Nedávno se nám dostala do redakce hra Ashes: Rise of the Phoenixborn. Původně jsme měli v plánu rovnou recenzi, ale testování hry se trochu protáhlo a pak jsme ji už museli vrátit. Takže finální verdikt nevzneseme, ale možná by vás zajímaly dojmy po cca 4-5 hrách.
Nejprve ale ke hře samotné, ta se totiž na první pohled maskuje za epigona Magic: The Gathering. I zde se jedná o mocné mágy, kteří vyvolávají bytosti, jež mají za ně nasadit kožich v krvavé bitvě. Sem tam nějaký fireball či blesk z čisté oblohy taktéž přítomen. Základní rozdíl by tedy šlo spatřit jen v tom, že Ashes není primárně sběratelskou hrou a v základní krabici najdete 247 karet, 6 Phoenixbornů (mágů) a 40 docela velkých a docela hezkých kostek.
Každý Phoenixborn má svůj tématický balíček, se kterým můžete okamžitě začít hrát. Jakmile si hru trochu osvojíte, můžete se pustit do vlastní stavby balíčků. Ale nemusíte, klidně to můžete nechat jako out-of-the-box zkušenost. Je to jen na vás.
Jakmile hru rozhýbete, ukáže se první omyl. Není to klon Magicu. Tam kde třeba EPIC neskrývá svou inspiraci, tam je Ashes přirovnáván spíše neprávem. Mnohem více se svým pojetím blíží například Mage Wars – zejména nové verzi Academy. Jde totiž o to, že herní balíček mate rozdělený na dvě poloviny – černý a šedý.
Ten černý máte plně k dispozici a skrývá několik potvor, které můžete vyvolat do hry, ale ne rovnou, musíte k tomu mít nejprve ve hře příslušné kouzlo a to se zase naopak skrývá v šedém balíčku. Ten ale obsahuje pouze 10 karet ve 3 kopiích, takže máte opravdu velkou šanci, že dostanete na ruku postupně vše, co ke své strategii potřebujete. V Ashes existuje náhoda v podobě toho, jaké karty si doberete na ruku, ale vzhledem k množství karet, je to náhoda velmi malá.
Tajemství spočívá v kostkách. Mage Wars používají kostky pro souboj, ale Ashes zachovává souboj čistě v rámci prostého porovnání útok-počet životů. Dynamika je zakletá ve zdrojích, které potřebujete k vyvolávání karet na bojiště. Zdroje jsou na kostkách a mají tři úrovně, přičemž ta vyšší vždy dokáže zastoupit tu nižší. Na začátku tahu si hodíte 10 kostkami a následně se snažíte je co nejefektivněji využít. Hrajete za ně karty, používáte speciální schopnosti. Jakmile vám kostky dojdou, musíte pasovat.
Tady už vidíte základní myšlenku hry. Hráč má skoro od samotného počátku volnou ruku v tom, co a jak hrát. Někdy mu ale špatný hod kostek trochu oseká křidélka, jindy ho pro změnu nakopne.
Každý Phoenixborn má stanovený počet životů a množství kouzel, které může mít v záloze či přímo na bojišti. Také vždy disponuje nějakou svou unikátní schopností. Každý z předpřipravených balíčků se hraje trochu jinak a určitě je zábava to všechno objevovat. Většina herních partií se pohybuje okolo 20 minut a to je na podobnou karetní hru tak akorát. A samozřejmě, jakmile se pustíte do stavby vlastních balíčků, můžete s hrou Ashes strávit hodiny a hodiny.
Úskalí, která ve hře spatřujeme, jsou primárně dvě. Za prvé to je malý počet karet v balíku a pak nestálé opakování naučených kombinací. Už u třetí hry jsme měli pocit, že se ze hry začíná vytrácet napětí. Pokud hrajete s předpřipravenými balíky, v podstatě víte, proti čemu jdete a váš soupeř nemůže vytvářet nějaké nečekané kombinace. Prostě vyloží tohle a tohle, protože to funguje a aktuálně na to má kostky. Toto se může vytratit v momentě, kdy hra získá nějaké rozšíření a více se otevřou možnosti pro stavbu vlastních balíčků.
Ohledně stavby balíčků… zkusili jsme, ale bohužel se nám podařilo složit dva defenzivní balíky, které byly založeny na strategii blokovat soupeře. Následně jsme se vzájemně vyblokovali tak dokonale, že hra skončila vítězstvím na dobrání karet. Což je… trochu nezáživné. Na další test už nezbyl čas.
A to je největší škoda, protože Ashes ukazují nemalý potenciál. Je to jedna z her, která klame tělem. Ne – opravdu to není další hra a lá Magic: The Gathering. Velmi jsme si užívali možnosti, které nabízí. Pocit, že od prvního kola máte hru pod kontrolou a jen plánujete, zda to tentokrát zkusíte přes modré jaguáry, či se pokusíte postavit hradbu z kouřových démonů… je to jen na vás. Navíc vizuálně je to hra nesmírně povedená. Bílé karty jsou svěží a neokoukané, kostky jsou velké a krásně provedené. Celkově máte pocit, že za své peníze dostáváte adekvátní nálož zábavy. Kéž by bylo víc času se hře věnovat.
[bgg id=167400]
Deskofobie S06E12: 3 + 3 hry
