PREVIEW (Petr): Tapestry

Hned úvodem bych rád poděkoval vydavatelství Albi za umožnění, zahrát si hru Tapestry ještě před jejím uvedením. Měl jsem možnost si hru zahrát hned dvakrát a v závěru tedy připojím i první dojmy přímo z hraní. Nicméně pojďme to vzít popořadě.

Za hrou Tapestry stojí herní designér Jamey Stegmaier, který se zprvu rozcvičil na hrách jako Viticulture či Euphoria: Build a Better Dystopia, aby v roce 2016 přišel se svou asi dosud nejslavnější hrou Scythe, která uchvátila neotřelým světem výtvarníka Jakuba Rozalskiho a nabídla velmi vybroušenou hratelnost, která sic následovala tradice euro her, ale nerezignovala na příběh a atmosféru. Jamey si poté vyzkoušel populární legacy žánr s hrou Charterstone, ale všichni tak nějak tušili, že na další plnokrevnou pecku si budou muset ještě počkat. Datum v kalendáři bylo podzim 2019 – termín vydání utajovaného a v kuloárech šeptem diskutovaného projektu koberec – neboli Tapestry, jak se hra ve finále jmenuje.

Jedná se o civilizační hru s pravidly, která co do obsahu tvoří sotva pár stran – konkrétně čtyři. Na začátku hry dostane každý hráč dvě velké karty civilizací, z nich si jednu vybere. Zvolená civilizace často určuje styl hry a přináší hráči mnoho výhod včetně vítězných bodů. Kromě civilizace dostane hráč i náhodnou kartu hlavního města. Což je ve skutečnosti jen mřížka 9 x 9 s tečkami, které představují nedostupný terén, na němž se nedá stavět. Centrem hráčovy pozornosti je pak karta blahobytu, kde si pomocí žetonů zaznamenává počet surovin v zásobě, kam pokládá karty tapisérie, jež ho ovlivňují v daném věku a kde se také nachází zásoba budov, které hráč může postavit do svého hlavního města, aby tak odkryl přísun surovin, karet a vítězných bodů pod nimi.

Hra má samozřejmě i velký centrální plán, kde hráči začínají vzdálení od sebe a bude jen na nich, aby si k sobě našli cestu. Případně do středu herního plánu, kde se po vzoru Scythe nachází nejhodnotnější území.

Ve svém tahu má hráč vždy na výběr ze zvýšení blahobytu (což představuje posun do dalšího období a příjem surovin) či pokroku (který tvoří páteř hry). První možnost si ostatně hráči vyzkouší povinně hned v prvním tahu, přesto se jedná o akci, kterou se budou během hry snažit spíše oddálit a maximálně se věnovat rozvoji své civilizace skrz pokrok.

Ten funguje velmi jednoduše. Pokud hráč volí akci pokroku, musí si zároveň vybrat jednu ze čtyř stupnic po okraji herního plánu, zaplatit požadované suroviny a posunout svůj žeton na další následující pole, kde vyhodnotí uvedenou akci.

Stupnice ve hře představují Vojenství, Vědu, Objevitelství a Technologii. Každé odvětví pokroku může přinést hráči citelné výhody. Vojenství je základní cesta k expanzi po herním plánu, můžete obsazovat nová území a dobývat ta, jež náleží soupeřům. Skrz vojenství můžete také do svého hlavního města umístit zbrojnice.

Objevitelství je hlavní cesta k průzkumu mapy a pokud se na danou stupnici soustředíte, můžete to dotáhnout až k průzkumu vesmíru. Stupnice také umožňuje umístit si do hlavního města farmy.

Technologie je stupnice zaměřené na získávání vynálezů, což jsou žluté karty, které si můžete umístit vedle vašeho hlavního města a v průběhu hry je vylepšovat. Každý vynález vám může dát zajímavé výhody, či přinést vítězné body. K zahození není ani další budova do vašeho hlavního města, kterou též můžete skrz vynálezy získat a to už nehovořím o tom, že technologie vám umožňují stavět trhy z vaší karty blahobytu.

Poslední stupnici jsem si nechal na konec, je to stupnice vědy. Ta funguje velmi zajímavým způsobem, protože velmi často využívá velkou zelenou kostku, na které jsou symboly odpovídající všem stupnicím ve hře. Pokud se tedy snažíte pokročit na stupnici vědy, kolikrát pokročíte souběžně i v jiném odvětví. Pochopitelně ani na této stupnici nechybí možnost stavět budovy do hlavního města.

Posouvání se na stupnicích je alfa a omega celé hry. Hráč na tahu zaplatí suroviny, posune se a vyhodnotí pole na jedné ze stupnic. Tak to je. A to je také důvod, proč mohou mít pravidla jen čtyři strany. Vše se samozřejmě komplikuje na samotných stupnicích a navíc čím dál jste, tím je pro vás další posun dražší. Ale pokud jste dostatečně rychlí a jako první překročíte určité milníky na stupnicích, můžete do svého města získat velké monumenty, které zaberou více polí najednou a o to tu v neposlední řadě také jde.

Pokud se hráč nemůže ani na jedné ze stupnic posunout, zpravidla proto, že je chudý jak kostelní myš a nezbývají mu žádné suroviny. Musí zvolit akci zvýšení blahobytu. Ta reprezentuje posun hráče do dalšího období. Součástí toho je vyhodnocení stavby města, kdy hráč získá vítězné body za každé zastavěné řádky či sloupce. Vylepšují se vynálezy a také do toho často promluví schopnost dané civilizace. Zároveň hráč umístí na svou desku blahobytu novou kartu tapisérie. Ta určí podmínky pro následující období či přinese alespoň jednorázový efekt. V závěru zvýšení blahobytu hráč obdrží příjem surovin, dle ikon odkrytých na své desce. A jede se dál. Tedy do momentu, kdy hráč provede páté zvýšení blahobytu a nemá už kam umístit další kartu tapisérie. V ten okamžik dovyhodnotí všechny efekty a příjmy vítězných bodů, ale nadále se hry v podstatě neúčastní a čeká, až dohrají všichni ostatní. Jakmile se tak stane, je hráč s nejvíce vítěznými body prohlášen za vítěze.

Na celé hře Tapestry je zcela jasně patrný rukopis Jameyho Stegmaiera. Hra má velmi blízko k Scythe v mnoha ohledech. Obě dvě staví na osvědčených euro mechanismech, přičemž hry nemají komplikovaná pravidla. V případě Tapestry se jedná dokonce o homeopaticky destilovaná pravidla a většinu informací potřebných k samotnému hraní naleznete na přehledových kartách.

Obě hry mají i velmi podobnou úroveň konfliktu mezi hráči. I v Tapestry je jasně cítit, že herní design se tomu snaží trochu napomoci. Máte tady opět závod do středu herního plánu a odměnu za dva provedené souboje s vašimi protihráči. Vítězných bodů za to není zrovna málo, ale v celkovém součtu to mohou hráči i ignorovat a hrát Tapestry zcela mírumilovně. Přesto Tapestry netrpí na absenci herní interakce. Nejednou se nám stalo, že jsme si navzájem zničili plány například hromadným posunem na určité stupnici, či do hry vstoupila tapisérie, jež znemožnila určité akce. Tahy soupeřů vás určitě ovlivňují a to je jednoznačně klad. Přesto od hry určitě nečekejte velké válečné konflikty a vítězoslavná tažení napříč herním plánem s armádou, před kterou by se zalekl a zamkl na záchodcích i Alexandr Veliký. Nic takového v Tapestry nedostanete.

V podstatě obdobný odstavec bych mohl napsat i o civilizačním aspektu hry. Tapestry JE civilizační hra ve smyslu, že dostanete unikátní civilizaci a snažíte se ji dostat co nejdále, ale ze hry nemáte pocit, že byste začínali s tlupou neandrtálců a končili expanzí do vesmíru. Tedy ne že by ve hře nebylo políčko pro lety do vesmíru, je. Ale jeho význam je smrsknutý na „dober si tři dílky vesmíru a jeden z nich vylož před sebe“, přičemž dílek vesmíru na sobě může mít určité množství bodů či surovin a to je v jádru všechno. Chci tím říci, že Tapestry má jako téma rozvoj civilizací, ale po herní stránce není a nikdy nebude konkurencí pro civilizační hry typu Sid Meier´s Civilization, Clash of Cultures či Through the Ages.

Míru abstrakce ve hře krásně ilustruje vaše hlavní město. Postupem hry se snažíte zastavit co největší oblast, protože vám to dát buď suroviny či vítězné body. Stavění jde jednodušeji s velkými budovami, které můžete získat buď skrz dostatečně rychlý pokrok na stupnicích či pomocí vynálezů. Budovy samy o sobě ale nic nedělají, jen zabírají více místa. Pochopitelně mohou být majestátní připomínkou vašeho pokroku v daném odvětví, ale mnohem více jsou jen moduritovou hmotou, jež prostě zabírá více místa.

Ve hře pak mohou nastat i docela komické situace, kdy si začnete číst popisky jednotlivých polí a zjistíte, že váš národ sic ovládá teprve lukostřelbu, ale už brázdí moře na obřích bitevních lodích. Jak to by v reálu fungovalo… si neodvažuji představit. Je to ale tak. Nic vám v tom nezabrání a pokrok napříč věky ve hře po pravdě příliš neucítíte.

Velmi diskutabilní je také fakt, že v obou našich testovacích partiích skončil jeden hráč cca 30 minut před koncem hry a musel se tady půl hodiny koukat, jak ostatní dohrávají. Je totiž jen na vás, jak rychle chcete hrou projít. Je očividné, že hra příliš nebenefituje rychlý styl, ale může se sejít civilizace s vhodnými tapisériemi a i svižná hra může být cesta k vítězství. Jen se pak odsoudíte i k několika desítkám minut pasivní zábavy.

To by všechno sečteno a podtrženo mohlo znít velmi negativně, ale pravda je taková, že jsem ze hry nadšený. Proč? V první řadě šestnáct civilizací a co jsem měl zatím možnost vyzkoušet, tak každá opravdu výrazně promění herní styl. Což je naprosto fantastické a ve zdánlivě jednoduchém pravidlovém rámci se tak skrývá vysoká znovuhratelnost.

Velikou roli hrají i karty tapisérie, které vám mohou hodně dát, ale občas i trochu uškodit. Nicméně získat jich větší množství, aby hráč měl na výběr, není příliš jednoduché a vyžaduje už specificky zaměřenou herní strategii.

Hra je krásným příkladem čistého a funkčního designu. Pokud by nějak měli vypadat moderní společenské hry, tak Tapestry je zářný příklad brilantního game designu, který by se měl ukazovat na školách a vtloukat do hlavy všem začínajícím autorům. Pár stran pravidel a přitom ohromný strategický potenciál, který se navíc každé kolo mění, protože jednotlivá pole na stupnicích nabízejí velkou škálu akcí. Hra ani v jeden okamžik nenudí, protože stále máte nové a nové podněty. Přitom zachovává vaše rozhodování v rozumných mezích a tak jen zřídka se někdo nechá možnostmi paralyzovat.

Pokud se v budoucnu těším na další testování nějaké hry, tak je to právě Tapestry. Domnívám se, že v ní je ještě mnohé co objevit. Množství kombinací a vlivů je tak veliké, že může přinést až nečekané výsledky. Hra vychází v češtině u vydavatelství Albi 1. 11. 2019 za doporučenou cenu 1 990,-