Vážení přátelé deskových her, vítejte u článku, který má ambice stát se prvním z pravidelného seriálu novinek, kterými by Vás chtěla Deskofobie každý měsíc zaplavit.
Zdrojů nových informací o světě deskových her přibývá a není pro každého jednoduché je všechny sledovat. I proto jsme se rozhodli zpracovávat kompilaci vybraných novinek, které se během uplynulého měsíce udály. Nyní se už můžeme po hlavě vrhnout na to, co nám přinesl měsíc srpen.
Srpen a i ostatní letní měsíce bývají pro mnohé zpravodaje okurkovou sezónou, ale zrovna v srpnu se pravidelně koná jedna z nejvýznamnějších akcí na poli deskovek – americký GenCon, která by podobné články mohla zaplnit tři. Nebudu tady tedy vypisovat vše, co GenCon přinesl, ani co GenCon odnesl.
Pokud Vás zajímá, jak to na GenConu vypadalo, a co od takové akce může návštěvník čekat, podívejte se speciální díl Deskofobie, který se tímto tématem zabýval:
A pokud by Vás zajímalo naše malé zamyšlení a spekulace nad tím, co GenCon odesl, doporučuji tento můj krátký článek plný nepotvrzených spekulací a domněnek: http://www.deskofobie.cz/co-odnesl-gencon/
Ale i tak se neubráním zde uvést pár her, které byly na GenConu uvedeny a které zaujaly mou pozornost.
Novinkou, která mě z letošního GenConu dostala nejvíce do kolen, bylo vydání 2. edice hry Mansion of Madness. O druhé edici této hry se v kuloárech již asi od ledna štěbetalo, ale že tuto hru oficiálně Fantasy Flight Games oznámí týden před GenConem s tím, že již na GenConu bude k dispozici a ve stejné době i v českých obchodech (v anglickém znění), to asi čekal málokdo.
Hra Mansion of Madness je téměř kooperativní hrou ze světa Mythosu spisovatele H.P. Lovecrafta. Píši téměř, jelikož v první edici bylo na jednom hráči, aby se ujal role pána zla a pro zbytek hráčů na základě předpřipraveného scénáře přichystal nezapomenutelný hororový zážitek v tajuplném sídle. Na jeho výkonu a na tom, jak byl schopen a ochoten dávkovat ostatním hráčům množství a sílu překážek do značné míry záleželo i to, jak si hráči hru užili. Navíc příprava hry, kterou mohl tajně provádět jen a pouze hráč hrající za temnou stranu, zabrala celkem dost času a bránila tak tomu, aby se tato hra dostávala častěji na stůl. Druhá edice si vzala za cíl tyto problémy vyřešit a pána zla nahradila aplikací. Prvotní reakce jsou ve skrze pozitivní. Pokud Vás zajímá, jak se podařilo Nikki Valensové (autorka například i hry Eldritch Horror) ve druhé edici hry Mansion of Madness dotáhnout původní koncept Coreyho Konieczky, počkejte si na recenzi Deskofobie!
Veliké pozdvižení způsobuje poslední dobou hra Scythe, o které se hodně mluví, píše a která se hlavně hodně hraje.
Hra zaujme už svým fantastickým artem na krabici, který znázorňuje i zasazení hry, kdy se mezi sedláky z tak 20. let minulého století pohybuje skvadra bojových robotů – mechů. Pokud byste se těšili na bojovou epickou řezbu robotů s hromadou kostek, byli byste vedle jak ta jedle, protože hra klame tělem a zpracováním. Jde totiž víceméně o euro okořeněné rozumným množstvím konfliktu mezi hráči. Ve hře budete převážně budovat vaši frakci, pěstovat obilí, nabírat dělníky a rekruty a plnit úkoly. A také budete počítat vítězné body… A kostku na házení nehledejte 😉
Petr už pro Vás natočil unboxing (http://www.deskofobie.cz/unboxing-petr-scythe/)a na recenzi se již pracuje.
Letos je tomu právě 50. let, co James Tiberius Kirk poprvé vztáhl před kamerami ruku na nic netušící mimozemšťanku. Ano, Star Trek slaví 50tku. A toto jubileum neušlo ani tvůrcům deskových her. V minulém měsíci se do světa vydaly hned dvě.
První se do obchodu dostala hra od společnosti WizKids jménem Star Trek Frontiers. Pokud se na hru podíváte blíž, jistě vám na ni přijde něco povědomého – WizKids vzali slavnou hru Vlaady Chvátila a navlékli ji do kabátu Star Treku.
Moc změn oproti Mage Knightu nečekejte. Norowasovi (hrdina z Mage Knight) budete říkat Enterprise, jeho speciální akční kartě Noble Manners (fakt teď nevím, jak je to v češtině – vznešené způsoby?) budete říkat Jean Luc Picard – a ano, bude dělat úplně to samé – městům se říká Borgské krychle apod. Faktických změn ve hře je minimum – zrušení cyklu den/noc, univerzální mana, ehm, promiňte, typ dat na kostce, zrušení artefaktů. Moc toho není. Asi i proto zůstalo jméno Vlaady Chválita na krabici, ač co vím, tak do vývoje této deskovky zapojen nebyl.
Jako podstatně zajímavější počin ze světa Star Treku považuji hru Star Trek Ascendancy od společnosti Gale Force Nine.
Jde o hru typu 4X, která dle mého skromného soudku v prostředí Star Treku ještě nevyšla. Hra mapuje úsek od doby, kdy vaše civilizace (každý hráč se ujme jiné) objevila způsob cestování rychlostí vyšší než je rychlost světla (pohon FTL – ve Star Treku označován jako warp) a pustila se do prozkoumávání/dobývání/trolení – podle toho, za jakou rasu hrajete – vesmíru. Již jsem zmínil, že jde o hru typu 4X. To znamená, že se můžete těšit na prozkoumávání vesmíru, práci se zdroji, šíření vašeho vlivu a konflikt mezi hráči. Osobně se na tuto hru velice těším, a pokud zajímá i Vás, tak se i u této hry můžete těšit na recenzi z dílny Deskofobie.
Jako blesk z čistého nebe se v českých luzích a hájích objevil nový vydavatel, který nás chce zásobovat lokalizovanými hrami – Fox in the Box. A rovnou propašoval na pulty obchodů i svou prvotinu, hru Neanderthal: Lovci mamutů.
Neanderthal je hrou od známého německého tvůrce Phila Eklunda. Phil Eklund je kromě toho, že vlastní firmu na deskovky Sierra Madre, uznávaný odborník v oblasti raketových pohonů a kosmických věd a jeho hry tomuto rozhodně na intelektuální úrovni odpovídají. Nečekejte u něj nějaké lehké hříčky nebo párty záležitosti. Jeho hry jsou komplexními simulacemi, které se snaží o co nejreálnější připodobnění jejich tématu. Ukázkou může být například jeho hra High Frontier, ve které Phil zúročil svou odbornost a ve které se pokusíte v roli raketových inženýrů vyslat raketu vstříc vesmíru. Ve hře Neanderthal očekávejte naopak simulaci života pravěkého kmene a jeho boj o místo na slunci.
Českou verzi navíc doplňuje pro hru exklusivní ilustrace na krabici od známého ilustrátora Zdeňka Buriana, který je znám jako ilustrátor například knihy Lovci mamutů, ze které si i česká varianta hry propůjčila přízvisko. Mám trochu strach, že se hra dostane do rukou i lidem, kteří jsou fanoušci pravěké kultury, Zdeňka Buriana a knihy Lovci mamutů, a jakožto nehráči budou zaskočeni komplexností a rozsahem hry. Jde ale o něco, co na českém trhu chybělo, a sami jsme zvědaví, jak si hra a její nový vydavatel povedou – rozhodně držíme palce. A já jsem také zvědavý na to, jak hra dopadne v připravované recenzi.
Z českých novinek uveďme ještě hru Cirkus na kolečkách, kterou teď obchody zásobují REXíci z Brna.
Je to o něco přístupnější hra než kousky od Phila Eklunda s krásnou kreslenou grafikou. Hru si užijí zejména rodiny s dětmi a jde v ní o stavění vláčku se zvířaty. Samo sebou, že to ale není jen tak. ☺
Na konec článku mi zbyly už jen dvě oznámení o chystaných hrách od společnosti Blackfire. Leckdo ještě ani neotevřel svou krabici Star Wars: Rebelie nebo Běsnění Drákuly, a už se od Blackfiru můžeme těšit na další kousky.
Z prvního oznámení budou mít radost fanoušci Hry o Trůny. Kromě deskové hry a karetní hry (která už nyní pokračuje druhým cyklem) je čeká předělávka klasické hry Cosmic Encounter do kabátu právě této ságy spisovatele George R.R. Martina a dostane jméno Železný trůn.
Ve hře Hra o Trůny: Železný trůn půjde zejména o uzavírání křehkých spojenectví a o doufání, že vám někdo nevrazí kudlu do zad. Hra je určena pro 3 až 5 hráčů, kdy každý se ujme jednoho ze známých rodů ze Západozemí. Každé kolo se bude točit kolem konfliktu dvou rodů. Ostatní hráči se mohou rozhodnout, že podpoří tu či jinou stranu. Vždy ale samozřejmě za správnou cenu. Spor může být vyřešen mírumilovně, nebo se každá ze stran může rozhodnout, že po dobrém to rozhodně nepůjde. Bude to jen na vás. Musíte být ale připraveni čelit následkům, které vaše rozhodnutí přinesou – a ty nemusí být vždy příjemné. Hru můžete v češtině očekávat v prvním čtvrtletí roku 2017.
A asi nejlepší nakonec. Kdo by neznal videohru Doom? Fenomén poloviny devadesátých let a průkopníka dnes tolik oblíbeného žánru FPS stříleček? Tato značka již svou deskovku má – tu z roku 2004. A jde dokonce i o hru, která se objevila lokalizovaná v českých obchodech a na svou dobu si i komerčně vedla velice dobře. Z této deskové hry dodnes čerpají i další – jako jsou například Descent nebo Star Wars: Imperial Assault. A asi i zbytek her typu Dungeon Crawl (prolejzačka podzemím), ve které jeden hráč ovládá zlouny a hraje proti zbytku hráčů. A právě tato hra z prostředí Doomu se letos dočká své reinkarnace – Doom: The BoardGame!
A aby to nebylo jen tak, tak Blackfire stačil rozhodnout, že naskočí na vlnu a i tuto hru přeloží a vydá v českém jazyce! K nám by se měla dostat v podobné době jako výše uvedená hra Železný trůn na začátku roku 2017.
Ve hře Doom se jeden hráč, který ovládá zplozence pekla vrhající na náš svět, pustí do křížku se zbytkem hráčů, kteří budou v roli statečných mariňáků. Úkoly jsou jasné. Mariňáci se snaží zachránit to poslední, co může udržet lidstvo naživu, zatímco zplozenci pekla se snaží jim v tom zabránit tím, že je zabíjí… A to pořád dokola. Ano, v této hře se smrt nebere tak tragicky, neznamená konec slibně rozjeté kariéry a je to spíš taková drobná nepříjemnost. Stejně jako ve videohře se po smrti oklepete, objevíte se na příslušném bodě mapy a hurá zpět do akce. Protože o akci v této hře jde především. Oproti dříve zmíněnému Descentu nebo Star Wars: Imperial Assault jsou akce a vaše možnosti ve hře Doom dány balíčkem akčních karet z kterého si mariňáci vždy dobírají. Každá karta vám dává nějakou silnou akci, možnost zvláštní akce a možnost reakce. Takže je v rámci kola nutné dobře plánovat – karty dobře využít, větvit a vhodné si nechat i pro možnost obrany nebo reakce na činy soupeře. No, co na to říct – těšíme se moc…
Já se jdu vrhnout zpět na přípravu prezentací pro festival Deskofobie Live a koncem září se snad můžete těšit na soupis novinek, které se k nám do té doby dostanou. Pokud Vás poslední dobou něco ve světě deskovek zaujalo a v článku Vám to chybělo, určitě to napište do komentáře. Pokud to bude vhodné a zajímavé, rád to zmíním v některém z dalších článků.
