100 nejzajímavějších her roku 2017 (část první)

Musím se přiznat, že si v průběhu roku nedělám poznámky, která hra mě kdy zaujala a proč. Na začátku roku toho pak nemálo lituji v momentu, kdy se snažím připravit tradiční přehled zajímavých her. Tak snad mi tam nechybí nic zásadního 🙂 Každopádně jsem hry opět seřadil abecedně a seznam neobsahuje překladové tituly, které vyšly u nás v ČR. Některé hry jsou svým zařazením do roku 2017 trochu sporné, protože to může být datum Kickstarter kampaně a hra fyzicky přišla do obchodů třeba až z kraje roku letošního. Každopádně se řídím datem vydání v databázi Boardgamegeek. Zaroveň si musím dopřát malé pousmání hned v úvodu. Původně jsem totiž chtěl dát dohromady jen 50 nejzajímavějších her, tak jako jsem to udělal minulý rok, ale prostě to nešlo. Hold vyšlo až příliš mnoho her, které si získali mé srdce. A pak mi vyprávějte tu o tom, že není co hrát, protože nevycházejí dobré hry. Tsss.

Vydavatelství Academy Games má v mém seznamu hned dva zářezy a zároveň jim přísluší hned první výkop. Hra 1754: Conquest – The French and Indian War je už třetím titulem v sérii Birth of America, která mapuje velké válečné konflikty v dějinách Ameriky. Nejnověji se podíváme právě do roku 1754, kde se o americkou půdu rozhádali britové a francouzi a také původní obyvatelé. Hra staví na osvědčeném systému mixujícím area control hru s množstvím tématických karet a kostkovým soubojem. Jedná se vlastně o takovou light war game, která dokáže přinést vhled do historických událostí, ale zůstává ve svém základu hlavně hrou a hrou proklatě zábavnou. Navíc 1754 přináší dostatek vylepšení a nových herních nápadů, aby si obhájila své místo na poličce i vedle předchozích her 1775 a 1812.

První (a asi i poslední) „osmnáctková“ hra v češtině! Zatímco znalci již spokojeně mručí, tak já dodám, že první vláčková hra 18XX systému vznikla v roce 1974 a od té doby vyšlo děkolik desítek titulů a kolem her se vyformovala stabilní skupina příznivců, kteří vítají každý další titul v sérii. 18CZ je hra mapující vznik železnice na našem území a najdete v ní řadu historických detailů. Připravit se také musíte na robustní hratelnost v řádu několika hodin na partii. Odměnou vám ale bude komplexní vláčková simulace, kde budete provozovat zprvu malou lokálku, abyste se v závěru stali uznávanými magnáty. Velmi důležité je, že hra spojuje železniční výstavbu s obchodováním na akciovém trhu. Vypíchnout musím i pravidla pro 2 hráče, které nejsou u těchto her vůbec běžné. Pokud tedy hledáte komplexní hlubokou vláčkovou hru – 18CZ prostě musíte mít.

Máte bandu hrdinů a v omezeném čase (tady 5 minut) se snažíte proběhnout podzemím. Připomíná vám to něco? Yep, takových her už bylo více. Jmenujme za všechny třeba Escape: The Curse of the Temple nebo Magic Maze (o něm více později). Přesto se stále objevují hry, které podobné téma prostě láká. 5-Minute Dungeon přitom nabízí přesně to, co slibuje v názvu. Máte pět minut na to, abyste prošli skrz podzemí, které je reprezentováno kartami, a porazili finálního bosse. Vše se děje přes zběsile rychlé hraní karet, kdy se všichni hráči snaží poskládat odpovídající symboly. Herně je to tak jednoduché, že to pochopí i vaše babička a vsadil bych svůj oběd na to, že jí to bude bavit. 5-Minute Dungeon je velmi zábavná malá hříčka, která potěší i vtipnými ilustracemi a utahováním si z celého RPG žánru.

Jedna z nejúspěšnějších Kickstarterových kampaní (vybrala přes 7 milionů dolarů) minulého roku. Hra The 7th Continent si jednoznačně získala srdce hráčů. Proč? Protože dokáže vytvářet poutavé příběhy a navíc při hraní zažijete intenzivní pocit úžasu. Úžasu nad krásným světem, který se před vámi otevírá, kterým se můžete potulovat a prozkoumávat všechna jeho zákoutí. To je něco, co nedokáže doručit mnoho deskových her a téměř vždy se jedná o určitou abstrakci. Sedmý kontinet ale jde až do morku kostí a ve své snaze vrhnout vás do neprobádaných končin a nechat vás objevovat skrytá tajemství je více než úspěšný. Jednoznačně jedna z nejlepších her z poslední doby, která navíc přináší tak velké množství obsahu, že pokud se v ní chcete ztratit na mnoho a mnoho hodin, nebude vám v tom nic bránit. Tedy až na vaší peněženku – pochopitelně.

Druhá hra od Academy Games v mém seznamu je 878: Vikings – Invasions of England a je to další hra navazující na sérii Birth of America, akorát že tentokrát se ocitáme v Evropě v období nelítostných vikingských nájezdů na Anglii. Celá hra je opět koncipována jako light war game, ale oproti předchozím titulům přináší jednu podstatnou změnu. Místo dřevěných kostiček reprezentujících vaše síly v daném území, budete posouvat po plánu prťavoučké, ale neskutečně roztomilé, plastové figurky 🙂 Uznávám, že toto je asi zanedbatelný rozdíl, ale mě to pobavilo. I herně přináší 878 dostatek zajímavých nápadů a pokud se vám předchozí hry líbily, určitě venujte pozornost i této. No a pokud s podobnými hrami nemáte žádnou zkušenost, tato může být ideálním začátkem. Už k vůli nám asi bližšímu tématu.

Hra Aeon’s End vyšla už v roce 2016, ale v roce minulém dostala další samostatně hratelnou krabici s podtitulem War Eternal a tím se mi vetřela na seznam. Dlouhodobě se netajím tím, že mám deck-building hry rád a přestože už těchto her vzniklo tolik, že by žánr měl být vyčerpaný, stále a stále vznikají další, které si dokáží získat mou pozornost. Aeon’s End je hrou, která přináší poutavý svět a velmi dobře provázanou kooperativní hratelnost. Je to dost zvláštní, protože ze samotných pravidel či jen letmého popisu hry se nezdá, že by se jednalo o kdo ví jak inovativní záležitost. A víte co? Ono to asi nijak inovativní není, ale je to po čertech zábavná karetka, která prostě funguje tak, jak má. Dlužno také dodat, že hru plánuje v českém překladu vydavatelství RexHry a tak si ji v letošním roce budou moci užít i fanouškové u nás. A z toho mám nemalou radost.

U euro her už jsme si tak nějak zvykli, že téma se moc nenosí. A pokud se podíváme na Anachrony, tak v jádru je to hard core počítací euro, které využívá převážně worker placement. Dalo by se tedy očekávat, že téma bude… inu mělké. Krabice vám také moc nenapoví, tedy kromě toho, že je velká a těžká a samotný titulní obrázek působí čistě abstraktně. Ve skutečnosti ale jde o plnokrevnou sci-fi hru, která má silné propojení s příběhem. Dokonce se dočkáte i nějakého toho cestování časem, které dává smysl a přidává další vrstvu do už tak bohaté hratelnosti. Zmiňme i kupu modulárních dílků a máte pecku, která dokáže otřást vaší policí s deskovkami. Hra není úplně čistě bez náhody, ale za mě se jedná o opravdu velmi zajímavý projekt, který ve svém žánru přináší zase něco nového a je fajn vidět euro s tak silným příběhem.

Deckbuildingových her bude v mém seznamu více, ale nedá mi to, abych nezmínil i jednu klasiku, která spatřila světlo světa roku 2010 a v minulém roce vyšlo již jedenácté samostatně hratelné rozšíření Ascension: Gift of the Elements. Je fascinující, jak z tak ošklivého kačátka se stala uznávaná značka, která každý rok dostává nové přirůstky a hráči tam venku napjatě očekávají, co všechno jim autoři hry naservírují. Gift of the Elements vrací do hry karty událostí a ještě více je posiluje. V jádru ale zůstává klasický deckbuilding a celá hra je plně zpětně kompatibilní. Zajímalo by mě, jestli tam venku opravdu jsou lidé, kteří mají všechny krabice Ascensionu a zda je opravu všechny hrají. Já sám jsem se už po nějaké době omezil na digitální adaptaci, ale ta mě stále baví a musím říct, že Ascension prostě – je super deckbuilding.

Jedna z největších pecek minulého Spiel Essenu nesmí chybět ani v mém seznamu a to vskutku právem. Azul je pravověrná abstaktní hra, které příběh o portugalském králi Manuelu I. a jeho zálibě v dekoračních dlaždicích „azulejos“ prostě neuvěříte. Ale ani nemusíte, protože hra si dokáže vše obhájit sama. Hratelnost je kristalicky čistá, pravidla jednoduchá a srozumitelná. Velké možnosti taktizování a zejména ve dvou hráčích až překvapivě hluboká – taková je celá hra Azul. A na konec musím připočíst i body za neotřelý vizuál a velmi kvalitní zpracování. Je fajn, že hru vydává v češtině vydavatelství Mindok, takže se k ní snáze dostanou i čeští hráči. Jen doufám, že se nenechají odradit trochu vyšší cenou. Hra za to rozhodně stojí a za mě určitě nejlepší abstraktka minulého roku. To říkám na rovinu.

Válečné solitérky ze série Leader od vydavatelství DVG patří k mým srdcovkám. A v uplynulé době vyšlo hned několik opravdu povedených simulací. Mé pozornosti nemohla uniknout hra B-17 Flying Fortress Leader, která jak název napovídá, vás vezme do kokpitu legendárního bombardéru z období druhé světové války. Je potřeba přiznat, že hra se sice snaží být simulační, ale do naprosté historické přesnosti ji přecejenom dost chybí. Na druhé straně se ale jedná o excelentní hru, která vám dokáže vyplnit nejeden večer, kdy vás přátelé nechají na holičkách. Tahle solitérka je prostě top a pokud bych mířil na opuštěný ostrov, tak tohle bych měl v podpaží. Hra využívá zavedených mechanismů ze série, ale přitom přináší dostatek nových. Prostě ideální přírůstek do sbírky. Ach joooo a kde na to teď vzít čas.

Je několik her, které přišly tak nějak po špičkách, jako kdyby se i trochu styděly. Jedna z nich je Battle for Rokugan, která je menší area control hrou z prostředí známe karetky Legend of the Five Rings. Za hrou stojí Molly Glover a Tom Jolly, který má na svém kontě už velkou řadu herních titulů a možná i to se na herním prožitku podepisuje. Všechno působí tak nějak čistě a elegantně. Celá bitva vám zabere něco málo přes hodinku a přestože se ukrývá v menší krabici, dokáže předat opravdu epický zážitek. Navíc je každý klan jiný a má k dispozici trochu jinou zásobu žetonů, o kolo kterých se tato hra točí. Jasně, že můžete narvat tisíce do hry Rising Sun a kochat se všemi těmi miniaturami, ale pokud jdete po hratelnosti. Asi bych vaší pozornosti doporučil zaostřit právě na Battle for Rokugan. A navíc dost ušetříte 😉

V seznamu mi rozhodně nesmí chybět nový Eklund, tedy novy… on tak úplně nový není, protože Bios: Megafauna poprvé vyšla v roce 2011 a i ta je předělávkou hry American Megafauna z roku 1997. Nicméně Phil Eklund stále pracuje na svých hrách a díky vydavatelství Fox in the Box se s nimi mohou seznamovat i čeští hráči. Megafauna je přímé pokračování hry Bios: Genesis a pokud vám nestačí sledovat vývoj vašich prvotně jedobuněčných organismů, tak musíte sáhnout po Megafauně, která vás povede ještě dál do období ordoviku před 450 miliony lety, kdy mnohobuněčné formy života zahájily svou invazi na suchou zem. Na výběr budete mít počáteční kmeny měkkýšů, hmyzu, obratlovců a rostlin. Hra bude opět dostupná i v češtině a to u takto komplikované hry rozhodně potěší.

Pokud si užíváte draft karet a hledáte nějakou přívětivou rodinnou hru, tak právě Bunny Kingdom by mohl být tipem číslo jedna. Jedná se o roztomilou hru, která na stole rozhodně zaujme. Už jsme si tak nějak zvykli, že hry od vydavatelství Iello jsou roztomilost sama, ale ta záplava mini králíčků, která na vás z krabice vypadne, je i tak něco. Autorem hry je Richard Garfield (Magic: The Gathering, Robo Rally, King of Tokyo…) a v jádru se jedná spíše o karetní hru, přestože výsledek hraní karet vidíte před sebou na herním plánu, kde se snažíte získávat suroviny, budovat hrady, rozpínat své království a samozřejmě na konci hry posbírat co nejvíce vítězných bodů. Karty jsou ale klíčem k tomu všemu a ve hře jich najdete na 180! Takže si draftování náramně užijte a nejednou budete mít těžkou volbu.

Menší hra po milovníky koček? Oukeyyy… Růžová krabička možná na první pohled nezaujme, ale přehlédnout tuto malou karetní hru od vydavatelství AEG by byla velká škoda. Jedná se o velmi jednoduchou hru založenou na sbírání karet, která ze všeho nejvíce připomene hru Sushi Go. Pravidla vysvětlíte za 5 minut komukoliv a za dalších 15 celou hru v klidu zahrajete. A pokud vám doma někdy capkaly kočičí tlapky, tak se u hry i zasmějete. A osobité ilustrace, které má na svědomí sám autor hry, nakonec vytvoří tu správnou atmosféru. Cat Lady asi nikdy nebude velkým hitem a mě to přijde škoda, protože podobných fillerů, které můžete zahrát s kýmkoliv kdykoliv a přitom si užít kupu srandy – zas tolik není. A proto pokud někde na pultech obchodů uvidíte tuto růžovou krabičku, tak se rozhodně nezdráhejte ji prozkoumat blíže.

Hry Uwe Rosenberga bývají velké worker placement projekty a máme je tak rádi. Samotná Agricola má velkou základnu fanoušků a i Caverna si našla své příznivce – včetně mě. Minulý rok se pak objevil malý spin off v podobě hry Caverna: Cave vs Cave, která je určena pro jednoho až dva hráče a herní doba se pohybuje okolo půl hodinky. I tentokrát budete budovat svoji jeskyni, kutat nové mistnosti a vše zařizovat tak, aby se to ideálně vzájemně provazovalo a na konci jste z toho měli maximum vítězných bodů. Hra nese stejné téma, ale herně je o dost jiná a obstojí sama o sobě. Pro mne osobně byla Cave vs Cave velmi příjemným překvapením minulého roku a ke hře jsem se opakovaně vracel. Teď máme skoro polovinu roku 2018 a hru mám stále ve sbírce, to o mnoho jiných hrách říci nemohu.

Pokud hovoříme o menších hrách nedá se nezmínit Century: Spice Road, která se stala jednou z nejpopulárnějších her uplynulého roku. Jen na Board Game Geeku má hra téměř osm tisíc hodnocení. Do vkusu hráčů se hra trefila jednoduchou hratelností, která v mnoha aspektech připomene Splendor, který okupoval hráčské žebříčky roku 2014 a do teď se jedná o velmi populární titul. Century: Spice Road pak hrají podobnou písničku, která jak se zdá se líbí nemálo lidem. Ve hře hrajete za majitele karavany a snažíte se dopravovat cenné koření do vzdálených končin. Pořídit si můžete i tzv. Golem Edition, která nabídne více pohledný fantasy vizuál a vylepšené komponenty. V letošním roce se pak dočkáme i samostatně hratelného pokračování Century: Eastern Wonders.

Hráči hodně slyší na klíčové slovo Legacy, kterým se označují hry s narativním průběhem, který je hráčům z počátku skrytý. Nejznámějším je asi Pandemic: Legacy. Velikou nevýhodou je pak fakt, že po dohrání předem daného počtu partií je hra obvykle znehodnocena a kámen ámen. Oproti tomu má Charterstone nepopiratelnou výhodu. Ve skutečnosti se jedná o worker placement euro hru, ve které postupně budujete a zalidňujete vesnici. V průběhu dvanácti partií otevíráte zapečetěné krabičky, lepíte na plán samolepky, doplňujete pravidla a hra se stává komplexnější s každou další partií. No a na konci – na konci budete mít svoji jedinečnou hru, kterou jste si do značné míry stvořili sami, ale kterou od toho bodu můžete svobodně hrát znovu a znovu. Nebo si pořídit Recharge Pack a užít si celý proces tvorby znova od začátku.

A máme tady další worker placement hru, která herní mechanismus o umísťování pracovníků posouvá zase o kousek dále. Ve hře Chimera Station budujete vesmírnou základnu a k dispozici budete mít hned několik mimozíků, které si budete moci uzpůsobit. Štve vás například, že vám soupeři zašlapávají vaše oblíbená místa na mapě? Není problém, stačí si geneticky vyšlechtit klepeta a ostatní z daných pozic vyštípat. Hra určitě zaujme plastovými figurkami, které si právě můžete různě secvakávat. Z herního hlediska ale stojí za pozornost i postupná tvorba stanice, která skýtá vysokou znovuhratelnost. Chimera Station vyšla pod hlavičkou nového vydavatelství Game Brewer, které minulý rok uvedlo i hru Pixie Queen, o které si také budeme povídat, a do budoucna chystá řadu zajímavých titulů.

Zatímco u nás stále čekáme na českou verzi hry Clank!: A Deck-Building Adventure, kterou by nám již brzy měli přinést RexHry, tam venku vycházejí rozšíření a vznikl už i spin-off, který se právě probojoval do mého seznamu nejzajímavějších her uplynulého roku. Clank! In! Space! využívá stejné herní mechanismy jako jeho předchůdce. Stále se jedná o karetní deckbuilding doplněný o mapu a lehké elementy push your luck. Celý děj se ale přesouvá do vesmíru, konkrétně na palubu vesmírné lodi Eradikus Prime, kam se jako protřelí zlodějíčkové budete snažit proplížit, hacknout obranné systémy, ukrást cenné artefakty a ideálně pláchnout pryč, než se vám stane něco zlého. Kvalitních deckbuildingů není nikdy dost a tento je po čertech zábavný. Celá hra zabere přibližně hodinku a užijete si všechno to, co od ní očekáváte. A možná i pár věcí navíc.

A teď zase něco pro pravověrné euraře. Pokud trpíte na pěstování kukuřice v 19. století, tak toto by mohlo být právě pro vás. Konkrétně se ocitáme ve Skotsku. Budete chovat nějaký ten skot, laskat ovce, vyrábět sýr a péct chleba, dojde i na pivo, práci v dolech či v lesích. Vydatně budete i obchodovat, abyste dokázali plnit úkoly a tak dále. Hra v sobě nezapře určitou inspiraci Terrou Mysticou a možná i ucítíte závan Isle of Skye. Každopádně Clans of Caledonia je klasická hra střižená podle německého mustru a ve svém žánru patří jednoznačně ke špičce. Takže pokud patříte mezi šoupače dřevěných kostiček, tohle je to, co musíte mít doma. Autorem hry je Juma Al-JouJou, což přiznejme není úplně typické německé jméno, ale autor žije v Berlíně a tak má k euro hrám určitě blízko.

Dobře… tohle asi není úplně fér, přihřívat si vlastní polívčičku, když na této verzi populární hry Krycí jména jsem se sám podílel, ale nedá mi to. Duet přináší něco úplně nového a není to klasické rozšíření. Je to kooperativní verze pro dva hráče a když mě s ní autor původní myšlenky Scot Eaton seznamoval, byl jsem okamžitě nadšen. Pokud mi na původních Krycích jménech vždy něco vadilo, tak je to fakt, že role hlavního špióna je daná a po čas hry neměnná. Tady ale v jednom kole hádáte slova a hned v zápětí musíte přemýšlet, jakou nápovědu svému partnerovi pošlete a to mě prostě baví. Duet je pro mě nejlepší varianta Krycích jmen. Je jasné, že pokud jste do teď vábení této párty hry nepodlehli, tak Duet vás zcela rozhodně nevytrhne. Pořád to jsou Krycí jména a ty buď milujete, nebo ne.

Představte si herní plán rozdělený na obdélníkové sektory, tak akorát velké na to, aby se do nich vešla karta představující bojovou jednotku. Hráči velí armádám, každý národ je unikátní a jedna bitva zabere něco málo přes půl hodinky. Zní vám to povědomě? Yep. To první, co vyskočí na mysl jsou Summoner Wars. Toto ale nejsou Summoneři, ale Crystal Clans – řekněme takový otuněný nástupce zmíněné hry. I tady máte v krabici několik národů (6), přičemž každý se hraje výrazně jinak. Bojiště je o něco menší a působí sevřeněji. Jednotky se mohou nově seskupovat, soubojový systém přišel o kostky a nově se hrají bojové karty s nejrůznějšími efekty. No a samozřejmě nesmíme zapomenout, že vše je zaobaleno do velmi líbivé grafiky, která nechává mírný after taste po Summonerech definitivně odeznít.

Jsou hry podle slavné licence a přitom tam ten příběh moc nevidíte a pak jsou hry, které licenci nemají, ale příběh ano. A to je právě případ Cutthroat Kingdoms, na které právě ze všeho nejvíce sedí popis, jako že to je taková malá karetní Hra o Trůny pro 3- 6 hráčů. Osobně mi přijde škoda, že právě hra, kde bojujete o jednotlivá území, neustále o něčem vyjednáváte, uplácíte se, abyste nakonec uzavřeli i nějaký ten výhodný sňatek. No a na konci nedostane nic, protože váše choť vás udusila v posteli polštářem… to je přesně hra, která by se měla odehrávat v Západozemí. Ale neodehrává se, místo toho dostanete klasickou středověkou fantasy, která navíc působí trochu ušmudlaně a dost se bojím, že hra zapadne právě proto, že si jí nikdo v obchodě nevšimne. Ale to by byla škoda, protože dobrý podrážecích party her je stále třeba.

Pokud se o nějaké hře dá řící, že je dělaná pro fanoušky, tak je to Dark Souls: The Board Game. Pokud si  sednete ke stolu bez předchozí znalosti původní počítačové hry, budete se jen divit, jak se někomu tato repetitivní hra na umírání může líbit. A ona může. Chleba se opravdu láme se znalostí původní hry, kdy následně oceníte jak hra funguje. A to je dlužno přiznat, že autoři docela douho tápali, jak vlastně deskovku zpracovat. Na konci si ale myslím, že se jim to povedlo a Dark Souls i v deskoherní pobodě je titul, který může své fanoušky oslovit. Rozhodně to není hra pro každého, ale to právě není ani původní předloha, takže potud všechno v pořádku. Sám sice patřím mezi hráče, kteří vyhledávají spíše jiné hry, ať už počítačové či deskové, ale přesto Dark Souls do mého seznamu právem patří.

A první díl mého seriálu o nejzajímavějších hrách zakončíme další party hrou. Tato se jmenuje Decrypto a vydavatelem je Iello. Hra se reálně začala objevovat až počátkem letošního roku, ale datem vydání spadá ještě do toho minulého. Každopádně to je hra o které, jak se domnívám, ještě hodně uslyšíme. Dobré slovní hry jsou vždy vítány a po velkém úspechu Krycích jmen je jasné, že se spousta firem snaží přihřát si i svou polívčičku. Decrypto má potom vše, co byste od podobné hry čekali. Zajímavé herní mechanismy, téma z toho netrčí jak uši z hlavy Aleše Hámy a vše je hezky zpracované včetně nakého toho gimmicku. V tomto případě to je přístroj, do kterého musíte zasunout karty, abyste na červené obrazovce uviděli klíčová slova, která budete napovídat svému týmu tak, aby je uhodli, ale aby je neodchytil odposlouchávající tým soupeřů.

A to bychom měli pro dnešek všechno. Prvních 25 her máme za sebou, 75 nás ještě čeká, ale slibuji, že na pokračování článku nebudete dlouho čekat. Do té doby zkuste vyzkoušet alespoň pár nových her a dejte vědět, jak se vám líbí 🙂