Pět her, po kterých se nám stýská

Deskové hry většinou představují jednorázovou investici. Abych to zjednodušil… prostě si koupíte Monopoly, protože jste je hráli u kamaráda – a tím to pro vás začíná i končí. Tedy většinou… někdy je to o něco složitější. Jednak můžete toužit po hře, která ze dne na den již není na trhnu dostupná, nebo propadnete hře, která je přímo závislá na dodatečném obsahu. Někdy je to případ A, někdy B a někdy kombinace obojího. Každopádně to dokáže pěkně naštvat, když vaší oblíbenou hru vydavatel zařízne jak slepici na polévku. Pojďme se teď společně podívat na hry, u kterých nás to mrzelo setsakra hodně, dokonce tak moc, že bychom si ukousli prst na noze, jen kdyby se nad námi vydavatelé smilovali.

Heroscape

Čím jiným začít, než ikonickou hrou Heroscape, která sic vyšla v roce 2004 a skončila o šest let později – nastavila ve svém žánru laťku tak vysoko, že se ji nikomu jinému nepodařilo přeskočit. Přitom v jádru se jedná o jednoduchou premisu. Ve velkém Master setu dostali hráči ohromnou hromadu plastu. Už z fabriky nabarvené figurky a 3D hexy, ze kterých se dal tvořit rozmanitý terén. Pravidla pokrývala jak zjednodušenou hru pro mladší hráče, tak plnokrevnou fantasy bitvu se speciálními schopnostmi a bodovou hodnotou pro jednotky.

Samotný herní systém byl jednoduchý na naučení a rychle přešel do krve. Hráči záhy zjistili, jak velké možnosti jim Heroscape nabízí. Trh zaplavila rozšíření a kdo chtěl, mohl zrušit stavebko a pořídit si dostatek materiálu, aby doma v obývacím pokoji zreprodukoval ikonické bitvy z Pána Prstenů či v podstatě cokoliv. Vesmír Heroscape neznal mantinely a jednotlivá rozšíření pokrývala od fantasy po sci-fi plus superhrdiny či dinosaury. Prostě všechno. Bojovat jste mohli na poušti, v horských úbočích či v záludných bažinách na planetách hluboko ve vesmíru. Společné bylo jedno – vypadalo to fantasticky a výborně se to hrálo. Byl to v podstatě takový Minecraft ve smyslu otevřenosti systému.

Bohužel ale gigant Hasbro spolkl menší Wizards of the Coast a změnili se priority. Vydavatel se chtěl soustředit na Dungeons & Dragons plus na hyper úspěšný Magic: The Gathering. Produkce hromady nabarveného plastu byla přítěží a tak šel Heroscape přes palubu.

V současnosti na nás jeho odkaz pomrkává z hry Magic: The Gathering – Arena of the Planeswalkers, která sis původní Heroscape připomíná, jeho impozantnosti zdaleka nedosahuje.

Battleship Galaxies

Ostatně u dvojice Wizards of the Coast a Hasbro bychom mohli ještě chvíli zůstat. V roce 2011 vyšla hra Battleship Galaxies: The Saturn Offensive Game Set a na jejím designu se podíleli i Craig Van Ness (Heroscape), Jerry Hawthorne (Mice and Mystics) či Colby Dauch (Summoner Wars). S takovým hvězdným týmem nemohla vzniknout špatná hra…

Battleship Galaxies zavádí hráče hluboko do vesmíru, kde zuří válečný konflikt a nechává je velet flotile lodí, která v daném scénáři sleduje vlastní cíle. Opět se jednalo o velkoryse pojatou hru s vysokou produkční hodnotou. Příběh byl vyprávěn přiloženým comicsem, jednotlivé lodě byly krásně vymodelované a vystínované. Hra měla řadu originální herních mechanik, které odkazovaly na původní hru známou prostě jako… lodě. A4 – zásah, potopená. Znáte ne? Tady se podobným systémem nahazovalo poškození lodi. Čím větší loď, tím větší šance ji zasáhnout. Jeden šťastný výstřel mohl znamenat dramatický zvrat v bitvě, ale nesmí se zapomenout, že velké lodě mohly ve svých útrobách skrývat rychlé stíhače, kteří se dokázali ve zlomový okamžik sesypat na soupeře.

Hra ale neměla vysokou znovuhratelnost a citelně trpěla malým počtem lodí. Už v původních pravidlech nás autoři masírovali, že tento stav nebude trvat dlouho a další lodě, scénáře, kampaně jsou za dveřmi. Bohužel zůstali za těmi dveřmi do teď a z Battleship Galaxies se tak stal jen nenaplněný příslib.

Warhammer: Diskwars

Tato hra se na první pohled zdá jako zlatý důl. Oproti předchozím velkým figurkovým hrám obsahuje vyjma kostek jen hromadu kartonu, který má nízkou výrobní hodnotu. Systém byl převzat z původních Diskwars z roku 1999 a jen mírně vyladěn a přizpůsoben moderním hráčům. Dá se tedy říci, že Fantasy Flight Games neměli s touto hrou velké náklady a přitom vrhli na trh hru, která poskytuje hráčům unikátní herní zážitek.

Kdo by nechtěl hrát velké miniaturové bitvy s vojáčky, to je přece sen. Ale velké pořizovací náklady, pokročilá modelařina a pravidla o několika set stranách zlomila vaz nejedněm ambicím. Diskwars představují ideální alternativu, kde v relativně malé krabici dostanete kupu jednotek, se kterými si užijte i nějaké to kombení v rámci vlastních řad. Relativně jednoduchá pravidla, zajímavý herní systém a netradiční pohyb jednotek pomocí jejich překlápění. To všechno dělá z Diskwars originální a nadmíru zajímavou hru.

Vydavatelství podpořila původní set i dvěma rozšířeními, která přinesla nové možnosti a nakousla další potencionální cesty, kam by se hra mohla ubírat. Nicméně to bylo před dvěma lety a od té doby ticho, tichounko – mlčeti zlato. Vydavatelství sice přímo nepotvrdilo zánik Diskwars, ale zařízli turnajovou podporu a to už naznačilo, že si hra nevede tak, jak si od ní slibovali. Nás hráče to může jenom mrzet, protože Diskwars představovali velký potenciál, který se zřejmě nikdy nenaplní.

Leviathans

V deskoherní komunitě se vžil termín “detská rakev” pro obří hry, za které neváhali zákazníci utrácet nemalé peníze. Leviathans rozhodně spadali do této kategorie. Obří krabice obsahovala osm fantastických předbarvených miniatur lodí, kterým jste dokonce mohli otáčet malými děly na palubě. Hexové mapy, pravila, karty a spousta materiálu o alternativním světě, kde se roku 1910 vznesly bitevní křižníky na oblohu.

Hra záhy získala i dvě rozšíření, které měli hru náležitě podpořit. Herní komunita ale rostla pomalu a výrobní náklady na takto nadimenzovanou hru jistě nebyly malé. Herně se jednalo o produkt spíše pro nadšence. Randall N. Bills (jeden ze dvou autorů)

je veterán Battletechu a tak vnesl i do této hry notnou dávku komplexnosti, byť to není žádné tabulkové šílenství a celý soubojový systém je po zažití překvapivě elegantní, funkční a hlavně tématický – hra svojí složitostí odrazovala.

Chvíli to vypadalo, že by se Catalyst Game Labs mohli vrátit ke hře třeba v podobě formátu ne nepodobném X-Wing sérii od Fantasy Flight Games, ale zatím stále jen čekáme a čekáme a hra pomalu upadá do zapomnění.

Mage Knight: Desková hra

Toto je odlišný případ od výše uvedených. Zatím co do teď jsme probírali hry, které jsou více či méně závislé na podpoře vydavatele a právě hození přes palubu jim výrazně škodí… Mage Knight byl zaříznut vydavatelem jako takový. Tedy abychom byli fér, katem v tomto případě nebyl český vydavatel – tedy RexHry, ale původní držitel práv: WizKids.

V české kotlině mají hry Vlaadi Chvátila menší protekci, ale zrovna Mage Knight ji opravdu nepotřeboval. Velké fantasy epické dobrodružství o putování krajinou, dobývání měst a postupném vylepšování hrdinů mělo hned při svém startu fenomenální úspěch a to i přesto, že v tiskárně zařádil šotek a následně se vyměňovaly mapové dílky.

Herně to je kombinace hned několika mechanik a nejvíce asi utkví v paměti nápadité pracování s manou, cyklus dne a noci či manipulace s kartami připomínající deckbuilding hry. Vysoká hodnocení na sebe nenechala dlouho čekat a hře všichni prorokovali zářnou budoucnost. A tak to také je – tedy za hranicemi. Tam hra stále slaví úspěch a navíc vycházejí rozšíření, která ještě dále umocňují zážitek ze hry. U nás máme stopku.

Původní náklad se docela rychle vyprodal a na dotisku se s WizKids nedá a nedá dohodnout a to i přesto, že jejich PR oddělení má plná ústa deklarovaných prohlášení, jak je Česká republika pro ně důležitá. Ohromná škoda. Jedna z největších her českého designéra je tedy obchodním artiklem na aukčních portálech a běžní lidé mají jen malou šanci ji sehnat a o případné lokalizaci dalších rozšíření ani nemluvě. Velky zamračený smajlík.