, než se podělit o to, jaká tahle hra je. Osobně se mi větší důraz na vyprávění zamlouvá. Líbí se mi, že s každým scénářem vstupujete do úplně nového příběhu, který objevujete až v rámci samotné hry. Nevýhodou tohoto je to, že to „objevování“ si užijete vlastně jen jednou s každým scénářem, maximálně dvakrát, pokud se vám druhý průběh bude dařit větvit jinak a příběh poznáte z té druhé strany. Což ale neznamená, že byste si scénář neměli možnost užít při opakovaném hraní. Hra obzvláště ve vyšším počtu hráčů má spíše vyšší obtížnost, takže i tak budete muset hrát scénář typicky několikrát, než se vám podaří zvítězit. S opakovaným hraním se pojí i počet karet střetnutí pro jednotlivé čtvrti. Ano, je jich málo. Podobně jako v Eldritch Horroru. Již od nějaké třetí hry se vám bude stávat, že budete narážet na již řešené střetnutí. Od páté hry to bude téměř pravidlem. Takže postupně přicházíte ještě víc o ten prvek objevování a zažívání nového, což je škoda a osobně se již těším na rozšíření, které toto bude určitě řešit.

Musím moc pochválit nový systém získávání stop. Ke každému scénáři náleží balíček událostí, který má stejný rub jako karty střetnutí. Když máte na hrací plán umístit novou stopu, odeberete kartu z balíčku událostí a do čtvrti, které náleží rub karty událostí, umístíte žeton stopy. Kartu událostí pak zamícháte mezi první tři karty balíčku střetnutí dané čtvrti.  Pokud budete chtít stopu ze čtvrti získat, musíte do dané čtvrti zamířit a hledat. V nejhorším případě vám to vezme jen tři kola. Ale pokud vás hledá víc, je to logicky rychlejší. 🙂 A jsou i další způsoby, jak tomu pomoci. Další háček je, že v rámci střetnutí s kartou události musíte uspět ve zkoušce, jinak stopu nezískáte a ta půjde zpět mezi první tři karty v dané čtvrti. Což tedy už i mně přijde dosti přísné, protože můžete na daném místě už dost dlouho zkejsnout, a to při hře nechcete – je dobré se na to tedy dobře připravit  a zvážit dopředu vaše možnosti.

Při hraní jsem také přišel na celkem nevybalancování hry pro různé počty hráčů. Při hře s dvěma vyšetřovateli mi hra přišla relativně lehká, přímá a bez nějakých extra složitých výzev. Při hře šesti hráčů jsme ale dostávali tak na zadek, že absolutně nechápu, jak by se ta hra dala porazit. Důvod je jednoduchý – žetony osudu, které se tahají dva za každého vyšetřovatele. V šesti hráčích se tak tahá 12 žetonů a dochází k takovému jednorázovému přívalu problémů na herní plán, že na to i v počtu šesti vyšetřovatelů nemáte šanci moc reagovat. Dá se to podle mě naučit a zvyknout si na to (dobře plánovat, pokrývat různé části mapy, neřešit některé z hrozeb apod.). Hrajete rozhodně ale jinou hru, než dva vyšetřovatelé, kteří tahají jen 4 žetony. Ideální se mi jeví, stejně jako v Eldritchi, hra ve 4. Hra vás příjemně tlačí, ale pořád máte pocit, že nějak hrajete a že se jen nemotáte v průšvizích. A také je rozumnější čekání na tah a celková herní doba.

Musím také zmínit modulární herní mapu. Má své plusy, ale také své mínusy. Je rozhodně fajn, že každý scénář má vlastní mapu, vlastní čtvrti a že i díky tomu se hry od sebe více liší.Grafické zpracování mapy mi ale osobně moc nesedne. Je zbytečně tmavé s důrazem na fialovou. Díky tomu je mapa taková rozplizlá a nevýrazná. Ač se lokace od sebe liší a i střetnutí jsou tématická (nádraží, nemocnice apod.), tak to grafická stránka zbytečně potírá a při hře to podle mě ubírá na atmosféře. Důraz byl na celistvost mapy, já bych upřednostnil důraz na dané místo – velký špitál, detail vnitřku klubu apod.  Skládání mapy je také novou nezbytnou činností. Dílky mají u sebe klasické „zámky“. Jdou k sobě ale celkem ztuha a občas budete muset zabrat. Takže celkové hodnocení mapy je za mě neutrální a do jisté míry ho zejména kvůli grafickému rozpliznutí považuji spíše za promarněnou šanci.

Celkové hodnocení této hry si vyloženě říká o soupis plusů a mínusů, které najdete níže v článku. I přes veškerá negativa, která jsem uvedl, považuji Arkham Horror Third Edition za výborný posun v celé antalogii Arkhamů a Eldritche. Oceňuji zejména zaměření na scénář se zachováním principu původní edice hry. Nyní je každá hra významně jiná co do atmosféry a tématu. Důležitou součástí zážitku je také objevování, protože každou hru budou jiné vítězné podmínky a to, o co se v rámci hry budete snažit. Samozřejmě to jde v ruku v ruce s možností opakovaného hraní. Ač o objevování do značné míry při dalších hrách přijdete, nemyslím si, že by Arkham Horror trpěl ve znovuhratelnosti tak, jako např. Panství hrůzy. Každý scénář si rád znovu zahraji, jenom už budu tušit o co v daném scénáři jde, což jsme všichni dělali i u Arkham Horroru a Eldritch Horroru odjakživa. 🙂

Na závěr se sluší odpovědět na jednu zásadní otázku… Nahrazuje třetí edice Arkham Horroru edici druhou? Ano, nahrazuje. Ale jen, pokud máte doma Eldritch Horror. 😀 Eldritch Horror je Arkhamu dvojce podstatně blíž, než třetí edice, kterou považuji za téměř úplně jinou hru. Kdyby ji FFG vydali jako např. Yedle Horror, nikdo by neprotestoval, že to je to samé jako Arkham (protože ani u Eldritche nikdo neprotestoval)…

Pokud máte doma jen dvojku Arkhamu, tak trojka rozhodně neříká „vemte původní Arkham a hoďte ho do koše“! Ale pokud byste měli mít dvojku Arkhamu, Eldritch a trojku Arkhamu, tak z domu logicky půjde druhý Arkham. Herně ho nahrazuje Eldritch a tématicky právě třetí Arkham. Věřím, že je hodně srdcařů, kteří na původní Arkham nedají dopustit, ale ruku právě na to srdce – základy herního designu jsou dnes již zas někde jinde. Bohužel?

Odkaz na Planetu her: http://bit.ly/Arkham-Horror-Third-Edition