Oznámení deskové hry Fallout je trochu nešťastné, protože tomu není tak dlouho, co Modiphius Entertainment ukázali připravovanou figurkovku ze stejného vesmíru. Je tedy nasnadě, že si to hráči budou plést a možná dokonce ani nezaznamenají, že Fallout pod taktovkou Fantasy Flight Games je čistokrevná desková hra těžící ze 3 a 4 dílů stejnojmenné počítačové hry od Bethesda Softworks.
Hned na úvod bych se měl přiznat, že jsem žádný moderní Fallout nehrál. Několikrát jsem se o to pokoušel, ale hned na začátku mi nějaký bug způsobil, že jsem nebyl schopen dokončit tutorial a má aktuální verze 3ky se následně ve Steamu, kdo ví proč, označila příznakem RU a já se na ní bojím kliknout. Toliko bychom měli k předloze. Na druhou stranu jsem měl možnost zahrát si betu deskové hry Fallout a tak pevně věřím, že vám mohu podat pár zákulisních informací.
Nejprve nějaká základní fakta. Hra je určená pro 1-4 hráče a herní doba by se měla pohybovat mezi 120-180 minutami, což mohu sám potvrdit. Hra je občas označována jako kooperativní, ale není to pravda. Každý z hráčů hraje víceméně sám za sebe a také musí zvítězit sám za sebe. Se svojí postavou se pohybujete neúprosnou pustinou zdevastovanou všudy patrnou apokalypsou, která stále drásá tkáně všech přeživších bytostí. Na celou hru koukáte z vetší perspektivy než je zvykem například u dungeon crawl her (Descent), z části náhodná mapa sestavená dle daného scénáře poskytuje pohled na cesty, města, vaulty… Každý hexový dílek je rozdělen na několik částí a musíte si dávat pozor na radioaktivitu, která vám velmi škodí – tedy pokud nejste ghoul.
Po krajině se potulují i příšery, které jsou reprezentovány menšími žetony s vyznačenou informací, kterou potřebujete, abyste je mohli vyzvat na souboj. Vaši spoluhráči se s vámi mohou potkat v lokaci, či pro vás mohou objevit kousek mapy, který se do té doby skrýval za kopcem. Ale nemůžete se vzájemně napadat, ani si nějak výrazně pomáhat. Občas jste spíše naštvaní, že posunete příběh o kousek dále a najednou vám do toho vstoupí další hráč, který vám vybrabčí odměnu.
Příběh je alfou a omegou deskoherního Falloutu. Mám z toho trochu pocit, že to bylo hlavní zadání ze strany vydavatele, kdy deskoherní adaptace typu This War of Mine na sebe strhávají velkou pozornost. Fallout by se s trochou přimhouření oka dal přirovnat k Zimě mrtvých. I tady máte velký balíček karet setkání, které často vyžadují nějaké hráčské rozhodnutí. Ale oproti Zimě mrtvých jde Fallout o něco dál.
Na začátku hry dostanete scénářem danou kartu, která vás uvede do děje. Například zjistíte, že se místní lidé obávají bytostí synth, které vypadají jako člověk, jednají jako člověk, ale ve skutečnosti jsou umělými bytostmi. Je jen na vás, zda se budete snažit rozklíčovat více podrobností nebo jestli se bezhlavě vrhnete na hon synthů. Podle vašeho rozhodnutí a jednání přicházejí do hry další karty a ty vás staví před další herní rozhodnutí. Ale jako v každém správném RPG ani tady nemusíte následovat hlavní dějovou linii, klidně se můžete vrhnout na průzkum nedalekých ruin a doufat, že tam třeba vyplašíte loupeživou bandu mutantů, kterým byste mohli odpomoci od nějakých nezákonně nabytých kvérů. Možná tím i nastartujete vedlejší quest, protože zjistíte, že to ve skutečnosti bylo celé past nastražená vaším dávným nepřítelem. Tak jako tak jsou všechny tyto události řízeny kartami, které dohledáváte podle čísla v herním balíků. Pokud jste si ho před hrou zamíchali, dostanete navíc takovou hru ve hře.
Vaše postava má svou vlastní herní desku. Ve spodní části je vyznačeno, kolik máte životů a kdykoliv o nějaký přijdete, musíte posunout červeným válečkem směrem vlevo. Blbé je, že naproti mu jde žeton ozáření, které vám vzrůstá pobytem v nevhodných částech krajiny. Pokud se oba válečky potkají, je s vámi kámen ámen, ale ve Falloutu to moc neznamená. O něco málo přijdete, ale hrajete dál. Takže se nemusíte bát ani nějaké té potyčky na nože (mačety, bazuky).
Ostatně souboj je celý kostkový a značně náhodný. Příšery mají na sobě vyznačeno kde jsou citlivé a kde jim tudíž musíte způsobit bebí. Na kostkách jsou stejné symboly a tak se snažíte o shodu. Pokud nějaký supermutant podlehne jen třem ranám do květáku, tak je vám tak trochu k prdínku, když na kostkách padly samé ruce a nohy. Prostě potřebujete hodit tu myslivnu, aby se odporoučel a přestal zaclánět ve výhledu. Některé zbraně a odemčené schopnosti vám pak dávají možnost přehození. Ale počítejte s tím, že nejsilnější nepřátelé ve hře můžete porazit opravdu jen tak, že na všech třech kostkách hodíte ekvivalent šestky – kdy se vám toto naposledy stalo?
Nicméně každá mrtvola vychládající u vašich nohou pro vás znamená zkušenosti. Ty se počítají na vaší desce pomocí šedivého válečku a ťapnout musíte na každé písmeno, které máte odemčené. Když se válečkem vrátíte zpátky na začátek, postoupíte na další úroveň. Na začátku hry logicky nemáte odemčeno nic a tak i skolení okolo letícího motýla vás vystřelí na další level a vy můžete zahrabošit v hromádce písmenek, to si pak přidáte na svůj panel a hnedle je zisk dalšího o něco oddálen. Je jasné, že první dvě tři písmenka z onoho S.P.E.C.I.A.L. získáte rychle a snadno, ale pak už to jde čím dál tím více z tuha. Každé písmenko vám pak dává výhodu do určitých zkoušek protože třeba I. znamená Inteligence a tak kdykoliv bude vaše postava ve hře luštit křížovku (nebo něco podobného) bude fajn mít odpovídající schopnost. Tu můžete získat i plněním questů.
Navíc pokud máte štěstí/smůlu a taháte si z hromádky žetonů písmenka, která už máte na svém panelu, dostanete místo něj perk – to jest jednorázovou schopnost (kartu), kterou můžete zahodit v určité situaci výměnou za nemalý bonus.
Když jsme u desky hráče tak ještě zmíním karty s palci, které si střádáte na pravé straně. Ty v podstatě určují vítěze, potřebujete jich totiž nastřádat určité množství, abyste se mohli prohlásit za krále herní partie. Na jejich lícové straně jsou další možnosti, jak přijít k dalším palcům. Často je to spojeno se soupeřícími frakcemi. Ve hře se potkáte s Brotherhood of Steel, The Institute nebo Slaver (teď nechám pár minut fanoušky Falloutu jásat). Scénář vždy určuje dvě ze zúčastněných frakcí a různé herní události a jednání samotných hráčů ovlivňuje, jak si tyto frakce vzájemně vedou. No a právě karty palců vás mohou přiřadit na tu či onu stranu a tím trochu ovlivňovat vaše jednání. Ale neznamená to, že byste se nemohli chovat jako proradný skunk, jen pak počítejte, že se na vaší desce hráče objeví červený rohatý žeton, který zapříčiní, že si s vámi třeba lidé v nedaleké osadě nebudou chtít povídat o vašich zálibách.
To už se dostávám k samotnému závěru. Toto není recenze, abych vám teď napsal nějaké hodnocení a udělil Falloutu známku na vysvědčení. Mám za sebou jednu partii a to není zdaleka dostatek, abych mohl hodnotit. Zároveň se jednalo o betu a finální hra se může lišit. Ale alespoň nějaké zamyšlení si neodpustím. Pokud ve hře něco funguje, tak je to příběh. Karty dobrodružství jsou hezkým, byť ne zcela originálním nápadem, který dokáže dostat do hry potřebnou atmosféru. Nadšenci počítačového Falloutu budou navíc uneseni ze setkání se starými známými a ze znovuprožití příběhů, které jim rozbuší fanouškovské srdce. Pokud se trochu oprostíte od tématu, zůstane čistě AT hra plná kostek a všudypřítomné náhody. Ani ultrakrutopřísně vylevelovaná postava nám nezaručí úspěch v bitvě.
Trochu zvláštně také působí ono kooperativně nekooperativní hraní, které mi atmosférou připomnělo deskovku Zaklínače, kde také postavy pobíhají po plánu, nesoupeří ale ani si nijak nepomáhají. To ze hry vymazává napětí mimo vaše tahy a přijde mi to trochu škoda. V čistě kooperativních hrách se vzájemně radíte, v kompetitivních zase čelíte útoku protihráčů. Tady není ani jedno a často se přistihnete, že sledujete Štefana (Romana či Alžbětu) jen proto, abyste se jim mohli zlomyslně smát, až jim nebudou ve zkoušce padat kostky.
Každopádně si ale chci Fallout znovu zahrát a těším se, až vyjde. Pochopitelně by mu vzhledem k množství textu pomohla lokalizace od Blackfire, ale o tom zatím žádné zprávy nemáme. Je více než pravděpodobné, že FFG bude až do vydání pouštět další a další informace a hru si bude možno vyzkoušet na větších výstavách. Pokud dostanu další šanci, určitě rád doplním i toto preview.
Špatný špatný, přirovnání k Zaklínači je smutné – to je učebnicový příkald výborné licence která dopadla katastrofálně (nudně). Jinde jsem to viděl srovnávat s Mage Knightem, což by bylo super – ale tam ten multiplayer solitaire funguje bo člověk může extenzivně plánovat. Tady to zní na absenci interakce i nemožnost pořádného plánování (spousta náhody všude) s nudným bojovým systémem, takže si na Fallout nevsadím. A to jsem si myslel hned po ohlášení že to bude must buy. Sad panda.
Člověk, který nehrál PC předlohu deskovku by neměl dělat preview. Nebo se aspoň vystříhat slov jako „nebo co to je“, které říkají „je mi jedno jak hodně humptnu do vašeho fan světa
A proč by nemohl dělat preview na deskovku, jejíž PC předlohu nehrál? To by tím pádem nesměl dělat preview na hry podle filmů, které neviděl nebo knížek, které nečetl. Pokud se jedná o odborníka v oblasti DESKOVÝCH her, přečtu si preview na DESKOVOU hru mnohem radši od něj, než od fanouška PC předlohy, který ale nerozumí deskovkám. Navíc jsem zmíněnou větu „nebo co to je“ v textu vůbec nenašel, takže nevidím problém v jeho psaní, ale v tvém čtení.