PREVIEW: Star Wars – Rebellion

Ještě tak před rokem jsme dělali rozhovor s Antonem Torresem z FFG o připravovaných hrách a útočili jsme na něj, že se firma točí v kruhu a místo krásných velkých her nám servíruje věci typu Star Wars: Imperial Assault. Přiznejme, že to sice není špatná hra, ale pořád je to pouze klon Descentu. O rok později máme v rukách obří krabici Forbidden Stars a na dveře klepe další macek v podobě čerstvě oznámené Star Wars: Rebellion.

Deskofobie měla možnost účastnit se beta testu SW:R a řádně nás svrběly prsty, když jsme podepisovali mlčenlivost. Teď je ale hra oficiálně představená a my se může vrhnout na podrobné preview.

Autorem hry je Corey Konieczka a co vás zaujme možná více, je opět naducaná krabice s obřím herním plánem a téměř dvěma stovkami figurek, mezi kterými nechybí kráčející AT-AT či dokonce samotná Hvězda smrti. Celá hra je zasazená do “starých” Star Wars. Opět se tedy potkáte s princeznou Leiou v době, kdy ji ještě zlaté bikiny slušely a blonďáček Skywalker se z čirého zoufalství, že ve vesmíru neexistuje skautská organizace, přidá k řádu Jediů.

Jeden by čekal, že FFG se bude spíše snažit svézt na popularitě nového filmu Star Wars: Síla se probouzí, než se vracet do časů příběhů již řečených. Ale třeba nám něco uniká, mezi námi není žádný pravověrný starwarskák, přestože disponujeme elementární schopností rozeznat Darth Vadera od Klingona.

Základní pojetí hry je konfliktní převahová strategie mezi dvěma hráči. Ano, hra je sice pro 2 až 4 hráče, ale zúčastněné strany jsou pouze dvě, takže v případě hry více hráčů musí někteří kooperovat za stejnými cíli. Vzhledem k tomu, že hra aktivně pracuje se skrytou informací, není toto řešení příliš šťastné a tak u nás v redakci na SW:R nahlížíme jako na hru čistě pro dva hráče.

Jeden z hráčů se tedy ujímá role Galaktického impéria a druhý se mu pokusí vzdorovat coby velitel rebelů. Každý z hráčů má své vlastní cíle, které musí splnit a základem hry tedy není prosté „vybuduj co největší flotilu a pojeď všechno a všechny okolo“.

V úplném počátku hry si rebelský hráč musí zvolit systém, na kterém ukryje svou základnu. To funguje velice jednoduše. Každá planeta na herním plánu, tedy respektive planetární systém, má příslušnou kartu. Hráč jednu z nich vybere a vloží lícem dolů k hernímu plánu, kde je vyznačena oblast pro skrytou základnu. Tím definuje, kde se ukrývá. Do doby, než bude jeho základna odhalena, bude vyrobené jednotky a naverbované vojáky pokládat právě do speciální oblasti na herním plánu, která symbolizuje skrytou základnu. V momentě, kdy imperiální hráč základnu objeví, jsou jednotky přesunuty přímo na příslušný systém na herní mapě. Rebelský hráč má ale možnost jednotky nejen vyrábět, ale také je potají přesouvat ze základny pryč – případně naopak. To mu umožňuje optimalizovat síly tak, aby ideálně vzdoroval rozpínajícímu se Impériu.

Na začátku hry tedy imperiální hráč netuší, kde je základna rebelů, ale cílem hry pro temnou stranu síly, je právě základnu vypátrat a vyhladit. K tomu vede hned několik cest, od prostého rozpínání se po galaxii a propátrávání planet imperiálními vojáky, až po pravidelné vysílání pátracích dronů. Jak třeba funguje pátrání pomocí dronů? Strašně jednoduše. Imperiální hráč si každé kolo dobere dvě karty z balíčku zbývajících karet planetárních systémů. To mu dává informaci, kde se rebelský hráč NEukrývá. A postupně se smyčka utahuje.

Hlavní část herního kola tvoří plánování karet (plnění misí) a přesun jednotek (boj). K obojímu ale potřebujete podporu velitelů a těch máte omezené množství. Vždy se tedy musíte rozhodnout, zda veliteli svěříte velení jednotek, nebo ho pošlete na nějakou planetu kout politické pikle.

V jádru má tedy hráč jen dvě možnosti, co s velitelem udělat, ale i z toho následně vzniká velká spousta možností a strategických rozhodnutí. Karty, které máte na ruce, vám mohou umožnit tajný přesun jednotek. Dát vliv v nějakém planetárním systému, který vám následně umožní vyrábět na dané planetě vojenskou sílu. Pokud jste rebelský hráč, můžete sabotovat Impérium a bránit mu v postupu a tak dále. Karet je hodně a celá řada z nich má opravdu tématické akce. Můžete například verbovat rebelské jednotky soupeři pod nosem. Tedy alespoň se o to pokusit. Když zahrajete nějakou kartu, tak k ní přidělíte velitele, ten má na sobě specifické ikony a ty musí odpovídat charakteru mise. Jinými slovy řečeno politickou misi musí plnit politicky zdatný velitel. Tedy alespoň by měl, aby dostal dostatek kostek k hodu na úspěch. Protihráč má možnost vyslat na inkriminované místo i svého velitele, který má stejné symboly, a bránit Impériu v plnění mise.

Celý tento mechanismus dává hře velký taktický rozměr, kdy se budete muset rozhodovat, kolik velitelů přidělíte na naplánované karty a kolik si necháte stále v rezervě, aby mohli aktivně bránit soupeři v plnění jeho nekalých cílů.

Ještě těžší hlavu budete mít z toho, že jednotky na plánu se taktéž přesouvají pomocí velitelů. Prostě vezmete svého hlavouna a pošlete ho do nějakého planetárního systému a on k sobě z okolí svolá jednotky. Tím ho ale nemůžete použít na karty misí ani na blokování protihráče. Budete se muset rozhodnout, co je pro vás nejlepší a nebo se snažit co nejrychleji naverbovat další velitele.

Na konci některých kol máte možnost získat nové velitele a případně vyrábět nové jednotky. Velitelé mají unikátní schopnosti a často dokáží výrazně ovlivnit situaci na herním plánu. Už jenom to, že třeba Han Solo dokáže na určitém planetárním systému vypátrat Žvejkala, rozhodně stojí za to. Musí si ale dávat pozor, protože imperiální hráč ho dokáže polapit a zalaminovat do karbonitu. Jiné velitele si zase budete muset náležitě hýčkat. Například zmiňovaný Luke Skywalker není špatný, ale když ho necháte pátrat na planetě Dagobah po zeleném skřítkovi, rázem se stane silnějším.

Z toho všeho už máte alespoň nějakou představu o hře, ale ještě nám chybí dvě věci. Tou první je cíl rebelského hráče. Teď už víme, že temná strana síly pátrá po vzbouřencích a snaží se je vyhladit, ale jaký mají cíl rebelové? Inu zvyšovat svůj vliv v galaxii a dostatečně dlouho vzdorovat Impériu. Je to tedy do značné míry hra o čas. Herní deska má v levé části stupnici, kde jsou umístěny dva žetony. Jeden se každé kolo posouvá výše a ukazuje hráčům, kdy mají možnost verbovat nové velitele či vyrábět vojenskou sílu. Druhý žeton začíná z opačného konce a dolů ho může posouvat rebelský hráč pomocí plnění cílů. To jsou další karty, které mají často text ve smyslu: znič Star Destroyer, získej vliv na všech planetách v jednom regionu a tak dále. Pokud se rebelskému hráči podaří splnit podmínky, smí si za odměnu posunout horní žeton, symbolizující vliv rebelů v galaxii, směrem dolů a zkrátit tak Impériu čas. Ve chvíli, kdy se žetony vzájemně potkají, vyhrává světlá strana síly.

Balíček cílů je pro rebelského hráče zásadní, nejen že mu pomáhá hru uspíšit a zamezit tak objevení rebelské základny, ale zároveň se v balíčku nachází i plány hvězdy smrti, nejobávanější zbraně v galaxii, kterou nelze porazit běžným způsobem.

Tím se dostáváme k poslední věci, o které chceme v rámci tohoto preview hovořit. Souboj. Ten je kostkový, ale využívá i karty. Ve chvíli, kdy se znepřátelené jednotky potkají, nastává válečná vřava. Každý z hráčů má možnost poslat do konfliktu další velitele, které má ještě v zásobě. Tito velitelé sice nepřidávají žádné kostky do souboje, ale umožňují nabrat si strategické karty, které mají často schopnost udělit zranění, či se zranění vyhnout, případně další rozličné kulišárny. Pak se chvíli hází kostkami, ale je to zajímavě vymyšlené. Kostky jsou červené a černé a dostanete je podle typu jednotek, které máte v souboji. Počet životů, které má konkrétní jednotka, je také buď v černé či červené barvě. No a zranění musíte přidělovat právě podle barvy. Výjimkou tvoří ojedinělý symbol kritického zásahu, který můžete přiřadit nezávisle na barvě. Takto to zní možná složitě, ale v jádru není a vytváří to velmi tematické situace. Můžete mít třeba houf stormtrooperů, ale když je pošlete na oplechovaný airspeeder… nic moc s ním nezmůžou.

Jednotky jsou obecně velmi důležité, zejména vesmírné lodě, které nejenže bojují na orbitě, ale hlavně převáží pozemní jednotky. Pokud se tedy jeden hráč soustředí na strategické ničení lodí, výrazně tím omezí možnosti druhého hráče.

Zničené jednotky přitom ale neznamenají okamžitou prohru. Tedy… pokud se nejednalo o rebelskou základnu. Jednotky mají sice omezené životy a můžete je šrotovat po houfech (velitelé se zabít nedají), ale zároveň neustále vyrábíte nové na všech systémech, kde máte podporu.

Ve hře Star Wars: Rebellion se nepočítá se surovinami, za které byste nakupovali nové jednotky. Místo toho je u každé planety uvedeno, jaké jednotky je schopna vyrobit, pokud si ji hráč podmaní. To je velmi jednoduché, ale má to svůj háček. Vyrobené jednotky nejdou hned do zásoby hráče, místo toho je umístí na časovou osu. Obvykle trvá i několik kol, než se daná jednotka dostane do hry. To ale způsobuje zajímavé herní situace, kdy sice můžete protihráče pojet v epických bitvách, ale on už má většinou vyrobené další jednotky, které vzápětí přijdou do hry.

Souboje ve SW:R nejsou určující tak, jako například ve hře Forbidden Stars. Vojenská síla je pořád výhodou, ale vítězství nezaručí. Ani pokud Impérium postaví druhou hvězdu smrti a začne drolit planety na jemný štěrk. Je to závod o čas. Dokáží rebelové udržet svou základnu skrytou dostatečně dlouho a zasít sémě vzpoury? Nebo Darth Vader přijde s temnotou aby zničil poslední záblesk naděje? Je to jen na vás. Tato hra dokáže vytvářet krásné příběhy.

Počítejte s tím, že SW:R je VELKÁ hra. Nejen herním plánem a spoustou figurek, ale i herní dobou. Naše testovací partie se pohybovaly obvykle okolo 3-4 hodin. Pravidlově není hra těžká, ostatně tištěná pravidla mají cca 20 stran a obsahují celou řadu příkladů. Ale možností, které hráč má, cest, kterými se může vydat, je nespočet. Velitelů je stále nedostatek a tak pořád řešíte, kdy a jak které využít.

Verze hry, kterou máme v redakci k dispozici, je označena jako BETA a tak se může oproti finální verzi ještě ledasco změnit, ale z předchozích zkušeností víme, že takovéto změny bývají většinou minimální. Každopádně se ale na tuto hru neskutečně těšíme, protože epických válečných strategií pro dva není nikdy dost a Horus Heresy se nedá hrát pořád dokola. Navíc… tady je Hvězda smrti.

[bgg id=187645]