Deskofobie S05E06: Top10 herních zážitků

Zajímavé téma! Hned jsem si vzpomněl na pár svých.

1) Oltre Mare na 4poháru. V týmu jsme měli právníka, dvě doktorky (z nich jedna byla má tehdejší přítelkyně) a mě, studenta fyziky. Jakože teda všichni jsme v té době byli studenti. Velmi kvalitní sestava na trénink obchodnické ukecávací hry. Poměrně rychle jsme velmi dobře odhadli relativní ceny karet. Na finálovém turnaji se mi poprvé stalo, že jsem nehrál proti žádné holce a naprosto bez problémů jsem vyhrál. Nabízel jsem takové obchody, kde jsem čekal, že se bude ještě smlouvat a že budu muset slevit (a měl jsem pevnou hranici na slevu). Protihráči brali mou první nabídku! Žetony prestiže se jen sypaly.

2) Himalaya. Na tu jsem si vzpomněl, když jsem viděl krabici vzadu 🙂 Takový ten pocit, když ve všech kritériích jste druzí nejhorší, a přesto vyhrajete.

3) Battlestar Galactica. Vzpomínám si na jednu hru už snad někdy ve tři v noci na Osadnících Evropy. V půlce hry tam je nějaký moment, kdy se jeden hráč může stát Cylonem. Strašně dlouho jsem to nehrál, tak už nevím, jak to funguje. Najednou jsem zjistil, že se právě jeden hráč tím novým Cylonem stal. V pokročilou hodinu a v pokročilém množství alkoholu jsem se to pak snažil vysvětlit ostatním. Problém byl, že jsem byl jediným hráčem, kdo mohl tohle přesně odvodit.

4) Tzolkin. Tohle je podobné tomu Hypergridu. Tyhle hry, kdy si potřebuju něco nachystat, abych pak rozjel výrobu vítězných bodů, nemám rád. Obecně vlastně worker placement nemám rád. Tady jsem ale vždycky rád, když najednou vidím, že když vytáhnu tohodle panáčka a tohodle, získám suroviny na tuto budovu, díky které můžu udělat ještě něco dalšího atd. Sice tím vytáhnu všechny figurky a nemám dost jídla na jejich opětovné umístění, ale ten pocit, že jsem něco udělal, stojí za to.

5) Dominion. Jedna z mých prvních sehrávek této hry vůbec, a to v srpnu 2009 opět na Osadnících Evropy. To si pamatuju velmi dobře. Hráli jsme ve čtyřech, tři kluci a jedna holka (mám dojem, že ten den jsme už byli pár). Ve hře byl Zloděj. Evča ho hrála několikrát. Třikrát nás všechny vždy obrala o zlaťák. A přesto jsem ji dokázal dohnat. Mám dojem, že jsme pak měli remízu 🙂 Ostatní dva pánové byli někde daleko za námi. Po této hře mi Dominion učaroval a doteď ho mám strašně rád (Evča mi sice taky tehdy učarovala, ale s Dominionem mi to vydrželo až doteď). Další zážitek k Dominionu je kombo Trůnní sál – Trůnní sál – Čarodějnice – Čarodějnice. Extáze. Výprodej kleteb.

6) Yggdrasil. Jedna z nejlepších kooperativek. Hodně náročná. Takový ten pocit, kdy to projedete, ale chcete hrát dál, protože vidíte, že příště se musíte vyzbrojit takto, hrát víc na jistotu/náhodu, musíte brát víc trpaslíků, víc čistit pytlíky, prostě udělat víc všeho. A v další hře to je zase znovu. Ale pořád to chcete ještě zkusit. Narozdíl od jiných kooperaček tu je totiž potřeba přežít celý pakl karet. Ne jako v jiných hrách, kde musíte splnit nějaké podmínky před koncem. Tady je potřeba do konce vydržet. Když se to povede, je to pocit k nezaplacení. Dokázali jsme to!